Hokejový táta 6 – nenaplněné ambice rodičů.

Překvapivě často jsem slýchal, že kluk má talent. Poté zpravidla následovala otázka, „to má po Vás, hrál jste hokej?“ a má odpověď, „nikdy, neumím ani bruslit, ale zajdu si nechat udělat test otcovství.“

Hokejový táta 6 – nenaplněné ambice rodičů.

Začal nový školní rok a s ním přišel i Majkyho přestup ze školky do školy. V rámci lékařské prohlídky jsme byli posláni za kardiologem na vyšetření srdce.

„Šelest na srdci není v tomhle věku nic neobvyklé,“ ujistil nás doktor, zatímco sestra lepila na jeho mini hrudníček svody, díky kterým vzápětí mohli provést EKG vyšetření.

Majky byl celkem v klidu, ale i tak jsem se ho snažil rozptýlit humorem, „při draftu do NHL tohle hráči podstupují běžně.“ V posledních týdnech si totiž krom hokejového důchodce Haška oblíbil i Petra Mrázka, který po štacích v Detroitu a Philadelphii mířil do Caroliny Hurricanes.

„Hokej hrát můžeš, ale pro jistotu si tě ještě za rok pozveme na kontrolu,“ potěšil ho doktor.

Krom Majkyho a jeho starých známých mířili na stadión i nový adepti, v rámci dalšího kola náboru Pojď hrát hokej. Mezi nimi překvapivě i náš Dáda, který až do prázdnin neprojevoval o sport valný zájem. Když už se mi ho podařilo vytáhnout třeba na kolo, šlapal vždy lážo plážo a ještě neopomněl co chvíli zdůraznit, „z toho šlapání hrozně bolí nohy, nemohli byste mi koupit elektrokolo?“ Zatímco Majky se mě držel zuby nehty a radši by vypustil duši, jen aby zalepil mezeru mezi mým zadním a jeho předním kolem. Kolikrát jsem radši zvolnil, protože jsem měl obavy, že zkolabuje někde v příkopu. Během těch letních měsíců nám ale Dáda opakovaně dokazoval, že i on se umí pro sport nadchnout. Ne tak moc jako Majky, ale i to, že se sám od sebe rozhodl na nábor jít, byl pokrok. A tak zatímco Majky trénoval se stejně starými či staršími spoluhráči, jeho o tři roky dříve narozený bratr, se na druhém konci hřiště plazil či lezl po kolenou, ve společnosti malých špuntů.

Na konci informační schůzky jsem se na Dádův popud zeptal předsedy klubu, jestli je možné, aby se po absolvování školičky stal právoplatným členem klubu.

Přikývl, ale neopomněl mě varovat, „ale nepočítejte s tím, že z něj něco bude.“ Jak jsem pochopil později, nebylo to míněno nijak zle ani osobně.

„Mně úplně stačí, když bude sportovat,“ ujistil jsem ho, že nejsem jeden z těch rodičů, co ve svém potomkovi hned vidí budoucího Jardu Jágra. Žádné nenaplněné ambice tatínka, kterému jeho vlastní kariéru utnulo zranění či nedostatek financí jeho rodičů. Navíc já sám jsem nenaplněná ambice svého otce v jiném sportu a tak nechci stejnému tlaku vystavovat svoje děti.

„Já jen aby nebyl zklamaný,“ pokračoval předseda, „je dost pravděpodobné, že si nikdy nezahraje zápas, je mu už deset a jeho vrstevníci to hrají pět, šest let a jsou někde jinde. Musel by být hodně velký dříč a talent, aby je dohnal.“

Nic z toho asi nehrozí, pomyslel jsem si v duchu, ale nahlas jsem ho ujistil, že se bude snažit. Asi jsem vypadal jak přejetej rolbou, protože na závěr optimisticky dodal, „Ovečkin prý začínal až ve dvanácti letech.“ Doma jsem se koukal na net a tam stálo v osmi. Takže není důvod k panice. Za svými možná budoucími spoluhráči zaostává o pět, šest let, ale za Alexandrem Velikým jen dva.

Jinak co se týče těch ambicí. Samozřejmě jsem rád, když se klukům daří a jsem zklamanej, když je nesmyslně zařízne rozhodčí, nebo když Majkyho spoluhráč nahraje soupeři před naší bránou a je z toho gól, ale pořád je to jen sport SEDMILETÝCH kluků. Tak mohl by to proboha někdo vysvětlit i těm rodičům, co na stadionu řvou jak na lesy a nabádají své ratolesti, „zlámej tomu parchantovi pazoury.“ No … asi nemohl, protože Ti to při své inteligenci nikdy nepochopí.

Já sám jsem překvapivě často slýchal, že kluk má talent, je šikula, malej Hašan, roste pro Pardubice. Poté zpravidla následovala otázka, „to má po Vás, hrál jste hokej?“ a má odpověď, „nikdy, neumím ani bruslit, ale zajdu si nechat udělat test otcovství.“

Zatímco Dáda postrádal Majkyho buldočí píli, Majky naopak Dádovu kreativitu a nádavkem i jeho slušné, nekonfliktní chování. Už po 14 dnech docházky zvládl jít za školu a ještě o tom uměl lhát a tvrdit, že na vyučování dorazil. V jeho případě nejsou fyzické tresty řešením, neboť se nám zpravidla vysměje slovy, „nebolí, nebolí!“ a tak jsme zvolili výhrůžku zákazu hokeje. Což byla pro něj příliš velká hrozba, než aby riskoval.

Víkend před nástupem do školy zahájil Majky překvapivě sezónu v přátelském zápase s Hlinskem na jejich ledě. Nikoli však za ročník 2011 jako gólman, ale za 2010 jako hráč. Podruhé v „kariéře“ nastoupil v poli jako hráč. Kromě něj si půjčili i nejlepšího útočníka 2011 Štěpána, který se postupně, během následujících měsíců, v týmu zabydlel nastálo. Gólmanskou výstroj opět navlékl o 14 dní později, dva dny po incidentu se záškoláctvím, v přípravném turnaji v Litomyšli. Z původně přislíbených čtyř soupeřů dorazili tři a naši je dokázali porazit. Majky si navíc připsal i další čisté konto. Což byl jev v následujících zápasech už nevídaný. Vzhledem k tomu, že se všichni vrhají do útoku a gólový součet na obou stranách je zpravidla dvojciferný.      

Žádný z těch zápasů jsem bohužel neviděl, neboť jsem plnil normy v rachotě. Předsevzal jsem si proto, že si příště zařídím volno a budu se klukům víc věnovat. Dádovi v jeho nelehkých začátcích, Majkymu v jeho první kompletní sezóně.