Pozorujeme-li, čím se nese kampaň Miloše Zemana a celá jeho politická kariéra, výrazně vyniknou dva aspekty. Za prvé účelové ohýbání faktů, polopravdy a lži, pečlivě zabalené do dokonalé schopnosti manipulativní komunikace, snažící se budit dojem autorovy síly a vzdělanosti. Za druhé je to pak nekultivovaný, až hulvátský projev, který dokáže urazit v podstatě kohokoliv, kdo se v jeho blízkosti vyskytne. Vskutku prezidentské kvality…
I jen zběžná analýza Zemanových výroků ohledně jeho financování ruskými firmami a potažmo ruskými zpravodajskými službami, nebo záležitosti ohledně jeho vztahu s Václavem Klausem a jeho „prognostické minulosti“, ukazují na dlouhodobý Zemanův charakterový problém. Z faktů si vybírá jen ty účelové části, které se mu hodí, dokáže velmi dobře mlžit, občas pravdu překroutit a dopouštět se rafinovaných lží. Co navíc sdílí s Václavem Klausem je nekontrolovaně narcistické ego, neschopné sebereflexe, které naslouchá druhým jen ve smyslu hledání v jejich slovech materiál k útoku na ně samotné.
Z hlediska aplikované psychologie je Zeman ukázkovým příkladem manipulativní komunikace. Z podtónu jeho projevu a mluvy je zřejmé, že je ochoten čehokoliv, aby dosáhl výsledku - aby svému okolí vmanipuloval své záměry. Jeho pejorativní oslovování novinářů, používání negativně hodnotících označení druhých, výroky typu „každý vzdělaný člověk přece ví“ apod., by v zemích s vyšší politickou kulturou, nebo v prostředí kultivované komunikace v byznysu, Zemana naprosto vyřadily ze hry.
Při zběžném poslouchání Zemana nabude nemálo lidí dojmu, že se jedná o široce vzdělaného, inteligentního člověka. Hlubší analýza však ukazuje, že jde spíše o člověka, který manipulativní komunikační technikou dokáže využít několika „chytrých“ citátů ke vzbuzení dojmu inteligentnosti. Samozřejmě, že to na část populace funguje, zejména na tu, která potřebuje silné a bezchybné vůdce. I Hitler a podobní manipulátoři si získali davy obdivovatelů…
Poslední aspekt, který stojí za zmínku je Zemanova forma veřejného vystupování. Že není zrovna estetická a přitažlivá by se dalo přijmout s ohledem na to, že „není každému dáno“. Ale v případě Zemana jde o záměrně rozvíjený hulvátský a sprostý projev a přístup k okolí, zejména ke svým oponentům. Ponižování, nadávky a vulgarity jsou tou nejpokleslejší zbraní komunikace těch, kteří se bojí obsahu slov a faktů. Agresivní forma Zemanovy komunikace odkazuje na fakt, že si je vnitřně nejistý a není sám přesvědčen o tom, co sděluje. Potřeba oponenty vyřadit vulgárním označením ještě dříve, než otevřou ústa, ukazuje spíše na jeho slabost. Ne ale každému to je zřejmé. Kolik takových Zemanů sedí v českých hospodách…
Všech těchto Zemanových „kvalit“ jsme byli svědky už v dobách jeho premiérování a opoziční smlouvy. S věkem a zahořklostí tohoto pána se ještě prohloubili. Chceme, aby úřad prezidenta, již tak poničeného osobou Václava Klause, dostal „smrtelnou ránu“ v podobě tohoto člověka?
