Internet expres

Přišel mi balíček. Opatrně, jakobych už tehdy tušila, že ukrývá přinejmenším odjištěnou minu, jsem ho otevřela. Návod ke snadné instalaci jen ve 3 krocích, zamrkal na mě vesele pajdulák na útlé knížečce.

A já vesele zamrkala na tu malou bílou a zrádnou krabičku, která se vesele rozvalovala v mých rukách.

"Neměla bys mít nějaké díry?" zahájila jsem náš duchaplný rozhovor.

Krabička mi ironicky ukázala svůj zadek.

"Asi se to bude muset nějak otevřít," obrátila jsem svůj duchaplný rozhovor na technika Českého telekomu.

"Jaký typ rozbočovače máte?" vylekala mě vzápětí otázka z telefonu.

Rozbočovače???

Nedůvěřivě jsem pohlédla do manuálu a podezřele na tu bílou nesympatickou krabičku.

"Tak ty jsi rozbočovač?" zavrčela jsem na ní nevrle a konverzačně prohodila:

"Těší mě, ,já jsem idiot."

Pro jistotu jsem si ještě přečetla alter ego těch drátů.

"Nemohu v tom rozbočovači najít otvory, do kterých by pasovaly ty konektory," pronesla jsem vzápětí učeně do telefonu.

"A jaký máte typ?" snažil se technik o dostatečnou hloubku našeho intelektuálního rozhovoru.

"Typ?" zasípala jsem zničeně a vzteky zmáčkla rozbočovač, až v něm hrklo.

"Už to mám!" vyhrkla jsem vzápětí i já. To už se mi ale naskytl pohled na ty dvě dlouho a toužebně očekávané díry. Vylouply se z toho jak překvapení z kinder vajíčka.

Hurá! Křičela jsem opojena vlastním vítězstvím.

"Potřebovalo to otevřít," hlesla jsem kajícně.

V telefonu se ozvalo mužské odkašlání.

"To víte, já jsem JEN ŽENA," pípla jsem zranitelně.

"To je v pořádku, to zvládneme," ujišťoval mě mužně hlas z telefonu.

"Tak to si opravdu nejsem jistá," vzdychla jsem útrpně. Mé oči zabloudily k těm drátům, jejichž pseudonym byl jim záviděl i Ota Pavel, ale pak se mi nadšením rozzářily. Uviděla jsem totiž červený a zelený drát.

"Jasně že to zvládnu!" sebevědomě jsem prohlásila do telefonu. "Zelenej drát do zelenýho otvoru, červenej do červenýho," smála jsem se šťastně.

"Počkejte," zarazil mě hlas v telefonu.

"Ne," zavyla jsem zoufale, "zelenej do zelenýho, červenej do červenýho," prohlásila jsem umanutě.

"Propojte Vaším telefonním kabelem NT zařízení s rozbočovačem -zásuvka PHONE," nabádal mě autoritativně hlas z telefonu.

"Ale on není zelenej," pípla jsem zničeně.

"Na to se vykašlete," poradil mě dobromyslně technik.

"Ne," zaskučela jsem zlomeně, "nezlobte se, ale myslím, že bude jednodušší, když mi to zapojí kamarád!" pronesla jsem nekompromisně, když mě vzal jedinou mou jistotu a to zelený a červený drát.

Pravda, byla škoda plýtvat kamarádova počítačového génia na takovou stupidní věc, jakou bylo připojení k internetu, ale také bylo přece potřeba zjistit, zda géniova vysoká inteligence netrpí v obyčejném světě.

Netrpěla.

"Ty jseš prostě skvělej, báječnej, dokonalej! " oprašovala jsem, leštila a blýskala jeho mužské ego.

"Já vím," pronesl skromně a ironicky dodal: "Občas se nějakej chlap hodí, co?"

"No já nepopírám, že máte nesporné kvality," usmála jsem se. Vzápětí mi úsměv zmrzl na rtech.

"Porucha není na vašem přijímači nýbrž na vaší lince, slečno," mrkl na mě génius.

"Ne," zesinala jsem hrůzou. Mé připojení k světu skončilo kdesi mezi mou telefonní zásuvkou a technikem Českého telecomu.

"To se u těhle starých linek stává," snažil se mě povzbudit Marek a vyřkl hrůzný ortel: "Musíš zavolat technikovi."

"Ne," zhroutila se mi veškerá má sebedůvěra.

"Řekni mu, že modem není synchronizován," radil mi Marek už ve dveřích, opět připraven připojovat, odpojovat, opravovat a odvirovávat počítače dalším světoběžníkům.

Z mého světoběžníka však zbyla akorát tak hromádka neštěstí.

"Řekni mu, že ti červenej trojúhelníček bliká se žlutým," povzbudivě se na mě usmál.

....

"Jaké Vám svítí na modemu světýlko?" začal mě po pár trýznivých minutách opět týrat technik, když jsem mu nahlásila závadu na lince.

Hluboce jsem povzdechla a šla zapojit to, co mi tam génius nechal přichystáno.

"Zkusíme to zapojit znovu," navrhl optimisticky technik.

"Ale ono je to zapojeno správně!" zuřivě jsem bránila nejen kamarádova génia ale i mého idiota.

"Zkusím to jinak," řekl nekompromisně můj tyran. "Všechno to vypojte a já vás budu navigovat," přikázal mi.

Zoufale jsem pohlédla na tu změť černých hadů, kteří se srocovali snad ze všech koutů.

"Nezvládnu to," vzlykla jsem žalostně.

"Zvládnete," povzbuzoval mě chabrý muž, "stačí se jen držet těch drátů a jet z jednoho konce na druhý," pomáhal mi, seč mu síly stačily.

"Ok," zlomil se mi hlas vyčerpáním, když jsem z těch drátů vymotala alespoň drát od fenu.

"No, asi je opravdu porucha na Vaší lince," zkonstatoval po chvíli vyčerpaně zoufalec na druhém konci telefonu.

"Nahlásíme to na poruchy," vyhrkli jsme oba vzápětí nadšeně.

Sluchátko mi vyklouzlo s úlevou z ruky.

"Pohoda klídek tabáček..." zanotoval vzápětí provokativně můj mobil...

"Dobrý den, mám nahlášenou poruchu na Vaší lince, ale než jí zkontrolujeme, rád bych to s Vámi ještě zkusil zapojit bez rozbočovače," oznámil mi vesele můj mobil.

.....volané číslo je odpojené a ne že ne, chtělo se mi zanotovat další sloku písničky, ...vymažte ho ze svého adresáře......

"Haló, slečno jste tam?"

"Dobře zkusíme tedy zkontrolovat Vaší linku, asi bude problém opravdu na ní," ukončil mé utrpení asi po půlhodinové dresúře těch hadů ten největší had.

"Fajn," sekla jsem vyčerpaně s telefonem a nekompromisně jsem ty dráty smotala do jednoho klubka. Vedle nich jsem postupně pokládala snadný návod ve třech krocích se zubícím se pajdulákem, černý elegantní modem a bílou zrádnou krabičku s názvem rozbočovač. Jakmile zachytila můj nenávistný pohled, vyklouzla mi z ruky, spadla na zem a rozbila se.