Peklo

"Ať už peklo bylo nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře. Když se kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že ještě dneska spoustě lidí chybí ..." zní na konci pohádky S čerty nejsou žerty. Moje představa pekla byla méně pohádková.

PEKLO                                                                                                                    ( 1997 až 98 )

-

Jdou, lidi jdou, v mlze a dýmu,

za svitu loučí,  je třeba se kát.

V tom před sebou, divná hra stínů,

cesta tu končí, u železných vrat. 

-

Peklo je teď! Má mysl se zmítá,

obrazy života, smrt dává mat.

Napravo hleď! Transparent nás vítá,

jelikož jsem měkkota, začínám se bát. 

-

Jsem z řady těch, co prodali duši

a výměnou získali, pach síry, oheň a žár.

Zřejmě mám pech, však kdo to mohl tušit,

my krví se upsali, pro pocit moci a peněz pár.

-

Peklo je teď! Čím vším jsem vinen?

Sčítají svinstva a podrazy, stovky, tisíce dat.

Mříže a zeď! Sám ďábel mi kyne,

přidělí nám průkazy, O. Vetchý pracovní šat.

-

Až na konečné vidím, všechen humus a děs,

lhal jsem, kradl, děti bil, jenže co s tím?

Hrozně se stydím, tak poslouchej, věz,

co jsem si nadrobil, to si taky sním.

-

Peklo je teď! Co je černý, bude černý,

noční, dvanáctku šichtu na hoře briket, to je mi trest.

Tak makej, krev ceď! Pucuj mlýnky a cisterny

a pak snad dostaneš šlichtu, co nežral by ani tvůj pes.

-

V kotli se vaří, voda na kávu,

podle pekelných zákonů, dbejte teploty stálé.

Jak se vám daří? Jste tu po právu?

Váš spis máme v šanonu, tak jaképak ale.

-

Peklo je teď .... teď ... teď a nyní

dlaní oči si stíním.

-

Vracím se zpět, už za okny svítá,

ze snu mě provází, šílený strach.

Už znám odpověď? Kdo hříchy mí sčítá?

Pravda ta zamrazí, někde tam v tmách.

-

ANNEMARIE                                                                  ( 2003 )

-

Přes ledové pláně

nehostinnou krajinou,

ženu svoje saně,

za důsledkem, příčinou.

-

Těch probdělých nocí

a opileckých rán,

žiji jen pro pocit,

jenž je mi odpírán.

-

ANNEMARIE

zapalte v okně svíci,

odhalte svůj klín,

abych ve vánici,

minul smrti stín.

-

První kůň k zemi padl,

ten druhý sotva jde,

teď své lásky se vzdát,

by bylo ostudné.

-

Jsem na půl cesty k vám

a už nemůžu zpět,

vzdor pochybnostem, nástrahám

tak musím vydržet.

-

ANNEMARIE

zapalte v okně svíci,

odhalte svůj klín,

abych ve vánici,

minul smrti stín.

-

Je noc a hromy, blesky,

do týla se vítr opírá,

na kraji soutěsky

i druhý kůň umírá.

-

Jen pro vás

ANEMARIE .....

..... brodím se po pás v závějích,

obětavost v pravdě bezcenná.

Vždyť – přednost dáváte raději,

náručí knížete Evžena.

-

ANEMARIE

nechte svíci svící,

připijte na můj skon,

vím ..... na bělostnou líci,

smí vás líbat pouze on.

-

Kožich z medvědí kůže,

věčně nemůže hřát,

zaplatím víc, než jsem dlužen,

je na čase se vzdát.

-

V náruč sněhobílých peřin

hlavu složím, najdu klid

a to jen protože jsem věřil,

že ráda můžete mě mít.