Představuje pro nás společnost jistotu?

Komu je dovoleno víc, než je zdrávo, chce víc než na co má právo. Je snadné přemoci toho, kdo se nebrání. A je těžké zbavit se chyb, které s námi vyrostly.

      Na stránkách blogů iDNES čtu kritiky činů veřejně činných lidí a způsobu, jak se u nás ledacos praktikuje. Je to tak správné, protože, abychom se dočkali vůbec nějakých změn, musíme se nejdřív probudit! 

      Následně si však musíme uvědomit sami sebe (Kdo vlastně jsme?)  a začít vnímat okolní svět s racionálním pochopením. 

      K tomu potřebujeme názorovou shodu, vyplývající ze všech základních přesvědčení. (Nikoliv však z donucení.) Většina z nás to ví a zároveň si uvědomuje, že nemůžeme žít jako poustevníci přesto, že v přetlaku informací, vyhledáváme častokrát samotu a tok svých vlastních myšlenek. Jsme však předurčení žít s ostatními lidmi a tvořit s nimi celek, charakterizovaný jednotlivci a zpětně umožňující vývoj a posílení vlastností v každém z nás - dle směřování k cílům, které nemusí být nikým plánované (a dokonce je více těch neplánovaných). Proto s mnohými lidmi jsme rádi a s mnohými nám vadí, že jsme vůbec jakkoliv spojováni. Naší předkové říkali jednoduše: "Vrána k vráně sedá, sobě rovnou hledá!" 

      Ke svému žití nutně potřebujeme společnost ostatních lidí, rodinou počínaje a vyššími společenskými celky konče. Ovšem představenstvo těch vyšších celků nemůže nám být všem nadřízeno a na obtíž, ale naopak musí vykonávat činnost, vyplývající z naších zájmů a naší vůle. Nemůžeme připustit, aby se nám do čela dostali dobrodruzi sledující svoje zájmy, sabotéři veřejných mínění a mocichtiví mamonáři. (Bez zpětné vazby -  tj. odvolatelnosti funkcionáře v průběhu výkonu funkce občany - to nepůjde!)  

      Společnost a její představenstvo musí pro všechny znamenat jistotu a nikoliv spolek, parazitující na ostatních. Není možné, abychom se báli nakonec bydlet doma, jako ve filmech, ukazující  způsoby vymáhání moci, kterými nás "krmí" například TV. (Ptejme se, zda je to tak nevinné z hlediska ovlivňování diváků, a zda-li se za tím neskrývá nějaký jinotaj, na který jsme byli zvyklí ze "starého režimu" - a u nás jsou na to specialisté!)   

       Společnost a spolky pro lidí nejsou jen celkem, který nás formuje, ale také celkem, který přímo formujeme my sami. (Nevěřte lidem, kteří vám říkají, že naším údělem je se přizpůsobovat, protože stejně nic nezměníme. Vždyť již tím, že žijeme a vykonáváme nějakou činnost, nejen, že jsme spolutvůrci všech změn, ale nakonec i pociťujeme všechny důsledky, které nám tyto změny přinášejí.)  Přesto, že zejména současná doba nám vytvořila nemocnou společnost, podléhající klamání ve velkém rozsahu a ve všech známých formách, přítomnost ostatních lidí k životu potřebujeme a sami v samotě nedokážeme zdravě žít. Všichni hledáme partnera pro život, kamarády a lidí s kterými máme něco společného.  Od vyšších celků si slibujeme vytvoření prostoru pro spokojené žití ve smyslu života a poslání, které žitím zároveň poznáváme a podřizujeme k němu svoji činnost, stejně jako k novým poznatkům přírody a vesmíru. 

      Společnost, zvláště když představuje státní uspořádání, například České republiky, musí znamenat jistotu a ochranu pro každého občana, nikoliv zákony, kde nacházejí seberealizaci chamtivci toužící po moci.    

      Za "starého režimu" došlo ke znehodnocení vztahu ke společnosti, spolkům a nejrůznějším sdružením. Kdykoliv lidé u nás v něco uvěřili, brzy poznali, že byli podvedeni. Jedním z největších podvodů je skutečnost, že všem občanům Československé socialistické republiky bylo permanentně zdůrazňováno znovu a znovu do omrzení, že žijeme v socialistické společnosti, kde vlastnictví je společné a VŠECHNO PATŘÍ VŠEM ROVNÝM DÍLEM! Všude byly viditelné nápisy na veřejných prostranstvích o tom, že společně budujeme svoji socialistickou vlast pro lepší budoucnost naších dětí. Spousta dodnes žijících lidí přísahalo na věrnost k tomuto zřízení. Když ne jinak, tak alespoň při výkonu povinné vojenské služby. Tato veřejná smlouva tady byla a lidé, kteří naplňovali závazky státu svoji službou, slibovali věrnost služby lidu a socialistickému zřízení, to znamená, že také skutečnost, že VŠECHNO PATŘILO VŠEM ROVNÝM DÍLEM! Mnozí skládali výslovně k dodržování těchto zásad přísahu a jak je obecně známo, porušení přísahy v každé společnosti bylo chápáno jako zrada. 

