Neměli jsme tady zahnout doleva...?

„Ne, neměli, Tino.“ Posaďte mě za volant v neznámé krajině a poznáte pravý význam slova BLUDIŠŤÁK.

Smysl pro orientaci jsem nikdy neměla. Asi mi chybí nějaký základní pud. Jsem doslova a do písmene ten, co neví, kde je sever. Na cestách jsem jako navigátor celkem použitelná, v mapě najdu cokoliv a dokážu vyhledat informaci, že za Blatnou máme zahnout na druhé křižovatce vpravo směr Hvízdalice. Řidič ale nejdřív musí psychicky ustát, že držím mapu vzhůru nohama a divně s ní šíbuju, abych opravdu měla ten velkej kopec, kolem kterýho jsme zrovna projeli, za pravým ramenem.

Navigaci po mně vlastně nikdy nikdo nechtěl – jezdila jsem se samými zdatnými řidiči, kteří cestu našli sami. Například kamarádka Evička, která mě (neřidičku) vyzvala k dovolené v Chorvatsku, bez hnutí brvou řekla, že nás tam doveze, skutečně mě naložila a odřídila to celý sama tam i zpátky. Jediný, co po mně chtěla, bylo, abych na ni celou dobu mluvila (není problém!) a nechala hrát deset hodin v kuse Thriller od Michaela Jacksona pořád dokola. Já tedy vesele brebentila ve své šťastné nevědomosti, ve kterým státu zrovna jsme a co je tohle za hory, a dobro došli.

Můj bratr to dobře zná, už jsme spolu taky cestovali. Ví, že kvůli směru cesty se mnou nikdy hádka nebude, a na každé mé „Neměli jsme tady odbočit...?“ jen s úsměvěm řekne „Ne.“ a neztrapňuje mě vysvětlováním typu „Když jedeme na sever, bylo by asi nesmyslný obracet auto proti slunci.“

Faktem je, že nezvládám ani základní topografii svého rodného města. Dodnes třeba nejsem schopná pochopit, proč do mých oken doma i v kanceláři svítí slunko od šesti do dvou, když mám pocit, že nebýt tam ten kopec, koukala bych si z oken do oken, protože podle mého dezorientačního nesmyslu přeci musí být prakticky naproti sobě! Něco mi říká, že chyba nebude ani ve slunci, ani v kopci, ale ve mně. A nevadí mi to, dá se s tím žít - 21.století má technické řešení na všechno...

Zatím jsem po navigační krabičce nesáhla, ale až si ji jednou pořídím, vím přesně, která to bude – ta, jak ji namluvil Pavel Liška. V rámci zachování rovnováhy vlastního ega. Když už mě má řídit chytrej stroj, ať aspoň mluví jako hloupej čert ;)