Kauza knihovny odhaluje naši nezralost

Ještě jsem si dodatečně dohledal pořad na Nově o diskusi primátora Béma a architekta Kaplického, abych si ujasnil, jak se věci mají. Nestačil jsem se divit, co jsem viděl...

Za prvé - pořad nebyl ani o Kaplickém, ani o Bémovi, ani o chobotnici, ale nejvíc o paní redaktorce, která pořad moderovala. Její snaha stále mít poslední slovo, vládnout diskusi a ukázat nám divákům, že bojuje za nás diváky udělala z pořadu rozbitý a bezobsažný chaos. Vždycky, když už to vypadalo, že dojde k nějakému faktu, ujala se slova paní redaktorka a trapně a necitlivě diskusi přetrhla.

Za druhé - nestačil jsem se divit i dokonalosti s jakou pan primátor dokázal mlžit. Jeho slovní projev byl pro občana (a pravděpodobně i pro pana architekta) tak nepřehledný a nejasný, že v obyčejném člověku vyvolává dojem, že za celou kauzou je přece jen nějaký ten "mafiánský" důvod, o kterém ví jen "oni".

Třetí - pan Kaplický se tvářil tak rozmrzele, že z něj kloudná informace nevypadla též. Nicméně, vzhledem k situaci do jaké se dostal se jeho rozmrzelosti vůbec nedivím. Zas mi to přišlo, jakoby to byl náš český sport - naštvat co nejvíce vlastních exulantů.

Tak jsem vypínal televizi ještě zmatenější a navíc už lehce naštvaný, kolik se na takové kauze dokáže vygenerovat zmatku a pachuti. Ač jsem nebyl na začátku příznivcem zrovna tohoto projektu, tak soucit s panem architektem nad tou čecháčkovskou hrou, jíž se stal obětí, mě udělal mírným příznivcem jeho zlaté chobotnice...

Ještě jedna zkušenost - byl jsem před dvěma dny přítomen na jedné oslavě. Vzhledem k tomu, že šlo spíše o vzdělanější skupinu, došlo brzy na knihovnu. Lidé se předháněli v diskusi, jestli chobotnici chtějí, komu se líbí a komu ne. Nakonec se ozval jeden osvícený jedinec, který správně poznamenal, že otázka nestojí tak, zda se komu líbí či ne. Ale spíše co se kolem ní děje, jakým způsobem se s ní zachází a jaká politická kultura se kolem ní realizuje.
I ten, komu se chobotnice nelíbí, nemůže přece souhlasit s tím, jak se jí někteří mocní snaží „odstřelit". Jestliže tu bylo výběrové řízení vedené odborníky, které tuto varantu vybralo, není přece možné, aby volení úředníci magistrátu, jejichž odbornost v této oblasti není jistá, nadřadili své rozhodování nad odborníky a svévolně, jen proto že se jim nelíbí, projekt smetli. Zavání to zneužitím moci, nebo takovým rafinovaným „zneužitím pravomocí veřejného činitele".
K tomu nelze mlčet. Nemusím souhlasit s chobotnicí, ale nesmím zůstat chladným k tomu, když se s ní děje takovéto bezpráví. Když to vše teď přejdu s tím, že se mi projekt nelíbí, politickou kulturu tím nechám dále klesnout a příště to může být nějaká má záležitost, která se stane obětí takovéto vulgární politické kultury. Vzpomněl jsem si přitom, co řekl již Voltaire: „nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu bránit vaše právo říkat to".
Nemusíme být tedy zrovna milovníky chobotnic a jiných mořských oblud, máme však všichni zodpovědnost za to, jak se vytváří politická kultura kolem nás, a jak naši volení zástupci nakládají s mocí, kterou jsme jim svěřili...