Potřebujeme zákon o stávce?

Minulý týden, když začala média informovat o přípravách stávky výjimečného rozsahu, začalo se hovořit o tom, že v České republice chybí zákon upravující pravidla stávky. Tyto hlasy výrazně zesílily, když Městský soud předběžným opatřením stávce v původním termínu zabránil. Skutečně však potřebujeme zákon, který bude stávce vymezovat zvláštní pravidla?

Především bychom si měli uvědomit, co to stávka je. Ten pojem mnoha lidem chybně splývá s demonstracemi či blokádami. Důvod, proč je nutné stávku nespojovat s demonstracemi či blokádami, je ten, že jde ze své podstaty o úplně jiné skutky. Na demonstrování svého názoru má přirozené právo každý člověk a nad tím není třeba složitě hloubat. Naopak blokáda, tedy omezování osobní svobody ostatních lidí, je poškozováním přirozených práv ostatních lidí a takovou činnost je třeba sankcionovat. Vraťme se však ke stávce.

Stávka je, jak už samotný základ slova napovídá, pouze aktem zastavení činnosti. Cílem stávky je nevytváření produktů práce. Produktů práce, které někomu pravidelně poskytujeme a okamžikem stávky poskytování zastavíme, abychom se domohli lepších podmínek. Z logiky stávky plyne, že tím, koho zastavením činnosti poškodíme, by měl být ten, na kom se snažíme něčeho domoct. To však není případ této stávky. Stávkující zastavili činnost (dopravu), tím poškodili své zaměstnavatele, potažmo jejich klienty – pasažéry, aby se něčeho domohli na státu. Stát už není vlastníkem všech výrobních prostředků, aby byl tím jediným, koho poškodíme zastavením činnosti.

Ať už s vládními reformami souhlasíte nebo ne, měli bychom se shodnout na tom, že je něco v nepořádku, pokud je poškozen někdo, kdo není stranou sporu. A tím se dostáváme k jádru problému. Jádrem problému je disproporce. Pokud má mít zaměstnanec právo stávkovat – zastavit činnost, musí mít také zaměstnavatel, kterého tím poškodí, právo z toho vyvodit důsledky. Pokud chtějí odboráři řešit spor občan-stát poškozováním svých zaměstnavatelů a jejich klientů, musí si být vědomi rizika sankce. Když není možné sankci udělit, je právo stávky nadužíváno a jsou tak do sporu zatahováni ti, kterých se netýká. Pokud si chtějí občané něco vyříkat se státem, mají k dispozici volby. Mohou také přestat platit daně a riskovat postih, který z toho plyne. Nepotřebujeme zákon, který by upravovat pravidla stávky. Potřebujeme stávce navrátit prvek odpovědnosti – legalizovat sankce za nedodání smluvně dohodnuté práce.