Ona nemohla přiznat, že se v práci věnuje zahálce se Zahálkou a on rovněž pomlčel o tom, že Tichá při orgasmu řve jak na lesy. Eva byla vyprahlá jak poušť Gobi. Popírala utkvělou představu, že hezký holky v posteli leží jak prkno.
PODIVUHODNÝ PŘÍPAD STANISLAVA ZAHÁLKY
Tak jako každý rok i tento, pořádala bývalá oktáva Vánoční besídku na chatě spolužáka Mirka Březiny. Březina byl dlouhá školní léta oblíbený herec, jinak řečeno fotbalista, a jeho rodiče podnikatelé mu nedostatek času a péče kompenzovali takřka neomezeným kapesným. A taky možností využívat chatu i dům pro potřeby jeho i spolužáků. Bujaré večírky, mejdany, jakožto i nespočet ztrát panenství a panictví zažila hlavně luxusní chatička na kraji zahrádkářské kolonie. Když chtěl některý z jeho kamarádů zabodovat u nové známosti, zavolal Mirkovi a ten mu klíče nezištně zapůjčil. Jediné co na oplátku vyžadoval, byl bezmezný, jakékoli kritiky prostý, obdiv. On sám se žádných sexuálních orgií nezúčastňoval, neboť měl oči jen pro spolužačku Evu a ta jeho pohled dlouhých deset let opětovala. Jenže letos to bylo jiné. Na podzim se na Evin popud rozešli a jeho pošramocené ego tu ztrátu nedokázalo přijmout. Když pochopil, že se k němu nevrátí, poprosil ji, ať alespoň v tom čase předvánočním předstírá, že je vše v nejlepším pořádku. Jinak řečeno, že stále tvoří pár. Zjištění, že tomu tak není, by pro spolužáky představovalo stejný šok, jakým bylo kdysi dávno odhalení, že neexistuje Ježíšek.
Eva s jeho návrhem nesouhlasila hned. Nejprve se musela poradit se svým novým přítelem, o jehož existenci neměl Mirek tušení. Respektive Standu samozřejmě znal, když s nimi rovněž chodil do třídy, ale nevěděl, že právě do tohohle třídního šaška se Eva zamilovala. Standa byl typický komik, navenek samá legrace a uvnitř těžká melancholie. Hlášky z něj lítaly jak nákup z roztržené tašky a průsery, které po nich následovaly, žehlil ještě šílenějšími průpovídkami. Na základce i na gymplu proslul častými návštěvami ředitelny a ředitelské důtky, či spíše dvojky z chování byly běžnou součástí každého jeho vysvědčení. Když později studoval vysokou v Praze, zásadně všude zdravil zdar jak Brno. Za tou fasádou rebela skrýval nejistotu a nízké sebevědomí. Stejně jako Mirek nedokázal pochopit, že ho Eva opustila, nechápal Standa, že se do něj zamilovala.
„Tak pro mě za mě předstírej, že s ním dál chodíš,“ vyslovil se po dlouhé chvíli ticha a horečného přemýšlení, „ale já u toho být nechci.“
„Ale ty tam musíš přijít,“ naléhala Eva, „bylo by nápadné, kdybys nedorazil, bez tebe to nezvládnu.“
Všichni spolužáci, ač se rozprchli do různých koutů republiky, stále obdivuhodně udržovali kontakt. A tak Standa slíbil, že se domluví s kamarádem Karlem a dorazí v jeho doprovodu. Když se v den D všichni sešli na chatě, došlo Standovi, že to nezvládne. Nedokáže se dívat na to, jak Mirek pyšně jako páv, korzuje po místnostech s Evou po boku a baví společnost. Evě došlo totéž, když se její pohled prvně střetl se Standovým. Když už souhlasila s touhle fraškou, neměla do ní Standu zatahovat.
„Ježíšku na křížku, pořád je to Kundislava, co?“ poznamenal polohlasně Karel, když vešli do prostorné zimní zahrady, která zároveň sloužila jako předsíň.
„Ten Mirek má ale štěstí, že může piglovat tuhle luxusní kost,“ přidal se k jeho hodnocení další spolužák Erik, který se k nim připojil na nádraží, kde čekali na motorák. Jediní tři zoufalci, co stále ještě neměli auto.
Standa tyhle rádoby vtipné výroky neslyšel prvně, ale poprvé se dotýkaly jeho přítelkyně. „Blbci, vy jste z té puberty ještě nevyrostli,“ konstatoval proto rozhořčeně, „je to normální holka a má taky nějaký city.“
„Co mu je?“ žasnul Erik, neboť takového ho neznal.
„Asi si dlouho nevrznul a sperma mu leze na mozek,“ mávl nad tím rukou Karel.
Nic nebylo pravdě vzdálenější. Eva byla vyprahlá jak poušť Gobi a popírala utkvělou představu, že hezký holky v posteli leží jak prkno a čekají, co bude.
