Máme k sobě blízko

Rozdíly mezi námi nás vzdalují k radostí těch, kteří si to přejí. Poznání zákonitostí našeho jednání nás může přivést ke zjištění, že jsou lidé, kteří s námi manipulují. Záleží jen na nás zda se staneme většinou, která u nás bude vládnout.

      Máme k sobě blízko a přece jsme rozdílní. Patříme do přirozeného obrazu, který je přirozeně variabilní, a kde jsou obsažené všechny potřebné vlastností určující náš svět, jenž se s námi pohybuje v čase k lepšímu a dokonalejšímu žití. Všechny věcí jsou nasměrovány k dosažení lepších cílů - všech vlastností Dobra.
      V celku, kde patříme, však jsou také menší celky, které většinou přehlížíme, ale které jsou základem našeho bytí. V těchto celcích vzniká uskutečnění a prosazení vlastností, nám prospěšných a dobrých, které je však podmíněno přijetím i těch špatných vlastností Zla, které musíme snášet a vypořádat se s nimi. Každý celek je charakterizován vlastnostmi Zla a prosazováním se vlastnostmi Dobra!

      V opačném případě dochází ke zpětné vazbě, protože ve společnosti se rodí také lidé nadprůměrní a průměrní se sklonem k vidění lepšího světa, kteří většinou únik něčeho dobrého zaregistrují. Také člověk jednou poučený a znovu pokoušející Zlo, pochopí, že se vyplatí pomáhat společnosti k uskutečnění skutků na cestě k lepšímu životu, kde nerozhoduje o tom, co je dobré a zlé několik chytrých hlav, ale většina v celé společnosti státu. Tady také vnímáme, že vždy jsou lidské typy s potřebnými vlastnostmi v poměru, který zaručuje náš posun potřebným směrem.

      Naše základní zkušeností tohoto poznání vznikly při objevování Přírody a společnosti, ve které žijeme.
Všude vidíme, že všechno má svoji protiváhu, aby bylo dosaženo nakonec rovnováhy a vývoje k potřebnému směru dokonalosti, nebo k nápravě po vzniklých katastrofách. (Bohužel, také po činnosti člověka.)

      Jako všechno v přírodě musí dozrát, aby se vytvořily potřebné podmínky, které nechají nakonec vzniknout dokonalejším stupňům vlastností, tak i v naší společnosti musí se vytvořit prostředí pro prosazení Dobra. Pokud nás budou ovládat lidé se špatnými lidskými vlastnostmi, budeme se zamotávat do všech praktik klamu, honbě za penězi, majetku a moci, což již z historie víme, kam to vede. Vlastností, které můžou obohatit našeho ducha se vytrácejí do pozadí, stejně jako štěstí.

      Je jen otázkou času, kdy se přemnoží špatné vlastností natolik, že počet jejich nositelů bude tak velký, že se vzájemně začnou předhánět a bojovat mezi sebou. Nakonec vyvstane potřeba, dosáhnout obnovu vlastností Dobra a se sjednocením všech, kteří si to budou přát, bude přípraven boj proti těm, kteří špatnosti šířili a nebo se stali dokonce jejich ikonami.

      Kolotoč s prosazováním Dobra a Zla, zdá se jakoby byl nekonečně se opakující. Přesto je vidět změnu k lepšímu, avšak za předpokladu, že hlídat ji vždy musí společenská většina, která se vykytuje ve velkých počtech a je neúplatná, nekompromisní a dostatečně silná. Proto je černou můrou stranických výborů a těch, kteří plánují a realizují své osobní projekty.

      Společenská většina ve velkém počtu je v podstatě zrcadlem těch, kteří vládnou. Dokážeme rozeznat manipulátory, kteří chtějí ovládat veřejné mínění. Od komunistických dob víme, že jsou metodiky, jak vyrábět produkt veřejného mínění z manipulační dílny politologů a ideologů. Tito lidé jsou mezi námi a dobře vědí, že většina ve společnosti, když se chová aktivně, je schopná oprostit se od zastrašujících zákonů a posléze i stejných politických tváří, včetně státních úředníků a hospodářsky významných funkcionářů, kteří viditelně znehodnotili a dále znehodnocují náš život.

      Nejdůležitější role nás všech je v uskutečnění přímé demokracie a možnosti odvolat kdykoliv politiky, kteří se zpronevěřili zejména svým slibům. Z toho také mají mnozí největší strach. Pro nás, pro všechny je nejhorší skutečnost, že lidé, kteří nás oklamou, čtyři roky jsou v podstatě nedotknutelní, pokud si neodhlasují něco jiného.

