Hokejový táta (povídka)

Kouknu na led a vidím Jágra. Druhého, třetího a čtvrtého v brankářské výstroji. A proti němu s pukem na hokejce startuje Hašek. Je tu taky Plekanec, Pastrňák, Giroux, Ovechkin. A v těch dětských dresech možná budoucí hokejisté. 

Hokejový táta

Když jsem se ve třinácti rozhodoval, co dál dělat, tiskařina pro mě nebyla jasnou volbou. Takže jsem měl celkem pochopení pro prostředního ze dvou potomků (v plánu byli tři), že si v pěti letech na rozdíl od kamarádů ze školky nedokáže vybrat, jaké sportovní činnosti se bude věnovat. Činnost „umělecká“, na rozdíl od bratra, u něj moc nepřicházela v úvahu, jelikož je hyperaktivní, roztěkaný a neposedí chvíli na jednom místě. A jelikož měl problémy i s výslovností a dlouho chodil na logopedii, ani angličtina nebyla to pravé ořechové. Zkoušeli jsme nábor na fotbal, na judo a nakonec i tu hudebku, jelikož na chvíli zahořel pro bubny. Do ničeho jsme ho nenutili, v jeho případě to ani nejde, jelikož je narozený ve znamení Berana a na něj charakteristika tohoto znamení sedí dokonale. Je umíněný, zatvrzelý, a když si „postaví hlavu“, nic s ním nehne. Dnes jen tiše žasnu, kam až ho ta jeho bojovnost dovedla. Ten rok si žádný kroužek nevybral, jelikož chtěl být Petrem Saganem a cyklistický oddíl u nás už není. Takže pořád lítal na kole kolem baráku nebo vyrážel na projížďky se mnou. V replice dresu mistra světa, porážel i o tři roky staršího bráchu. Na kole bez odpružení skákal a sjížděl prudké schody, pouštěl řídítka a předváděl divoké oslavy vítězství jako jeho idol Peťo. Před mnoha lety a dvaceti kily jsem v cyklistickém oddíle i kroužku působil jako trenér a jeho rozhodnutí mi na jednu stranu dělalo radost, na druhou jsem trnul obavami o jeho zdraví.

O rok později mu L. navrhla hokej a tak jsem ho vzal v rámci Týdne hokeje na nábor do místního oddílu. Tam vyfasoval malý český dres, s fixou na textil vyvedeným jménem Majky, několik dalších drobností a hlavně přihlášku do hokejové školky. Neslibovali jsme si od toho nic, snad jen, že se možná naučí bruslit. Což mně se nikdy nepoštěstilo. Na bruslích jsem nestál 30 let a vzhledem ke stavu svých třikrát operovaných kolen jsem hodlal sérii i nadále prodlužovat. Jako kluk jsem dostal brusle tzv. kanady značky Botas pod stromeček spolu s hokejkou Artis. Hokejku mi coby dup zlomil můj kamarád a pozdější bankovní poradce Petr, proto jsem já vzal tu jeho a ve vzteku ji, před zraky rodičů, kteří nás sledovali z oken paneláků, vyhodil z hřiště ven. A to tak šikovně, že jsem trefil rozměrnou skleněnou výplň zábradlí na schodech. Hned potom jsem rozbil prasátko, brusle máma prodala a já z těchto dvou zdrojů uhradil vzniklou škodu. Majky naštěstí můj antitalent nezdědil a na zapůjčených bruslích se cítil jako ryba ve vodě. Po dvou měsících, v listopadu, jemu a pár dalším klukům trenéři navrhli, jestli nechtějí pokračovat v hokejovém oddíle. Nadšeně souhlasil a šel si vyfasovat všechny ty chrániče, štulpny, suspenzor, helmu a tašku, do které jsme to všechno narvali. Takže jedinou počáteční investicí byly, krom klubových příspěvků, brusle. Zvažoval jsem, zda má cenu kupovat nové, když mu noha rychle roste a nakonec jsem koupil bazarové, ale vyšší model takže byli dražší než původně zvažované nové. Babička mu zkrátila štulpny a doma jsme podle You Tube trénovali oblékání do výstroje.

PP – pokračování příště. První tréninky a zápas co rozhodl o Majkyho „osudu.“