Česká politika má poslední dobou jednu zvláštnost, která asi jinde nemá obdoby. Největším poraženým voleb se nestává strana, která se nedostane do sněmovny nebo ta, co zásluhou skandálů získala málo hlasů, ale paradoxně vítěz voleb.
To se stalo například při volbách do PS ČR v roce 2010 a to dokonce několikanásobně. Jak ODS, tak ČSSD, tedy vítězné strany, nezískali tolik důvěry od voličů, kolik si slibovaly, a tak se jejich šéfové rozhodli pro rezignaci. Jejch konec na špičce stranické hierarchie by však stejně nejspíš přišel a potupněji: odvoláním.
Hranice mezi vítězi a poraženými byla velmi tenká i v následujícím volebním období. Petr Nečas se dostal v ODS k nejvyšší možné funkci, později se však ukázalo, že pokud by byl pouze v užším vedení a ne samotným lídrem, bylo by to pro něj mnohem lepší. Tento politik tak fakticky doplatil na to, že se dostal tak vysoko, tedy na to, co původně vypadalo jako úspěch.
Teď se ale vraťme do současnosti, zde se totiž setkáme s asi nejkurióznějším případem. Ač totiž Bohuslav Sobotka vyhrál s ČSSD volby, což by se například v polovině devadesátých let zdalo téměř nemožné, stal se největším otloukánkem. Výzvy vedení ČSSD k jeho odstoupení, Zeman, média. To všechno ho teď musí pořádně dusit. A to přesto, že ve volbách zvítězil.
Přitom Sobotka už těsně po ukončení sčítání hlasů nejspíš předpokládal, že vypukne bouře, která ho i stranu může poškodit. V rozhovoru na ČT 24 vyjádřil důležitost toho, aby strana byla jednotná a jako taková vedla jednání o sestavení vlády. Výzva však zjevně nepadla na úrodnou zem, zato však ukázala, že Sobotka tušil, že se na něj může něco chystat.
Navíc by nemusel Sobotka padnout sám. Hašteření image strany neprospívá, stejně tak napojení jjí části na Zemana. Případné rozdělení strany by neprospělo ani jednomu z táborů: ten Sobotkův by hodně ztratil, oslabil, ale přežil by coby sociální demokracie. Hašek by se naproti tomu sám vyšoupl z nejvyšších pater politiky. Viděli jsme přeci sami, jak dopadla Zemanova strana a případné nově utvořené Haškovo seskupení by pravděpodobně dopadlo stejně.
Na jednu stranu to tedy pro Sobotku vypadá poměrně bledě, na druhou však může očekávat aspoň zadostiučinění. Veřejnost se oproti kroužkování staví spíše na stranu Sobotky než Haška a předseda ČSSD tak může výrazně zvýšit svou popularitu. Navíc ho může hřát u srdce myšlenka na to, že i kdyby Hašek se svými nohsledy opustil nejsilnější levicovou stranu, tak Sobotka ztratí hodně, jeho konkurent však vše.
