Kterak Moby díky Čoudkovi poznal dívku v rouše Evině

„Taky jsem oholenej,“ připomněl se Čoudek. „A kde, prosím tě?“ tápala Vanda. „Shodil jsem ty šediny tam dole,“ ukázal na rozkrok. „A proč?" divila se i Eva. „Teď vypadá větší a mladší,“ nahodil Čoudek udičku a Vanda se chytla.

KTERAK MOBY DÍKY ČOUDKOVI POZNAL DÍVKU V ROUŠE EVINĚ

„Pocem mladej, budeš mě jistit.“ Ta výzva mu změnila život. Povýšil, stal se někým. Sám velký Čoudek si ho vybral, aby byl jeho parťákem při lezení. Počáteční nadšení ovšem brzy lehce opadlo, když zjistil, že je jenom jistič. Ale zatnul zuby a vydržel. Učit se a zlepšovat se přeci může už jen tím, že pozoruje mistra při lezení.

Když Čoudek po dvou hodinách odtrénoval, poplácal ho uznale po rameni a instruoval ho, ať přijde v pátek ve tři. Nezajímalo ho, jestli chce a zda se mu to hodí. Prostě předpokládal, že tak učiní. Proto si ani nevzal zpátky sedák, který mu půjčil.

Velký Čoudek měřil sice jen 176 cm, ale v místní horolezecké komunitě byl pan Někdo. Měl vlasy po ramena, štíhlou, svalnatou postavu a díky tomu, že lezl většinou svlečený do půl těla, měl i perfektní opálení. Byl to mistr spár a štěrbin. Spáry zdolával přes den, štěrbiny v noci. Za špatného počasí klidně i obráceně. Nespočetněkrát trénoval i v noci, s čelovkou či za svitu měsíce. 

Čoudek Páju (jak mu kamarádi říkali) pozoroval již delší dobu. Chodil na umělou horolezeckou stěnu se třemi spolužáky třikrát týdně. Měli dohromady dva sedáky, jedny lezačky a staré, statické, pro lezení nevhodné lano. Takže se neustále převazovali a přezouvali a občas se v tom zmatku špatně navázali či zajistili. Pája měl z těch čtyř nejmíň sebevědomí a nejvíc talentu. Čoudkův letitý tradiční parťák Červ se momentálně věnoval stavbě domu a rodičovským povinnostem a proto za něj hledal dočasnou náhradu. Kamarádů měl sice mezi lezci dost, ale on potřeboval někoho, kdo se mu podřídí a nevyšplouchne ho na poslední chvíli s tím, že musí hlídat děcka, stará ho nepustí nebo nedostane dovolenou. Proto padla jeho volba na Páju.

Navíc, což mu samozřejmě nikdy neřekl, mu trochu připomínal bratra, který se rovněž jmenoval Pavel. Zatímco Dan a jeho malá sestřička Káťa měli příjmení Dítě, Dítětová, prostřední Pavlík byl důsledkem krátkého intermezza jejich matky Vilmy a po otci měl příjmení Jakeš. Co si Čoudek pamatoval, Pavlíkovi bylo vždycky líto, že je Jakeš, zatímco maminka, tatínek, bratr i sestra mají stejné příjmení. Jeho otčím Dítě to nijak dramaticky nerozlišoval.  Alimenty vždy propil a fakany mydlil hlava nehlava, vlastní i cizí. Pavlík se jako Dítě sice nenarodil, ale jako dítě nakonec umřel. Na leukémii. Dva dny před svými čtrnáctými narozeninami. 

Pája přišel ke stěně radši o čtvrt hodiny dřív, ale Čoudek už na ní dávno visel a ve spodních partiích se bez jištění rozlézal, protahoval a zkoušel si kroky.

„Tak ukaž, co umíš,“ podal mu konec lana, ať se naváže a vytáhne první cestu. Pája natahoval ty lehčí a pak ty těžší, které natáhl Čoudek, lezl na druhého (tj. s vrchním jištěním). Pro šestnáctiletého kluka to byla škola k nezaplacení. O osm let starší Čoudek byl jeho guru. Radil mu, ukazoval, co dělá špatně a Pája se díky tomu zlepšoval přímo závratným tempem. Jeho kamarádi stále přešlapovali na čtyřkových, pětkových cestách, zatímco on už lezl sedmičky. Bohužel se jim vzdálil nejen co do výkonnosti, a tak ho postupně přestali zvát k sobě domů, na akce a vůbec. Odcizili se.

Čoudek, ač to tak zpočátku nevypadalo, si toho byl vědom. Viděl talent, potenciál, ale taky kluka, který byl až moc hodný, introvertní, neprůbojný. Rozhodl se předat mu část své know-how. Jenže zatímco v lezení byl studentem víc než pilným, co se týče balení štěrbin, byl to tragéd. Několikrát mu ve skalách přihrál hezkou lezkyni, ale skončilo to vždy jen u povídání. Skutek utek.

