Cesta je prach, štěrk a hlína, za obzor se klikatí. Už nejsi šperk, spíš špína a on za to zaplatí. Hýčkaná květina na jaře zasazená do luxusu. Takhle to začíná a pak sbohem, pac a pusu.
NOCI S NEPŘÍTELEM (2020)
.
Vítá ... že není bitá ...
a když to schytá ...
je vždy určitá ...
naděje.
.
Cesta je prach, štěrk a hlína, za obzor se klikatí.
Už nejsi šperk, spíš špína a on za to zaplatí.
.
Hýčkaná květina na jaře zasazená do luxusu.
Takhle to začíná a pak dostaneš přes prsty, pusu.
.
Cesta je prach a kamení, nad ní tlaková níže.
Ta zlatá klec je přec i vězení, zlomila si mříže.
.
Na jeho mužné hrudi, už hlavu nikdy nesložíš.
To spíš tě ze sna budí, co všechno o něm víš.
.
Ty to dobře víš, ty to přece víš ... a i on i on ví to,
dál bude tě bít, dál bude tě bít, bít tě jako žito.
.
Cesta je prach a kamení, hladovému nevěří kdo je syt.
Rozčarování a prozření, z posledních sil musíš mlít.
.
Plíce Ti hoří a znavené nohy dál tě nechtěj nést.
Za ta příkoří, vzkaz strohý, poznáš s kým máš tu čest.
.
Vítr, zde mocně duje, dál po čtyřech lezeš jako zvíře.
Na rozdíl od něj, víc neslibuje, jen mozoly a puchýře.
.
Bičují tě provazy deště, a přesto nemáš nikde stání.
Svírají jako kleště, vzpomínky na rány rozevřenou dlaní.
.
Cesta plná výmolů a kamení, ale ty po ní musíš jít.
Máš strach, víš, on se nezmění, dál bude tě bít.
.
Ty to dobře víš, ty to přece víš ... a i on i on ví to,
dál bude tě bít, dál bude tě bít, bít tě jako žito.
.
Neotáčej se nikdy zpět, věř si, nepochybuj.
Jen jeden život máš, on ho nevlastní ...
je jenom, jenom tvůj.
.
Mé předchozí básně a texty naleznete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=110180
