Ruská federace a Spojené státy americké jsou i přes oficiální konec studené války stále vnímány jako dva protichůdné póly světové politiky. V jedné věci jsou si ale vládci státních gigantů velmi podobní: ve snaze obhajovat národní zájmy. Třebas na druhém konci světa.
Mluvím samozřejmě o Iráku. Američané zde před jedenácti lety zahájili ofenzívu proti režimu Saddáma Husajna. Následně tam americká armáda vydržela osm let. Moc dlouho, říkají jedni. Měli tam být déle, oponují druzí. Vůbec do Iráku neměli lézt, lamentují třetí.
Jestli si však vzpomínáte, "výlet" do Iráku měl od začátku nálepku ochrany národní bezpečnosti před údajně hodně nepěkným Husajnovým arzenálem. A před Al-Káidou. Předně jsme však slyšeli z úst politiků slova o ochraně národní (případně i mezinárodní) bezpečnosti.
Dnes, více než jedenáct let po zahájení Druhé války v zálivu, se historie opakuje. Alespoň v něčem. Situace je poněkud odlišná, jenže slovník zůstává stejný. ČT 24 totiž dnes přinesla vyjádření Baracka Obamy, který mluví o ochraně národních zájmů Spojených států amerických v Iráku. A s tím možné opětovné angažování amerických sil v této zemi.
Až mě z toho zamrazilo, jak si byl tímto výrokem Obama se svým předchůdcem, teroristobijcem Bushem, podobný. A co víc, podobnost je vidět i u Vladimira Putina. Jen si vzpomeňte, co ruský prezident, kromě ochrany ruskojazyčného obyvatelstva, uvádí jako důvod pro anexi Krymu nebo případný "mírový" zásah na Ukrajině... Národní zájmy jsou zkrátka v kurzu, stává se z nich módní slovní spojení. Jenže jak víme, ne každá móda je zdravá a společnosti prospěšná. A pod slovní spojení národních zájmů se dá navíc schovat hodně.
