Hranice mezi láskou a nenávistí je podobná té mezi genialitou a šílenstvím. Často je tenčí než ten nejjemnější vlas.
SLEČNA NENÁVIST ( 1998 )
-
Soumrak stéká po stěnách
a malíř černou tuší,
kreslí chlad.
Jsme jak dvě misky na vahách,
co jedna druhé dluží,
nechce dát.
-
R : Ten – pocit znáš – její tvář
věcně zahalená.
Má – černý plášť – v očích zář
vlasy na ramena.
Mít – trochu rád – milovat
když se za to platí.
Ctít – nenávist – buď si jist,
že se vždycky vrátí.
Lež – pravdu zná – jak se zdá
jsou na jedné lodi.
Dál – vyhrává – ta která
víc se lidem hodí.
Ten – pocit znáš – její tvář
věčně zahalená.
Má – černý plášť – v očích zář
vlasy na ramena.
-
Když, hvězdy co svítí nad hlavou,
svou melodii chytlavou,
v nebeským orchestru, začnou hrát.
V malým pokojíku v podkroví,
malíře múza osloví
a na mou věru, nepůjde dnes spát.
-
Dá tahům štětce správný směr,
ten blázen, snílek, amatér,
co vždycky tvrdil: já se nezměním.
Vždyť žije sám a jí jen chleba,
víc nežádá, není třeba,
žal ten ředí, vínem červeným.
-
Ten malíř, přítel z dávných časů,
u něj hledám azyl, spásu,
trpělivě naslouchá a umí mezi řádky číst.
Proč utíkám před svou ženou,
tak zcela náhle zaslepenou,
kdo mě z domu žene – slečna Nenávist.
-
Přichází do všech obydlí,
tam kam si jen zamane.
Usadí se na tvou židli,
a hodně dlouho nevstane.
-
R : Ten pocit znáš .....
-
Když bílý měsíc nebem plul,
já nepřichystal chléb a sůl,
já řekl jsem stručně: nejsi vítaná.
Přesto vešla s velkou chutí,
bez vyzvání, bez přezutí,
černá, krutá, zlá a v pravdě neznámá.
-
V předsíni si ten plášť svlíká
a s klidem mi drze tyká:
zdarec Čárlí, tak tady mě máš.
Nakoukne do obýváku,
do ložnice, do mrazáku:
bude dršťková, to si pochutnáš.
-
S mojí ženou pikle kuje
a s úšklebkem pozoruje,
propast, co se hloubí, mám s nimi kříž.
V obýváku špatný spaní,
kufr balím, pln odhodlání,
náhle talíř vzduchem letí, hlavu níž.
-
Přichází do všech obydlí
tam kam si jen zamane.
Ajak se někde zabydlí
tak už tam prostě zůstane.
-
R : Ten – pocit znáš – její tvář
věčně zahalená.
Má – černý plášť – v očích zář
vlasy na ramena.
Mít – trochu rád – milovat
když se za to platí.
Ctít – nenávist – buď si jist,
že se vždycky vrátí.
Lež – pravdu zná – jak se zdá
jsou na jedné lodi.
Dál – vyhrává – ta která
víc se lidem hodí.
Dál – vyhrává – ta která
víc se lidem hodí.
-
Ten – pocit znáš – její tvář
věčně zahalená.
Má – černý plášť – v očích zář
vlasy na ramena.
Má – černý plášť – v očích zář
vlasy na ramena ...
-
Co zbývá? Jen milování z nutnosti?
Kdysi krásná, hodná ženo.
Do prázdné kolonky na rozvodové žádosti:
titul, příjmení a jméno.
-
Paprsky slunce v záclonách,
půlí ve dví misky vah,
tím něco končí, něco začíná.
Už nevnímám to prázdno v nás,
jsme oba zpitý, pod obraz
a na tom platně tvář ..
... každý z nás ji zná.
-
MOŽNÁ, ŽE ZASE ( 1998 )
-
Nemůžu uvěřit tomu,
jak je těžký, znova mít rád.
Courám se po cestě domů
a ty už možná – chystáš se spát.
-
Marná a zbytečná veškerá snaha,
umět se vyznat, v myšlenkách číst.
Možná, že zase – sama spíš nahá,
to je tak všechno, čím jsem si jist.
-
Vnímám tě z veliké dálky,
chtěl bych být tím, kdo nejlíp tě zná.
Já prohrál, už kdejaký války,
však příští bitva, ta bude má.
-
Říká se: hlupák, je ten kdo váhá,
nesmělost přejdu a obrátím list.
Možná, že zase – sama spíš nahá,
to je tak všechno, čím jsem si jist.
-
Toulám se v krajině přání,
tak ještě jednou, dík za ten tip.
To co mě ničí a zároveň chrání ...
je ... ta tvoje víra, že zas bude líp.
-
A třeba vážně, není to pasé,
když jeden v druhým, najdem tu skrýš.
Možná, že zase – DDDDDD
tak dávej pozor, ať se nenachladíš,
tak dávej bacha, ať se nenachladíš.
