Emotikon
Emoce jsou naše slabost i síla. Já osobně obdivuji všechny lidi, kteří se emocemi živí. Herce, zpěváky, prostě umělce. Snaží se nás bavit, mnohdy i pobavit. Vytrhnout z nudy a stereotypu. Naladit na nějakou strunu. A dávají nám tak všanc sami sebe. Otevírají před námi svou duši, pokoušejí se sdělit nesdělitelné, dolují ze sebe ty nejniternější prožitky a ukazují nám záchvěvy své duše. Někdy jejich úsilí dopadne na úrodnou půdu, jinde ne. Pak spadne opona a my jdeme, více či méně obohaceni, domů. Jenže jejich rozjitřené emoce spadlá opona nezajímá. Oni si je musí svázat do toho svého ranečku a vzít si je s sebou. Oni s nimi musí žít. Každodenně. Čtyřiadvacet hodin denně. I v době divadelních prázdnin. Hýčkají si je a perou se s nimi. Zvládnout je, se rovná ohromné vnitřní sebekázni. Snad proto je mezi nimi tolik alkoholiků, narkomanů, a jiných závisláků. Snaží se odreagovat. Odreagovávají se za naší věčné přítomnosti. Baví nás scénami ze svého vlastního života. Učí se sebekázni v přímém přenosu.
I já znám ty ztřeštěné emotikony prýštící z vás, a bez vás, v těch neuvěřitelných gejzírech energie. Domlouvám jim. Chlácholím je. Uklidňuju je. Učím se je svázat do úhledného ranečku, se kterým pak putuju po světě. Ne nadarmo v mém dětství byla nejčastější slova mé matky "ovládej se!" Má matka je mistryní v pokrovém výrazu. Jenže já jsem po otci! Můj otec je totiž emotikon. Baví mě ho pozorovat. Každá jeho vráska zračí jednu emoci. A že jich má požehnaně! Líbí se mi staré vrásčité obličeje. Je na nich vyryt celý život. Líbí se mi. Ale na někom jiném. Já nechci mít vrásky! A taky nechci dostat infarkt z potlačovaných emocí!
Prosím trošku otupění, říkají mnozí emotikoni při každé sklence a doufají, že do té prázdné láhve uzavřou toho svého přetlakovaného džina. Říká si to i můj otec. Já raději cvičím jógu. Osudy některých lidí jsou smutný. Zvláště osudy umělecké.
Už je to dávno, co jsem i já koketovala s herectvím. Měla jsem i dost slušně našlápnuto. Chodila jsem na základce na dramaťák:-) První zkoušku našeho velkého představení jsem absolvovala se záchvatem smíchu. S neovladatelným záchvatem smíchu. Můj nezadržitelný smích přerušil zkoušku na půl hodiny a odrovnal celý náš herecký ansábl. Při druhé zkoušce se to opakovalo. Moje pidirolička musela být přeobsazena. A má herecká kariéra byla u konce. A co že mi na tom tenkrát přišlo tak zábavné? Ta komedie. Ne komedie jako žánr ale komedie na diváka. Každý herec je vlastně takový komediant. Snad jsem se tenkrát smála ze studu. Ze studu, že teď jsem tím komediantem já. A to i přesto, že jsem mohla být i královnou. Zůstalo mi to. Doteď. Neumím hrát. Nic a na nikoho. Kdykoli se o to pokusím, rozesměju se jako první. Směju se sobě. Svým chabým pokusům. Směju se chabým pokusům své dcery. A taky chabým pokusům některých lidí kolem sebe. Ano, směju se poměrně často. Po tomto světě chodí spousta komediantů. Zvláštní. A přitom se vůbec nestydí.
Nedávno jsem shlédla film o Edith Piaf. Z jejího života šel mráz po zádech. Nakonec jsem si přečetla i autobiografii. A přitom stačilo jen jedno. Slyšet její písně. Strhující. Nevím však, zda bych její strhující život chtěla i prožít.
Když tak nad tím přemýšlím, tak mi nejbezpečnější z umělců přijdou spisovatelé. Sedí si v klídku u svého PC, přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta a občas si u toho něco schroustnou. Jenže, zkuste nacpat emocemi slovo. Zkuste vtáhnout čtenáře do děje. Donuťte ho se smát. Plakat. Nadávat. Váš obličej a intonace hlasu Vám nijak nepomůže.
Arnošt Lustig jednou prohlásil: "Spisovatel je ten nejtěžší úděl, jaký na sebe člověk může vztáhnout." Hergot!
Ale já taky potřebuju nějakým způsobem ventilovat. A nešlo by to třeba takhle?
:-) :-)) :-o :-O :-I :-( :-P :-X :-* :,-( :,-(( ;-) :-) :-)) :-D
Lucie Snopková
Travička zelená
...prozpěvuji své mladší dceři, když mě ta starší, pubertální, uzemní prohlášením, že má tráva, a opravdu nemyslí tu z luk a pastvin, v sobě spoustu vitamínů. „Třeba jako zelenina,“ dorazí mě svým prohlášením.
Lucie Snopková
Dovolená za všechny nervy
Právě jsem přežila první společnou rodinnou dovolenou. Všechno je jednou poprvé. První rande. První pusa. První milování. První dovolená.
Lucie Snopková
Sperma pro princeznu?
Tak má zase naše malá zemička našlápnuto k pořádnému skandálu... Médii se právě šíří zpráva, že
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
ANALÝZA: Terorismus se vyplácí, vzkázali Palestincům. Gesto ve špatnou dobu
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Je to vzácnost, když Izraelci od rána vědí, co je ten den čeká. Ve středu to tak bylo. Od rána byly...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Rozhodněte o vítězi ankety Bloger roku 2023, hlasujte do konce května
Anketa Bloger roku 2023 je ve finále a o vítězi se rozhodne do konce května. Právě do posledního...
Na Mallorce se zřítila restaurace. Nejméně čtyři lidé zemřeli, desítky zraněných
Po pádu části budovy přímořské restaurace ve městě Palma na španělském ostrově Mallorca večer...
Prodej zděného bytu 2+1 ve městě Lanškroun
Lanškroun - Žichlínské Předměstí, okres Ústí nad Orlicí
2 700 000 Kč
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1967x