      Nostalgicky vzpomínáme na přednosti, které jsme dosáhli v Československé socialistické republice a kdo vlastně způsobil tolik zásadních chyb a zda-li to nebylo součásti přípravy na tu největší zradu těch, kteří se bezostyšně k nám všem zachovali jako ... !

      Někým byl náš podíl ukraden, majetek každého z nás.

      Kolik to bylo peněz?

      Nikdo přesně nesdělil, ale všem je jasné, že celé společné majetkové jmění bylo jistě několik bilionů Kčs a možná, že při zjištění pravdy, ve velké většině bychom se posadili na zadek. 

       V každém případě můžeme obrazně říci, že jsme všichni byli akcionáři speciální socialistické akciové společnosti (s názvem Československá socialistická republika), kde každý z nás měl nárok pouze na stejný díl, tudíž vlastnil pomyslnou 1 akcii v hodnotě jedné patnácti miliontiny celkového jmění, protože patnáct milionů je náš tehdejší počet obyvatel. Jak je známo milion milionů představuje jeden bilion. Aby se nám to jednodušeji počítalo představme si, že naše jmění akciové společnosti ČSSR by byl 15 000 000 000 000 Kčs, slovy: patnáct bilionů korun československých. Z toho plyne, že 

       ... kdybychom v r. 1989 měli v Kčs 
      15 000 000 000 000 /jmění/ : 15 000 000 /obyvatel/ = 1 000 000 Kčs by vlastnil každý z nás, včetně nemluvňat!!! (Tehdy jeden milion byl, no ... moc se jistě nespletu když řeknu jako dnešních dvacet) 

      Docela by mě zajímalo kolik přesně v té době byl podíl v Kčs na 1 občana z našeho společného majetku Československého socialistického státu? 

      A kdo ví, kde se to všechno podělo? 

      Máme nárok na restituci?

      Čas stojí proti nám a pamětníci s možností ke konfrontaci se vytrácejí. Na stěžejní místa nastupují mladí lidé, kteří jsou záměrně dezinformování a oni sami si nedokáží dát dohromady výhody socialismu, který stejně jako tento náš současný pseudo - kapitalismus spravovali neschopní lidé. To znamená lidé, kteří v přirozené struktuře společnosti představují charaktery posedlé po moci, ale neschopní státnické rozvahy a předvídavosti.   

      Chcete slyšet výklad snu tehdejšího socialistického člověka po roce 1989?

      SEN:
      Naší politici z občanského fóra na nás myslí, všechno najednou nejde.

      Až se vytvoří burza finančního trhu u nás, budou postupně vznikat nové subjekty s jměním nás všech tak, aby nakonec v cenných papírech byl uspokojen každý občan ve výši podílu, jenž mu náleží. Jedině on sám bude pak rozhodoval, kolik jich prodá prostřednictvím řádné burzy, nebo z kolika bude čerpat dividendu, zisk z cenového růstu a pod.

      Taková věc se musí nejdřív připravit, protože je nutností, aby předem vytvořené zákony o finančním trhu a vznikajících akciových společnostech, hájily zájem nás všech, takto vzniklých akcionářů a nikoliv chamtivých chytráčků, kteří čekají jako hladoví vlci na svoji příležitost.

      Zřejmě nikdo z nás nevěřil, až na výjimky vyšších politiků, že tolika lidem u nás, chybí ušlechtilé lidské vlastností ve svém charakteru a osud vlasti je jim srdečně lhostejný.

      Nestydí se za to a ani se tím netají!

      Jejich postoj je urážkou a výsměchem nám všem, protože ukazují světu, co všechno si můžou doma ke svým spoluobčanům dovolit, jak je můžou ovládat a nic se jim stát nemůže! 

      Jakkoliv začátek uvedeného snu socialistického občana byl krásný, konec, díky naší lhostejnosti, již dlouhou dobu se kryje s naší neuvěřitelnou životní realitou a zatlačuje nás do společenského bahna, které jsme si vytvořili. Je jen na nás, zda se v něm utopíme, nebo najdeme pevnou půdu pod nohama.

      S jistotou můžeme říci, že pokračování dnešního trendu, navíc s těmi, co nám takový marasmus způsobili, pro nás všechny dobře neskončí. Ani pro zbohatlíky a ani pro většinu zchudlých!

      To znamená, jinými slovy - v umělém rozdělení společnosti, které si dnešní aktéři od počátku přáli. Dokresluje to jen jejich sníženou inteligenci, v pravém slova smyslu poznávaného našeho vědomí, vnímání, myšlení a naší duše.

      Ovšem ve vztahu k nápravě, kterou většina z nás netrpělivě vyhlíží je nám to k ničemu!

      SALUS POPULI SUPREMA LEX ESTO !      Blaho lidu budiž nejvyšším zákonem!  (Cicero, O zákonech)