Na otázku, „po kom syn zdědil talent na chytání?" jsem zpravidla odpovídal, ,„po manželce." „Manželka je taky hokejový gólman?" žasli tazatelé. „To sice ne, ale já už čtrnáct dní v ložnici neskóroval," mírně jsem přeháněl.
DAVID A GOLIÁŠOVÉ
Název, jak u mě bývá zvykem, poněkud klame tělem. David je ve skutečnosti Majky a Goliášové jsou s malým g, neboť jde o jeho spoluhráče a hlavně soupeře na hřišti. Ti kdož četli Hokejového tátu, o jeho první hokejové sezóně, si možná vybaví, že jako ročník 2011 současně nastupoval i za o rok i o dva roky starší ročníky.
Ještě mu nebylo ani osm, když si ho prvně vytáhli na hostování starší soupeři z Chocně. Šlo o turnaj v Děčíně a bylo z toho druhé místo pro žluté družstvo, první pro modré a spousta úžasných zážitků.
Mimo jiné i ocenění: Hvězda zápasu.
Jakmile mu skončila první hokejová sezóna, přihlásil se s bráchou Davidem na hokejbal a o čtyři dny později odjel na první turnaj. Stejně jako v hokeji se nespokojil s jednou kategorií a tak během jednoho roku (v součtu s hokejem) stihl nastoupit za sedm různých družstev. V hokejbale jen jednou nastoupil ve své věkové kategorii a to ještě jako hráč. Z 24 našich gólů dal rovných 20 (a na 3 nahrál). Tenhle počin ještě o jeden zářez vylepšil na doprovodném turnaji v rámci Světového poháru s o rok staršími.
Na podzim 2019 v osmi letech začal v hokejbale nastupovat za dvanáctileté mladší žáky. Tam už byli jeho spoluhráči a soupeři krapet větší. Protože v družstvu byli další tři starší gólmani, nastupoval střídavě v útoku i v bráně. (Jeho výstroj už měla nejlepší léta dávno za sebou a tak jsme mu betony k nohám museli lepit izolepou.) Premiéru v bráně si odbyl proti Pardubicím. Soupeř nás přestřílel v poměru cca 50 : 1, (jen jednou jsme se dostali na půlku soupeře). Přesto inkasoval pouze 4 góly. Jelikož družstvo bylo zvyklé na daleko větší příděly, náš kapitán měl takovou radost, že Majkyho z hřiště odnesl v náručí.
Ještě většího uznání se mu dostalo první listopadový víkend 2019.
Pouhé 2 góly od favoritů z Poličky, a hlavně jeden z těch zákroků, co si budu pamatovat do smrti. Útočník o dvě hlavy větší běžel sám na bránu s míčkem nahozeným před sebou. Majky mu z brány vyběhl naproti a těsně před ním míček čepelí hokejky podsekl tak, že vyletěl kolmo vzhůru a sbalil ho do lapačky. Ačkoli byl listopad, kluk koukal jak zjara. Tuto fintu sice úspěšně předvedl již dříve, ale to byl zákrok, kdy hokejku strčil do nahrávky zpoza branky. Takhle tváří v tvář šlo o premiéru.
„Takhle to dělá Marc-André Fleury," oznámil mi suše po zápase, že kopíruje olympijského vítěze a trojnásobného vítěze Stanley Cupu.
V následujícím mači s Přeloučí inkasoval až 12 sekund před koncem, když na něj běželi dva, nikým nebráněni útočníci. V posledním zápase se družstvo konečně dočkalo prvního bodu za remízu. Druhý bod mohli přidat v nájezdech, ale v devátém kole nájezdů Míša kapituloval a naši gól nedali.
5.1.2020 Majky nastoupil spolu s bráchou za 2009 z Chocně, protože jeho kamarád Vašík utrpěl na našem ledě otřes mozku.
17.2. dostal Majky při tréninku u mantinelu ránu loktem do hlavy a druhou chytil o led. Složil ho o tři roky starší a třicet kilo těžší spoluhráč, kterého trenéři nikdy nenominovali do žádného zápasu. Až po tréninku o den později se nám svěřil, že není v „nejlepší formě". Měl otřes mozku a vybočenou krční páteř. (25.2. skončil v nemocnici se stejnou diagnózou i jeho idol Petr Mrázek). Udržet ho týden v klidu s fixačním límcem byl nadlidský úkon. Těžce nesl, že jsme museli zrušit domluvené účasti na turnajích, zápasech i další hostování s Chocní na turnaji v Rožnově pod Radhoštěm. Nakonec jsme mu povolili, aby se 1.3. zúčastnil jako hráč dovednostního kempu v Pardubicích. O dva dny později nastoupil v bráně k přátelskému utkání v hokeji a 8.3. k jedinému jarnímu turnaji mladších žáku. Naši se zúčastnili hlavně proto, že se očekávalo, že pandemie covidu zastaví veškeré sportovní akce. Neměli za sebou ani jeden trénink s hokejkou, pouze zimní přípravu v tělocvičně. Obraz turnaje tomu odpovídal.
Zatímco proti soupeřům o rok či dva starším vychytával čistá konta a dával góly pravidelně, u mladších žáků musel trpělivě čekat. Obojího se dočkal až na pátém turnaji, když naši poprvé zvítězili: 3 : 0 nad Přeloučí. A hned v dalším zápase, kdy bránu okupoval David, (v bratrské symbióze se na postech gólman - útočník pravidelně střídají), dával druhý gól Pardubicím.
Nabídek na turnaje měl někdy tolik, že se mu často sešly i tři na víkend. Takže odchytal zápas v hokeji a manželka (moje, ne jeho) ho převezla do sousedního města. V autě se převlékl do hokejbalové výstroje a z auta vyběhl rovnou na hřiště, kde už se hrálo. Po zápase zase valil na další hokejový turnaj do Českých Budějovic.
Před pár dny oslavil náš malý syn a „velký hráč" desáté narozeniny a tak mu přejeme, aby se mohl co nevidět na hřiště a kluziště vrátit.
Odkaz na jeho první skluzy na ledě naleznete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123520
