Skeč dvou komiků: "Ivane nechceš jít se mnou na přednášku o reinkarnaci? ptá se první. Ivan odpovídá: proč ne, zkusit se má všechno, žijeme jen jednou." Netuším zda měl či neměl Ivan pravdu, ale tím spíš platí: UŽÍVEJ DNE.
O bezNADĚJI ( 2018 )
-
Ještě se budím, budím v noci ze spaní
a vedle na polštáři hledám tvoje vlasy.
A když pak budík před pátou mi vyzvání,
říkám si hochu, kdeže jsou ty časy.
-
Léta kdy létal jsem si s hlavou v oblacích,
vážně nečekal, že se to někdy změní.
Je jedna věta, která význam neztrácí,
však dnes už těžko dojde naplnění.
-
Carpe diem a hlavně že se milujem,
říkalas vděčná, za každý nový ráno.
Carpe diem, z problémů se vyzujem,
na kdejakou další výzvu řekni ano.
-
Ještě se budím, budím v noci ze spaní
a vedle na polštáři hledám tvoji tvář.
Nebyl čas na úkoly, byl jenom čas na hraní,
říkám si děvče, kdo z nás byl větší lhář.
-
Kdo klamal tělem, kdo byl střelec váhavý,
tvrdil, všechno je jistě v pořádku.
Ve věku nedospělém, tolik stařecké únavy,
tu nemoc nechytli jsme v počátku.
-
Carpe diem a hlavně že se milujem,
říkalas vděčná, za každý nový ráno.
Carpe diem, z problémů se vyzujem,
na kdejakou další výzvu řekni ano.
-
Ještě se budím, budím v noci ze spaní
a pod peřinou hledám tvoje dlaně.
Drž se mě pevně, před vším zlým tě ochráním,
to říkával jsem rázně, odhodlaně.
-
Po létě skvělém, přišel podzim sychravý,
pak krutá zima vešla do našich dveří.
Opakujíc jak mantru: určitě se uzdraví,
vzdor pochybnostem, nezbývá než věřit.
-
Carpe diem a hlavně že se milujem,
říkalas vděčná, za každý nový ráno.
Carpe diem, z problémů se vyzujem,
na kdejakou další výzvu řekni ano.
-
Ještě se budím, budím v noci ze spaní
a marně hledám, tu jedinou a pravou.
Však stále věřím, věřím v další setkání,
až smrtka mávne kosou nad mou hlavou.
-
Carpe diem, bez lásky nepřežijem,
všechnu tu bolest, kterou život nese.
Carpe diem, zase si smíchu užijem …
možná, někdy, příště na nové adrese.
-
ZAŤATÁ ( 2018 )
-
Stále zatínáš svoje nehty, do povlečení … do kůže.
Už jsem tě nechal, teď mě nech ty. Ne, ne, nemůžeš.
Říkám Ti každý ráno, baby už na mě zapomeň.
Sbal si saky paky a odejdi – ven, ven, ven, ven, ven.
Co nejdál od bolesti, zas mě vyhlíží.
To čemu říkáš štěstí, Ti nejvíc ublíží.
-
Dým z cigarety do plic, náplast na srdce raněná.
Byl jsem jen milostný komplic, ne duše spřízněná.
Ty hledáš svýho prince a já mám z koní ... a závazků strach.
Nejsme dvě strany téže mince, dvě misky na vahách.
Není to ničí vina a když už ... tak jen tvá.
Nic nekončí, nic nezačíná, věčně netrvá.
-
Stále zatínáš svoje zuby, prosby, žádosti polykáš.
Nejkratší cestou do záhuby, snaž se, snaž se, snaž.
Myslím si každý večer, tak už vážně naposled.
Nevyhraje, kdo neuteče, teď, teď, teď, teď, teď.
Co nejdál od bolesti, zas mě vyhlíží.
To čemu říkáš štěstí, Ti nejvíc ublíží.
-
Dopíjím pátou sklenku, pro pocit otupění.
A teď už je to venku, já nikdy se nezměním.
Ty hledáš rovnováhu, pozitiva, sociální jistoty.
Já ani neocením snahu, té co mi stáhne kalhoty.
Není to ničí vina a když už ... tak jen tvá.
Nic nekončí, nic nezačíná, věčně netrvá.
-
Stále zatínáš svoje nehty, do povlečení … do kůže
Už jsem tě nechal, teď mě nech ty. Ne, ne, nemůžeš.