Zábava už byla v plném proudu a tak zapluli do společnosti a snažili se dohnat pitný režim. Nejvíce snahy projevoval samo sebou Standa, který půllitr i panáka chytil za správný konec a během hodiny už ztrátu na spolužáky hravě zlikvidoval. Mnohé z nich i předstihl. Erikovi, který se s ním snažil držet krok, nešlo na rozum, kam se ztratil ten vtipný glosátor. Neustále mu podsouval otázky a témata k vyjádření, ale Standa neměl chuť se bavit.
„A kde vlastně … pracuješ?“ nevzdával se Erik.
„Eastern lowlands,“ zabručel Standa.
„Fakt?“ žasla opodál stojící spolužačka Naďa. „Evo!“ zakřičela přes celou místnost, „to ses nepochlubila, že děláte se Staníkem ve stejné firmě.“
Všichni jako na povel ztichli a tak se Standa v mžiku přeměnil v charakterního herce. Ten jeho údiv mu málem zbaštila i Eva. Ona nemohla přiznat, že se v práci věnuje zahálce se Zahálkou a on rovněž pomlčel o tom, že Tichá při orgasmu řve jak na lesy.
„Je to firma se čtyřmi sty zaměstnanci, nemůže přece znát všechny,“ dodal proto na vysvětlenou.
„Chceš říct, že jste spolu nikdy nepřišli do styku?“ rýpl si Karel.
„Na jakém oddělení děláš?“ vyhnula se odpovědi Eva a rovněž dělala překvapenou. Poté co před ostatními dohráli divadélko a domluvili se, že zajdou na kafe, vrátila se k Mirkovi a jeho kumpánům.
„Tys vážně nevěděla, že u vás Staník dělá?“ objal ji Mirek majetnicky kolem ramen a sledoval, jak do sebe Standa klopí dalšího panáka.
„Já znám jen lidi od nás z oddělení,“ odpověděla neurčitě. Když to vzala kolem a kolem, vlastně jí Naďa pomohla. Pokud to se Standou bude vážné, v což doufala, můžou pro Mirka i ostatní stvořit přijatelnou verzi, že se do sebe zakoukali až u té kávy po Novém roce. Protože jestli něco nechtěla, tak aby Mirek vypadal jako paroháč. Proto se s ním taky rozešla dřív, než svedla Standu. Popravdě jí samotnou zaskočilo, že zčistajasna touží po klukovi, kterého zná skoro půlku života. Standa nikdy nepatřil do nejbližšího okruhu jejích a Mirkových přátel, ale i tak ho brala jako kamaráda. Všechno se změnilo při teambuildingovém víkendu. Až tam zjistili, že pracují pro stejnou firmu a o pár týdnů později se na služební cestě jejich spolupráce prohloubila. A to hned několikrát, protože do Německa už odjížděla čerstvě singl.
„Tak kdy do toho konečně praštíte a kdy přivedete na svět malýho Březinu či Březinovou?“ obrátila se na imaginární dvojici Naďa. Ona a její muž Láďa byli druhým párem spolužáků, kteří to dali dohromady, ale na rozdíl od Mirka s Evou už měli 2+1 za sebou (dvě děti a jedna svatba).
„Copak o to … já bych chtěl,“ povzdechl si Mirek a Eva po něm šlehla pohledem.
Tohle byla od něj podpásovka, čertila se v duchu.
Standa v tu chvíli málem hodil šavli. Jednak ho zaskočil ten dotaz a jednak mu nesedla ta kombinace rumu a zelené, kterou mu nalil Erik. Skrze clonu lihoviny pozřené nezúčastněně pozoroval, jak Eva vybíhá ze dveří ven do noci následována Mirkem. Protože vyběhli jen tak nalehko a dlouho se nevraceli, vydali se je kamarádi hledat. Jediný kdo se záchranné mise neúčastnil, byl odpadnuvší Erik a Standa, který v záchvatu žárlivosti prohlásil, ať jde třeba k čertu.
O pár desítek minut později se Eva vrátila sama. Standa ji uzřel v rohu hlavní místnosti. Mlčky a nejspíš trochu vyčítavě ho pozorovala. Došlo mu, jak jí křivdil a tak se nejistým krokem vydal ji utěšit. S omluvou na rtech ji objal a zaskočilo ho jak je žhnoucí.
Když se promrzlá Eva s Mirkem a spol. vrátili z „noční bojovky“, v místnosti byl cítit zápach spáleniny. Všem to bylo vesměs jedno. Znaveni dosedli do křesel a na židle a absorbovali teplo kamen.
„A kde je vlastně Staník?“ všimla si Eva, že se po něm slehla zem.
Erikovi, který se právě probral, ten dotaz asocioval vzpomínku na socialistickou reklamu s medvědy a proto zamumlal, „šel pro med do Jednoty.“
„Musíme ho najít,“ burcovala Eva spolužáky, ale těm jedna teambuildingová akce bohatě stačila.
„A pročpak ho chceš najít?“ pojal podezření Mirek.
„Protože je to náš kamarád a ztratil se.“
„Stejně jako ty,“ pokračoval nabroušeně Mirek.
„Já se neztratila, já jsem utekla,“ šlehla po něm jedovatě.
