Co říkala moje kočka

Kdyby žil můj pes mezi indiány, nejmenoval by se Ančí, ale Velký mlčenlivý balvan. Zaštěká tak jednou za rok, nic výraznýho. Zato kočka, ta u nás odžvaní všechno. A ten repertoár!

Tohle je ten výraz "..."

„Terezo, nech toho ubohýho psa na pokoji!“
„Mrrrrrr-ňau!“
„Ne, TY sis začala. Nesváděj to na druhý!“

„Dáš si dobrůtku, Terezko?“
„Rrrt! Rrrt!!“
„Jenom jednu! A nehltej tolik.“

„Buď tu hodná, Teri.“
„Mááááááááu...“
„Ale ne, jen na pět minut vyvenčit před barák, nebudeš tu dlouho sama, neboj.“
„Me.“

„Veu... Véééu...!“
„No tak si tu hračku nemáš zabordelit pod gauč, když už se tam nevejdeš.“
„Veu. Veuveuveu!“
„Tak počkej, já ji vylovím...“

"Jdeš se pomazlit, mazlíku?"
"Mrm."
"Tak pojď, podrbeme za ušima."
"Mrrrm. MrrrRRRRrrrrm...mrrrm, mrm..."

„KDO ROZCUPOVAL TEN TOALEŤÁK?!“
„...“
„Terezo?!“
„...“

"Dobrou noc, Terinko!"
"Vrrrrut!"

Taky je vaše kočka tak neuvěřitelně ukecaná? Tereza by mohla, jak se říká, z fleku mluvit v parlamentu. Jen jedna věc nám pořád nejde:

"Terezko, řekni ČR! Črrrrrrr!"
"Mňau."
"Ne, Teri, to je kočička. Kočičku dneska neděláme. Dneska děláme parlament. Řekni: ČR!"
"Mňau. Mňaumňau. Mňau?"
"ČR."
"Mňau."

Takže je to v pytli.
Prozatím ;)