„Pavle, vždyť ta holka tě chtěla,“ vytkl mu poté, co se s ní musel vyspat sám.

„Ne ta chtěla tebe, všechny chtěj tebe,“ připomněl mu, nikoli vyčítavě, „mě to nevadí, sem tu kvůli lezení.“

Pája Čoudkovi nelhal, lezení pro něj bylo vším a s každým dalším tréninkem sílilo jeho sebevědomí. Z umělé stěny přešli na žulu a pískovec. Pak zamířili do letních i zimních Tater, Rakouska, Švýcarska, Itálie. Za rok zvládl víc než jiní za tři. Přesto by na něj Čoudek byl pyšnější, kdyby zvládl nějaký ten vrchol v základním táboře.

Už to s ním málem vzdal, ale zasáhla vyšší moc. Jeden z jejich víkendových pobytů na Ostaši narušily vydatné dešťové přeháňky. Rozmary počasí však tentokrát nezpůsobily škody na majetku, ale ztrátu panictví. Jelikož se na mokrých pískovcových skalách lézt nedá, zamířili na blízkou vodní nádrž Rozkoš.

„Vrátíme se, až skály oschnou,“ uklidňoval Páju Čoudek.

Zatímco Pája na Rozkoši hledal nejkratší cestu k vodě, Čoudek aniž by se smočil, zapředl hovor se dvěma přespolními kráskami. Vnadnou Vandu nahoře bez si v duchu zamluvil pro sebe, zatímco drobnou a méně vyvinutou Evičku v bikinách přidělil Pájovi. Bavit a balit musel ovšem naoko obě, protože mladej, jak bylo jeho zvykem, stáhl ocas a utekl. Čím víc byl rozhovor uvolněnější a otevřenější, tím víc byl nervóznější. A tak se omluvil a znovu se šel zchladit do vody. Čoudek si objednal pivo, holkám vinný střik a dál jim valil klíny do hlavy. Jen u Evičky musel jet na půl plynu, aby náhodou nechtěla jeho. Proto o Pájovi mluvil v superlativech a udělal z něj v jejich očích mistra sportu.

Vyučené kadeřnici Vandě bylo čerstvě osmnáct, měla přírodní trojky, doma o dvanáct let staršího přítele Tondu a pocit, že jí život protéká mezi prsty. S Tondou byla tři roky a netušila jak mu říct, že po dalších společných letech netouží. Tonda pro ni totiž postavil dům, sehnal jí práci a ze všeho nejvíc toužil potom ji přivést před oltář a do jiného stavu. Ke cti mu slouží, že měl pro ni pochopení. Byl si vědom, že je mladá, nevybouřená a chce se bavit. Nebránil jí. Dokonce ji na zábavy vozil. Sám se jich ovšem neúčastnil. Čekal v autě před kulturákem, až se vyblbne a poté ji a její kamarádky zase odvezl domů.

Vandina sestřenice Eva byla o rok a půl mladší budoucí zdravotní sestřička a za sebou měla už tři vztahy, ze kterých vždy odcházela jako ta opuštěná. Od posledních kopaček neuplynul ještě ani měsíc. Nechtěla dalšího přítele, který ji opustí. Chtěla někoho, koho by mohla opustit ona. Byla si víc než jistá, že Čoudek to nebude. To byl macho, zlomil by jí srdce. Sice se smála jeho vtípkům, ale pořád si v duchu opakovala, „to není nic pro mě.“

Ten tvůj kamarád vypadá jak Moby,“ pronesla se zvonivým smíchem směrem k vracejícímu se Pájovi. Alkohol už pomalu pracoval. Holky popíjely druhý vinný střik, což bylo Evino dosavadní maximum. 

Čoudek věděl, že naráží na jeho čerstvě, strojkem oholenou hlavu, ale přesto se zeptal, „myslíš toho hudebníka nebo Moby-Dicka, bílou velrybu.“

„Hudebníka samozřejmě,“ nechápala Evička, „co má společnýho s bílou velrybou?“ chtěla vědět Vanda.

„Třeba otvor, kterým upouští vzduch,“ napadlo Čoudka. Holky vyprskly smíchy, ale jeho ihned zamrzelo, že žertoval na kamarádův účet. Je tu přece proto, aby mu pomohl sbalit nějakou kost. Takže ho nemůže shazovat při první příležitosti.

„Co vás tak pobavilo?“ osmělil se Pája. U vody mu došlo, že se mu Evička libí. Myslel na ni při plavání a plavky měl napnuté k prasknutí. Musí se trochu pochlapit a mluvit s ní, předsevzal si, když erekce opadla a on mohl vylézt z vody. U jiného stánku si objednal vodku a na kuráž ji do sebe kopnul. Na alkohol rovněž nebyl zvyklý a při výběru se řídil jen tím, že kdysi slyšel, že vodka není cítit z dechu.

„Ty Moby,“ usmála se na něj Eva a pohladila ho po vyholené hlavě, „jé to hezky škrábe.“

„Moby?“ nechápal Pája.

„To neřeš Moby,“ přikázal mu Čoudek.