Její výzvu vyslyšel jen Karel a Lucie. Plus se k nim připojil i Mirek, kterému nešlo ani tak o Standovu záchranu jako spíš o to, mít Evu pod kontrolou. Jen na krátký okamžik ho napadlo, že by s ním měla Eva něco víc, ale pak tu myšlenku zaplašil jak otravný hmyz. Takovej jouda by u ní nikdy neměl šanci, navíc jim to skřípalo už dřív a poslední dva roky už byly vlastně o pohodlnosti, zvyku, setrvačnosti.
Své neúspěšné pátrání ukončili tři hodiny po půlnoci.
Z krátkého neklidného spánku Evu vytrhl Mirkův hlas a jeho ruka na rameni, „Evi, volá ti nějaký doktor.“
Prudce se zvedla, a lehce dezorientovaná se rozhlížela kolem. Když viděla, že Mirek mluví do jejího mobilu, měla sto chutí ho seřvat za narušení soukromí. Význam jeho slov jí docházel postupně. Doktor – Standa – něco se stalo!
Na displeji mobilu, který ji Mirek mezitím podal, bylo Standa - gympl a tak ho rozrušeně přiložila k uchu, „Stando, jsi v pořádku …“ oslovila domnělého volajícího.
„Dobrý den, tady doktor Pešek z Fakultní nemocnice, jak už jsem vysvětloval vašemu příteli, dovezli nám dnes ráno pacienta bez dokladů, měl u sebe jen jízdenku do Brna, mobil a na něm pět zmeškaných hovorů z tohoto čísla.“
„To musím být Standa,“ oddechla si, „je v pořádku?“ Jen co svou obavu vyslovila, došlo jí, že kdyby byl v pořádku, asi by jí nevolali. V následujících myšlenkách se zaobírala tím, jak je možné, že je nějakých sto kilometrů od místa kde se nachází zbytek třídy? Vždyť odsud žádný přímý spoj do Brna nejezdí.
„No, jak bych vám to řekl,“ začal doktor obezřetně, „takový případ jsme tu ještě neměli …“
„Co se mu stalo?“ bědovala.
„To bychom právě chtěli vědět od vás?“
„Ale to my nevíme, prostě zmizel a nikde jsme ho nemohli najít.“
„V jakém jste spolu vztahu?“ přitlačil ji doktor ke zdi.
Eva tváří v tvář Mirkovi musela i nadále lhát, „Standa je náš bývalý spolužák, kamarád.“¨
„Takže váš kamarád Standa má od pasu nahoru popáleniny a od pasu dolů omrzliny.“
Celou cestu do Brna, kam ji Mirek vezl autem, Eva přemýšlela, jak k těm popáleninám a omrzlinám Standa přišel. Dlouho to nevěděl ani on sám. Až když ji později vyprávěl, jak byla žhnoucí, když ji v koutě objímal, došlo jí, že to nebyla ona, ale roura od kamen. A omrzliny na nohou měl proto, že do lesa vyběhl jen v trepkách a usnul na zastávce při čekání na motorák. Jejich mozkové závity dostaly nejvíc zabrat, když se snažili zjistit, proč se vydal právě do Brna. A nepřišli by na to nikdy, kdyby Karel na jedné akci nevyslechl vyprávění mladinké výpravčí ze stanice Svitavy. Veselá historka o podnapilém exotovi, který dva dny před tím Štědrým vylezl z prvního ranního motoráku v bačkorách.
„Pořád mumlal něco o Brnu, tak jsme ho s průvodčím posadili do rychlíku.“ odhalila záhadu jeho přemístění z bodu A do bodu B. Výpravčí samozřejmě nemohla tušit, že se Standa neptal na přípoj, ale pouze ji zdravil, tak jak byl zvyklý z Prahy.
Na traumatologii už Eva své city nadále nedokázala tajit a bez ohledu na Mirka, který už stejně tušil, která bije, začala zafačovaného a stále trochu přepadlého Standu líbat a hladit. Tedy pro upřesnění … jen na nepostižených místech těla. Mirek stál opodál jak špatně vyřezaný svatý a mísil se v něm vztek, beznaděj a lítost. Nevěděl co má v tu chvíli dělat a aniž by si toho byl vědom, zatínal prsty v pěst.
Někdo mu zezadu položil ruku na rameno, „patříte k nim?“
Otočil se za hlasem a spatřil krásnou zdravotní sestřičku, „nepatřím … teda vlastně …“ hledal ta správná slova, kterými by vyjádřil, jaký k nim má vztah. „Jsou to přátelé,“ dodal smířeně na vysvětlenou, i když v ten moment si to ještě nemyslel.
Sestřičce Pavle byl sympatický, a protože měla právě volnou chvilku a on vypadal vyčerpaně, pozvala ho na kafe z automatu.
Když se Mirek o osmnáct měsíců později ženil, už si byl jistý, že by za své přátele dal snad i ruku do ohně. Spolužáci v kvádrech si připíjeli s ženichem na kuráž, Evě coby svědkyni to v kostýmku náramně slušelo a nevěstiny šaty nedokázaly skrýt těhotenství. Standa s Pavlou držel basu, a ačkoli nebyl ve druhém trimestru, pil jen nealko.
Mé předchozí Všehochuť povídky naleznete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558
