Víš, moje milá, ta síla ...co mi zbyla, mně stačí, je tak akorát. Já znal tvoje plány a jen mezi námi, blázen ... ten, kdo měl Tě rád. Tak nač hledám slova, snad zkouším se schovat, před tím kdo mi ublížit smí.
V PARKU ( 1998 )
.
Víš, moje milá,
ta síla…co mi zbyla,
mně stačí, tak abych šel dál.
Koukej se, dívej,
prej svět spravedlivej,
nic není tak jak bych si přál.
.
Na břehu jezera
zhrzená důvěra.
Mládenec, dívenka.
Honzík a Alenka.
.
Kdo, kdy, kde, s kým,
to já netuším.
.
Dědové, babičky,
obsadí lavičky.
Ty klouby bolavý,
žádný už nespraví.
.
Ve tváři vrásčitý
tajemství ukrytý.
.
Koukněte na ptáky
a jejich zobáky.
Kosi a skřivani,
červem hlad zahání.
.
Se slepou důvěrou
hned všechno sežerou.
.
Jsem jak ten pták,
co pod tíhou jídla,
spadl na zobák
a zlámal si křídla.
.
Co jsou zač, dobře vím,
víc už jim nezbaštím.
.
Samota přijde vhod,
těším se na důchod.
.
Za žádnou cenu
nechci už ženu.
.
Víš, moje milá,
ta síla… co mi zbyla,
mně stačí, je tak akorát.
.
Já znal tvoje plány
a jen mezi námi,
blázen… ten, kdo měl Tě rád.
.
Tak nač hledám slova,
snad zkouším se schovat,
před tím… kdo mi ublížit smí.
.
Tak jen dál, žij si blaze,
ten kdo hrál, platí draze
a Tvůj hlas… ať mě víckrát neosloví.
.
VÍŠ? ( 2002 )
.
Vídám tě zřídka, a když tak s ním.
Víš, po výčitkách už netoužím.
.
Rozum mi radí, berte ohled na děti.
A kamarádi … ty nemaj ponětí.
.
Dál … řeči se vedou, však skutek utekl.
Víš, když jsem s tebou, cítím jen smutek.
.
Beznaděj, lítost, bolehlav jak po flámu.
Jsi má osudová bytost, hrdinka z románu.
.
Co nádech má tragický a přebal překrásný.
Děj zaručeně klasický a konec nejasný.
.
Pro dotek letmý splyneme v davu.
Jen co se setmí, už ztrácím hlavu.
.
Kradu ty chvíle snaha viditelně zřejmá.
Však vzdálenost od cíle je stále stejná.
.
Rozum mi radí, zařadit zpátečku.
A kamarádi: jsi zralej na tečku.
.
Dál ... řeči se vedou, však skutek utekl.
Víš, když jsem s tebou, cítím jen smutek.
.
Pláču jak dítě, hrdina z pomníku.
Tuším z té sítě, není už úniku.
.
Tonu jak Plaváček v slzavém údolí.
Chycenej na háček riskující cokoli.
.
Kde kdo mi zazlívá, že patříš jinému, já jiné.
A tak nám nezbývá než dál se míjet.