„A jak to asi škrábe mezi stehnama,“ následovala Evčina příkladu Vanda a též Páju pohladila.

„Taky jsem oholenej,“ připomněl se Čoudek a měl neskrývanou radost, jak se zábava rozjíždí.

„A kde, prosím tě?“ prohrábla jeho kaštanové kadeře a třídenní strniště Vanda.

„No shodil jsem ty šediny tam dole,“ zkusil štěstí Čoudek.

„Nemůžeš mít šedivý chlupy, když nemáš jedinej šedivej vlas,“ poučila ho Vanda a přemýšlela, zda by se neměla na vlastní hmat a zrak přesvědčit, zda nekecá. Už jen čistě z profesionálních důvodů. Takovouhle službu v salonu nenabízeli, ale třeba by o ní byl zájem.

„Zešedivěl ze samých starostí,“ vedl si dál svou pohádkář Čoudek.

„Šediny jsou sexy, neměl jsi ho holit,“ přisadila si Evička.

„No teď ale zase vypadá větší a mladší,“ nahodil udičku Čoudek.

Vanda už to nevydržela a přímo tam u stolu na terase restaurace mu zajela rukou za gumu šortek.

„On kecá,“ informovala spolustolovníky i servírku, která kolem jejich stolu právě procházela.

„Ne, ona lže, jak když ho stiskne,“ poupravil pro své účely staré lidové rčení Čoudek.

O chvíli později se Vanda s Čoudkem, nikoli nenápadně, vytratili do Tondou zapůjčeného stanu, který měli holky postavený v kempu. Pája s Evičkou u stolu osaměli a nadále přiživovali svou lehkou opilost, aby spolu mohli bez zábran komunikovat. Pája jí vyprávěl o tom jediném, čemu rozuměl. O horolezectví. Jí se líbil jeho zápal. Oči mu zářily nadšením. A zkonzumovaným alkoholem. Při mluvení máchal divoce rukama a předváděl, jak leze. Eva žádný koníček neměla. Co se týče trávení volného času, vždycky se podřizovala partnerovi. A teď zrovna zatoužila jít do skal, vzít si na sebe ten úvazek a spojit se s Pájou pomocí lana a uzlů.

Slunce se sklánělo nad horizont, když se Čoudek s Vandou vrátili zpátky ke stolu. Co dělali ty dvě hodiny ve stanu a posléze i ve sprše bylo všem nad slunce jasné a nikdo ze čtveřice to nekomentoval. Dál pokračovali v konverzaci a konzumaci a domluvili se, že kluci v jejich prostorném stanu přespí.

„Je sice pro čtyři, ale má jen jednu ložnici,“ vysvětlovala Pájovi Evička, neboť se zdálo, že při informaci o společném spaní zahořel vzrušením. Pája, ale nehořel jen vzrušením, ale i obavou. Informace o jedné ložnici ho částečně uklidnila.

Čoudkovi a Vandě to ovšem ani v nejmenším nebránilo v pokračování již dříve započatého díla. Bez ohledu na své přátele se na sebe krátce po ulehnutí znovu vrhli. Podnět k další souloži přišel od Vandy, která byla jak utržená z řetězu. S Tondou takovou rozkoš nikdy nepoznala a bylo ji v tu chvíli jedno, že je u toho přítomna i její sestřenice. Pája drahnou chvíli předstíral, že spí, ale když zjistil, že to samé předstírá i Eva, nemohl si pomoc a zeptal se ji tiše, zda nevypadnou ven? Evička vzrušená i rozrušená tou podívanou samozřejmě souhlasila. Nutno podotknout, že ven chtěla jít jenom proto, aby umožnila Pájovi se dostat dovnitř. Chtěla ho tak moc, že ji to až samotnou zaskočilo. Nikdy nebyla žádná nadržená rajda.

Jenže zkuste se proplížit nenápadně ven ke vchodu kolem souložících přátel. Čoudek, který si právě bral Vandu  zezadu, si jich samozřejmě nemohl nevšimnout. Eva byla stejně jako Vanda na všech čtyřech jen oblečená. Pája se krčil za ní. Copak ten kluk nemá koule? Vztekal se v duchu, neboť to ani tentokrát nevypadalo, že zaskóruje.

„Co je mládeži, vy šukat nebudete?“ zazubil se na ně proto.

V tu chvíli padly veškeré zábrany, „ale jo budeme,“ přikývla Eva, otočila se zpátky k Pájovi a začala ho líbat a svlékat. A ten se kupodivu nebránil, takže konečně přišel o panictví.

Příběh ovšem neskončil happy endem pro Čoudka. Pájova první soulož plus dvě následující měli za následek Eviččino těhotenství a on si musel hledat nového parťáka. Zájemci v závislosti na věku museli zodpovědět dvě zásadní otázky: máš ženu, děti nebo něco z toho plánuješ a nejsi doufám panic?

Předchozí díly naleznete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=125742

Příště: Kterak Čoudek přičichl k monogamii