Z pomocníků je najednou cosi zbytečného i drahého. Ani z respektu toho moc nezbylo. Jak EU tak OSN čeká obtížné období.
V minulosti šlo o organizace respektované. OSN zastřešuje prakticky všechny státy světa a měla se stát schopnějším následovníkem meziválečné Společnosti národů, která byla při pohledu do historie slabá a bez reálné síly. Evropská unie se zase stala klubem schopných a úspěšných, ve kterém chtěla být většina států a členství se považovalo za něco prestižního. Jak OSN, tak EU však dobrou pověst ztrácejí.
Až příliš v současné době připomíná OSN Společnost národů, která fungovala mezi válkami. Fungovala? Kdeže. Podle toho, jak se opakovaně zachovala v případě agresí Německa či Itálie, se o funkčnosti dá mluvit stěží. Stejné je to ale u jejího zdánlivě talentovanějšího mladšího bratříčka OSN. Jsou zde prohlášení, jsou zde rezoluce, návrhy, výzvy. Ale obvykle bez reálného dopadu, bez toho, aby se věci skutečně pohnuly. Komunikace národů očividně také příliš nefunguje, když je aktuálně řada zemí Blízkého východu v troskách a ruiny se pod náporem uprchlíků může změnit i prosperující Evropa.
Její nejvýznamnější představitel, Evropská unie, je na tom snad ale ještě hůř. Nejenže si nedokáže poradit s věcmi ve svých hranicích jako jsou nezaměstnanost, znečištění, ghetta vznikající v nejednom velkoměstě či situace v Řecku. Nedokáže si ani poradit s tím, co se děje na jejich hranicích. Svou neschopnost navíc řeší představitelé Unie příkazy, které se v žádném případě neslučují s principy svobodné Evropy a pravděpodobně a nemají oporu ani v právních řádech (nejsem ovšem právník). Například návrh předsedy Evropské komise Jean-Claude Junckera, že by země odmítající imigranty měly zaplatit, je naprosto nepřijatelný. Z jakého důvodu by měly? Protože si to on sám přeje? Protože není schopný najít řešení přílivové vlny, tak chce otevřít ještě více protipovodňové zábrany a k tomu na následném prudkém průtoku postavit vodní elektrárnu?
Tohle je přitom jen jeden z mnoha důvodů, proč si myslím, že se Evropská unie stává diktaturou a navíc v agónii. Neví si rady sama se sebou, odmítá názory představitelů zemí, které se s oficiálním bruselským proudem neztotožňují, a trestá je odebráním peněz nebo naopak jejich požadavkem. Příkazy, zákazy, centralizace moci a přibývající nezpochybnitelná dogmata. Při podobném kurzu jedna z Evrop skončí. A doufejme, že z Evropské unie a Evropy, coby kontinentu se svými tradicemi a lidmi, to bude ta první.
