Zápisky z rachoty 9: Sýkora smilní se sličnými slečnami

Noví pracovníci dostávali nástupní plat na stejné pozici mnohem vyšší, než ti co ji léta zastávali. Nebo ještě hůř jako v tomto případě. Šebesta jako tiskař číslo 3 měl základní plat vyšší, než jeho nadřízení, co ho měli zaučovat.

ZÁPISKY Z RACHOTY 9: Sýkora smilní se sličnými slečnami

Přes dílnu kráčel Radim a v patách měl divného týpka v pracovním stejnokroji.

„Vsaď se, že spustí … a nyní Vám představuji koho?“ připomněl Marťan Radimovu oblíbenou hlášku z Černých baronů.

„Spíš by měl říct co než koho,“ poukázal Čárlí na ten nezvyklý zjev.

„Náhodou je sladkej,“ rozplývala se Orca.

Oba na ni upřeli své nevěřící zraky. „Orco, ty máš asi šedej zákal,“ strachoval se Čárlí.

Radim ho provázel mezi stroji, rozhazoval rukama, bez kterých by se nedomluvil, a pozvolna se blížili k tomu jejich. „Nyní Vám představuji koho?“ nezklamal hned na prvním ze tří schodů. „Nyní Vám představuji nového tiskaře Šimona Šebestu.“

Toho počala Šebestová od Macha s psem Jonatánem, pomyslel si Marťan, protože Šimon měl na hlavě stejné číro, jako ten pes z oblíbeného kresleného seriálu.

„Karel Hampsten, pro přátele Čárlí,“ nabídl mu jako první pravici Čárlí. „Koukám, že s barvami si rozumíš?“ kývl směrem k jeho přelivu.

Klára mezitím vytáhla vzorník barev Pantone, rozvinula ho do vějíře a přiložila mu ho k hlavě, „já jsem Klára a tihle dva vořežpruti mi říkaj Orca zabiják. „Pantone 2592C,“ vyhodnotila odstín jeho kštice.

„A tohle je Martin Sýkora řečený Marťan,“ doplnil představení sestavy Radim, protože Marťan mu pravici nenabídl. Ten kluk se mu prostě nelíbil. Hubenej, pokérovanej, sebevědomej floutek.

„To tady má jako každý pako přezdívku?“ divil se Šimon. Marťan už ho ve svých představách držel pod krkem a mydlil hlava nehlava.

„Já třeba ne,“ hájil se Radim.

„Ty nevíš, že ti říkaj George z džungle?“ šklebila se Orca.

„Tady nesmíme nosit náušnice,“ odváděl pozornost Radima od George Marťan, autor přezdívky.

„To není náušnice, ale roztahovák,“ vyndal si tu věc z lalůčku Šimon a Marťan čučel na díru, co po něm zbyla.

„Fujtajbl!“ otřepal se s odporem a tak nahlas, že se Šimon lekl a roztahovák mu spadl do prachu na železnou podlážku.

„Klidně si ji nech, stačí, když ji přelepíš páskou,“ instruoval ho Radim a k jeho úžasu tak ihned učinil.

„Vždyť je špinavá,“ upozornila ho Klára, které v tu chvíli už tak sladký nepřišel.

„Je, dík,“ vytáhl roztahovák z ucha, hodil si ho do pusy, ocumlal a přemístil ho zpět do díry. Klára mu šla radši hned ukázat, kde najde náplast na přelepení ucha.

„Pamatuješ si, jak se tu dřív dělala na všechny pozice výběrová řízení?“ obrátil se s očima navrch hlavy na Radima Marťan. „Kde jsou ty časy?“ kroutil nevěřícně hlavou.

„Co nachčiješ proti větru,“ pokrčil bezradně Radim rameny, „všechno mu ukažte, hlavně kde jsou bezpečnostní vypínače, aby mu mašina neurvala ruce.“

„Radši bych tady měl bezrukýho Frantíka než tohle tele,“ podpořil Marťana Čárlí.

„Neboj se nic, ty s ním dělat nebudeš, až se zaškolí, převezme tvoje místo Marťan a ty se půjdeš učit na tu novou mašinu, co přijde,“ prozradil jim Radim, víc než měl.

„Ale já nechci jít na jinou mašinu,“ ohradil se Čárlí.

„A já nechci jeho místo, maximálně jeho plat,“ přisadil si Marťan, netušíc, že rovněž bere velký kulový. Velikost platu neměla nic společného se znalostmi a dovednostmi, ale byla přímo úměrná oblíbenosti u HH či ředitele.  

A noví pracovníci dostávali zpravidla nástupní plat na stejné pozici mnohem vyšší, než ti co ji léta zastávali.

Nebo ještě hůř jako v tomto případě. Šebesta jako tiskař číslo 3 měl základní plat vyšší, než jeho nadřízení, co ho měli zaučovat. Což naštěstí ani jeden z nich ještě netušil.

„Na tohle já jsem malej pán, a ne že vlítneš na Háháčko. To by hned zjistil, že to máte ode mě. Jo, a odpoledne bude chodit přepadová inspekce 5S, tak ať tady nemáte bordel,“ varoval je předem, neboť při posledních „návštěvách“ vždy našli něco, co jim mohli vytknout. Pro Čárlího to znamenalo, že si musel sladké pití a termosky s čajem a kafem schovat do elektrické skříně.

Naproti tomu Marťan si spokojeně mnul ruce, „doufám, že dnes se zeptají mě, co znamená 5S.“ Tuhle otázku pokládali kravaťáci vždy jednomu vybranému pracovníkovi a málokdo byl schopen správně odpovědět. Těch 5S bylo z japonštiny. Seiri, Seiso, Seiton, Seiketsu, Shitsuku. Marťan si je vyhledal v překladači, ale v podstatě ten překlad rozsypaného čaje vůbec neodpovídal tomu, co bylo prezentováno na nástěnkách. Proto si vytvořil vlastních 5S a už půl roku čekal, kdy ho osloví. 

„Řeknu jim, Sýkora smilní se sličnými slečnami,“ pochlubil se, nikoli poprvé, svou invencí.

O dvě hodiny později bylo jeho přání vyslyšeno a šéf přepadovky Neruda ukázal na něj. „Pane Sýkora, tak nám řekněte, co to znamená 6S?

Marťan se sebejistě ušklíbl, otevřel ústa a pak je zase zavřel. „Jak 6S snad 5, ne?“

„Copak vy nečtete nástěnky? Rozšířili jsme to o Safety,“ poučil ho Neruda.

„Copak vy, vy jste papežštější než papež,“ poklepal zklamanému Marťanovi na rameno Čárlí.

„Měl jste říct, Sýkora soustavně smilní se sličnými slečnami,“ dorazil ho Šebesta, když komise odešla. 

Příště: 50x a stále poprvé

Všechny díly najdete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=125741