Moc pěkně napsáno a nejen za tento blog, ale i předešlý velká karma!

Jituš, děkuji a přeji pohodový víkend.

Davide hezké verše smutného příběhu. Krásný den.

Jano, moc děkuji a těším se na Vaší tvorbu.

Ano. Doufám, že to i někde hrajete.

Pane Jindřichu, bohužel žádný hudební nástroj neovládám, ale je to psané jako text na hudbu mého oblíbeného písničkáře.

Toť dnešní český Sergej Alexandrovič Jesenin. Moc dobré!!! Hezkou neděli

Honzo, bohémský způsob života, trýznivé hledání vnitřní jednoty, nepřízeň oficiální kritiky, špatný zdravotní stav, neúspěšná léčba v psychiatrickém sanatoriu a konec duševní trýzně díky sebevraždě, to jsem prostě celej já. Díky moc za čtení a užívej si volno.

Ivano, roníš nade mnou slzy? Díky.

Davide, krásně jsi to napsal. Ta porucha srdečního rytmu nebude tak zlá.Z porouchaného srdce nevychází krásná poezie.

Jene, děkuji. S tím srdcem to vážně není tak zlé. Ale napsal jsem to takřka před čtvrtstoletím a to jsem byl ještě mladý, naivní kluk.

Otázka nad všechny otázky:

Může člověk žít bez lásky?

(Myslím, že bez té lidské, zničující,

dá se velmi dobře žít,

jen mít odvahu ji navždy propustit).

Jarmilo, přesně jste vystihla moje dilema. Děkuji za čtení a komentář.

Nejlepší ploužáky dělají metalové rockové skupiny. To, co jsi napsal, je krásné a v perfektním neomylném rytmu. Věřím ti každé slovo a každý rým

Viléme, díky moc ... jen škoda, že ten rytmus nemám i v těle. Tam mám akorát poruchu srdečního rytmu.

Často si maluješ ty svý obrázky

utíkáš před sny a nevíš kam

nelži, že můžeš žít bez lásky

a že je ti líp, když jsi sám

nechoď po cestě zapomnění

radši si vyber tu, kde je bláto

možná tě vyvede z osamění

neztrácej naději, stojí to za to...

Davide

Paní Ivano děkuji a srdečně zdravím.