Emotikon
Emoce jsou naše slabost i síla. Já osobně obdivuji všechny lidi, kteří se emocemi živí. Herce, zpěváky, prostě umělce. Snaží se nás bavit, mnohdy i pobavit. Vytrhnout z nudy a stereotypu. Naladit na nějakou strunu. A dávají nám tak všanc sami sebe. Otevírají před námi svou duši, pokoušejí se sdělit nesdělitelné, dolují ze sebe ty nejniternější prožitky a ukazují nám záchvěvy své duše. Někdy jejich úsilí dopadne na úrodnou půdu, jinde ne. Pak spadne opona a my jdeme, více či méně obohaceni, domů. Jenže jejich rozjitřené emoce spadlá opona nezajímá. Oni si je musí svázat do toho svého ranečku a vzít si je s sebou. Oni s nimi musí žít. Každodenně. Čtyřiadvacet hodin denně. I v době divadelních prázdnin. Hýčkají si je a perou se s nimi. Zvládnout je, se rovná ohromné vnitřní sebekázni. Snad proto je mezi nimi tolik alkoholiků, narkomanů, a jiných závisláků. Snaží se odreagovat. Odreagovávají se za naší věčné přítomnosti. Baví nás scénami ze svého vlastního života. Učí se sebekázni v přímém přenosu.
I já znám ty ztřeštěné emotikony prýštící z vás, a bez vás, v těch neuvěřitelných gejzírech energie. Domlouvám jim. Chlácholím je. Uklidňuju je. Učím se je svázat do úhledného ranečku, se kterým pak putuju po světě. Ne nadarmo v mém dětství byla nejčastější slova mé matky "ovládej se!" Má matka je mistryní v pokrovém výrazu. Jenže já jsem po otci! Můj otec je totiž emotikon. Baví mě ho pozorovat. Každá jeho vráska zračí jednu emoci. A že jich má požehnaně! Líbí se mi staré vrásčité obličeje. Je na nich vyryt celý život. Líbí se mi. Ale na někom jiném. Já nechci mít vrásky! A taky nechci dostat infarkt z potlačovaných emocí!
Prosím trošku otupění, říkají mnozí emotikoni při každé sklence a doufají, že do té prázdné láhve uzavřou toho svého přetlakovaného džina. Říká si to i můj otec. Já raději cvičím jógu. Osudy některých lidí jsou smutný. Zvláště osudy umělecké.
Už je to dávno, co jsem i já koketovala s herectvím. Měla jsem i dost slušně našlápnuto. Chodila jsem na základce na dramaťák:-) První zkoušku našeho velkého představení jsem absolvovala se záchvatem smíchu. S neovladatelným záchvatem smíchu. Můj nezadržitelný smích přerušil zkoušku na půl hodiny a odrovnal celý náš herecký ansábl. Při druhé zkoušce se to opakovalo. Moje pidirolička musela být přeobsazena. A má herecká kariéra byla u konce. A co že mi na tom tenkrát přišlo tak zábavné? Ta komedie. Ne komedie jako žánr ale komedie na diváka. Každý herec je vlastně takový komediant. Snad jsem se tenkrát smála ze studu. Ze studu, že teď jsem tím komediantem já. A to i přesto, že jsem mohla být i královnou. Zůstalo mi to. Doteď. Neumím hrát. Nic a na nikoho. Kdykoli se o to pokusím, rozesměju se jako první. Směju se sobě. Svým chabým pokusům. Směju se chabým pokusům své dcery. A taky chabým pokusům některých lidí kolem sebe. Ano, směju se poměrně často. Po tomto světě chodí spousta komediantů. Zvláštní. A přitom se vůbec nestydí.
Nedávno jsem shlédla film o Edith Piaf. Z jejího života šel mráz po zádech. Nakonec jsem si přečetla i autobiografii. A přitom stačilo jen jedno. Slyšet její písně. Strhující. Nevím však, zda bych její strhující život chtěla i prožít.
Když tak nad tím přemýšlím, tak mi nejbezpečnější z umělců přijdou spisovatelé. Sedí si v klídku u svého PC, přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta a občas si u toho něco schroustnou. Jenže, zkuste nacpat emocemi slovo. Zkuste vtáhnout čtenáře do děje. Donuťte ho se smát. Plakat. Nadávat. Váš obličej a intonace hlasu Vám nijak nepomůže.
Arnošt Lustig jednou prohlásil: "Spisovatel je ten nejtěžší úděl, jaký na sebe člověk může vztáhnout." Hergot!
Ale já taky potřebuju nějakým způsobem ventilovat. A nešlo by to třeba takhle?
:-) :-)) :-o :-O :-I :-( :-P :-X :-* :,-( :,-(( ;-) :-) :-)) :-D
Lucie Snopková
Travička zelená
...prozpěvuji své mladší dceři, když mě ta starší, pubertální, uzemní prohlášením, že má tráva, a opravdu nemyslí tu z luk a pastvin, v sobě spoustu vitamínů. „Třeba jako zelenina,“ dorazí mě svým prohlášením.
Lucie Snopková
Dovolená za všechny nervy
Právě jsem přežila první společnou rodinnou dovolenou. Všechno je jednou poprvé. První rande. První pusa. První milování. První dovolená.
Lucie Snopková
Sperma pro princeznu?
Tak má zase naše malá zemička našlápnuto k pořádnému skandálu... Médii se právě šíří zpráva, že
| Další články autora |
Praha podporuje stovky dárců, za krev dostanou roční kupón zdarma. Kdo konkrétně ho získá?
Metropole znovu ocení dlouholeté bezpříspěvkové dárce krve. Celkem 321 lidí letos získá roční kupon...
Jak dobře znáte úspěchy českého hokeje?
Česká hokejová reprezentace má za sebou desítky nezapomenutelných momentů, které se zapsaly do...
Pánové, zahoďte džíny a přestaňte se pařit. Králem vedra je len, ramie nebo konopí
V létě vás před horkem nemusí chránit jen klasické bavlněné šortky a tričko. Existuje celá řada...
Praha otevře na dva dny muzea zdarma. Které umělecké expozice navštívíte bez placení?
Hlavní město se v květnu opět připojí k celosvětové iniciativě, jejímž cílem je přiblížit...
5 důvodů, proč si modernizace smíchovského nádraží zaslouží vaši pozornost. Je to unikát
Praha buduje dopravní terminál, který v Česku zatím nemá obdoby. Modernizace smíchovského nádraží...
MS hokej 2026: Česko proti Slovinsku nenavázalo na výhru s Dánskem
Čeští hokejisté v sobotu večer na mistrovství světa nastoupili k druhému zápasu základní skupiny....
Češi vstoupili do MS v hokeji 2026 vítězně. Ve Fribourgu ovládli zápas s Dánskem
Česká hokejová reprezentace vstoupila do mistrovství světa ve Švýcarsku vítězně a zapsala si první...
1. den MS v hokeji 2026 ve Švýcarsku: Češi porazili Dánsko, Švédsko vyzvalo favority MS
Mistrovství světa v hokeji 2026 odstartovalo nabitým programem a hned první hrací den nabídl...
2. den MS v hokeji 2026 ve Švýcarsku: Češi překvapivě padli, Slovensko oslavilo vítězství
Druhý hrací den mistrovství světa v hokeji 2026 nabídl šest zápasů základních skupin. Do akce šla...

Stavební pozemek na výstavbu RD v Krhanicích, 1.518 m2
Krhanice, okres Benešov
2 490 000 Kč
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1969x



