      Dnešní politika je postavená na všech formách klamání, které jsou pozůstatkem autoritativní společnosti, jenž ještě v mnoha směrech neskončila a má celou řadu stoupenců k dosažení většího zastrašení lidí a posílení autoritativního postavení prestižních funkcí. Jedině společenská většina dokáže při přímé demokracii, nejen správně nasměrovat naše dění, ale také znemožnit účelové obelhávání a zastrašování lidí.
      A.Lincoln řekl k tomu následující:
      "Některé lidi možno klamat ve všem, všechny v něčem, ale NE VŠECHNY VE VŠEM !"
      Což potvrzuje naše tvrzení, že většinu ve společnosti, nelze tak jednoduše zpracovat pro účelové rozhodnutí, ale zcela jistě většina zamezí působení lhářům, pokrytcům a podobným individuím, které nám již několik desetiletí komplikují a znehodnocují život.
      V případě, že většina společnosti se nijak, kromě voleb, neprojevuje, je dána volná ruka manipulátorům společnosti. Ten, kdo si myslí, že se ho to netýká, uvádím slova La Rochefoucaulda:
      "Nejlepší cesta, jak být oklamán je, považovat se za chytřejšího než ostatní !"
      V dnešní době se vytratily rady, jak tvrdou prací, pílí a správnou organizací vlastního života dosáhnout úspěchů v podnikání nebo kariéře makléře, úředníka apod. Naproti tomu se nesou mezi lidmi rady jiného druhu, které zaručují úspěch:
      Jak blufovat!
      Jak kamuflovat!
      Jak podvádět a klamat! Nejdříve úřady, pak zákazníky či klienty a nakonec mezi sebou! (Díky úředníkům máme stále vytvořené dvě odlišné strany, z nichž ta úřednická chce mít vždy bojovou, represivní povahu. Cílem není dosažení prospěchů občanům, ale jejich ovládnutí a manipulace s nimi.)
      Přesto, že klamání není nová záležitost, nikdy nebylo v takovém rozsahu jako dnes. Zasahuje nás to ze všech stran a paralyzuje.

      Patřím mezi ty lidí, které pouhý pocit, že žiji bok po boku s lumpy, způsobuje mi velké nevolnosti. Zároveň se divím, že se těchto věcí nechytila ještě žádná politická strana, která by dokázala zalarmovat společenskou většinu! Vždyť veřejné mínění je na straně Dobra. Alespoň tak soudím podle kritických hlasů.

      Proti nám stojí lidé, kteří mají znalosti a zkušenosti s uplatňováním záměrů proti masám, ještě ze "starého režimu". Psychologové nám dokonce popisují způsoby, jak dosahovali změn v přesvědčeních lidí a postojů mravní lhostejnosti, před zaváděním záměrů společenských vůdců. Ohlédnutím do minulosti vidíme, jak jsme se postupně stávali nástrojem manipulátorů.

      Jeden náš psycholog k dnešní době napsal:
      "Problém naší společnosti není v tom, že má své bohaté, ale v tom, s jakou mimořádnou nápaditostí si je dokázala vyrobit, ale taky sociálně schválit. Víme o desítkách lidí, jejichž bohatství páchne, ale zůstáváme jen a jen na smutné pozici toho, kdo se uctivě klání před neobvyklou inovací - schopností ukrást něco před očima a faktem vlastního bohatství zpětně ospravedlnit loupež!"

      Od psychologů jsme schopni se také dozvědět odborné pojednání o tom, co většina z nás cítí a ví, ale mnohdy nám chybí více argumentů či pojmenování. Uvádějí postoj při sebeobraně, některých profesionálních úkonech (např.policie) jako stav člověka či skupiny osob vůči ostatním lidem, zvaný dehumanizace,tj. odlidštění. Možná v případech obrany obyvatel lze ledacos pochopit, ale při uplatňování egoistických motivací, dokonce pod zastřešením státu, je takové odlidštění pro většinu lidí nestravitelné. Nakonec jsme nucení přihlížet zvyšování agrese, obhajobě úkonů, které mají zcela jiné cíle, než ty pro které vznikly. Dokonce někteří psychologové ukazují, jak lidstvo ve 20. století dokonale rozpracovávalo metodiku a techniku dehumanizace. Řada takových technik se používá v situacích, kdy je třeba diskvalifikovat závažnost toho, co se činí ve jménu vlastního prospěchu bez ohledu na jiné, a kdy se má potlačit svůj vlastní strach. (Odlidštění můžeme pozorovat u lidí provozující činnosti, které většina z nás odsuzuje, počínaje prostitucí přes lhaní, podvody až k cvičeným manipulátorům a zabijákům.)
      Polský sociolog Z.Bauman vnesl do problémů nový pojem - adiaforizace. Termín adiaforon pochází ze stoické etiky a původně se vztahoval na názory, obyčeje, ritualizovaná jednání a chování, jež nebylo možné kvalifikovat ani jako ctnostné ani jako hříšné a proto byly později církevními úřady prohlášeny za irelevantní z hlediska víry. V psychologii tento pojem znamená vyjmutí z působení mravní normy, ačkoliv tak tradičně, podstatnou části společnosti vnímány nebyly a ani nejsou.

      Jako exemplární příklad adiaforizace je uváděná naše bohatýrská privatizace. Uvádí se jako pokus (bohužel úspěšný), vyjmout podstatnou část ekonomických aktivit z mravní kontroly.

      Proslul výrok, že by se vše rychleji zprivatizovalo, kdyby se na chvíli tehdy zhaslo. A ještě proslulejší o nepáchnoucích penězích, které jsou až na prvním místě.

      Lidí, kteří vytvářeli adiaforizační atmosféru a ideologii při privatizaci, dodnes nikdo nepřesvědčil, že ekonomické chování se z mravních norem beztrestně vyjmout nedá!

      Alespoň ne na dlouho!

      Překračovat hranice morálky nás nikdo nemůže donutit, ale bránit se proti těm, kterým to nevadí, musíme! Tyto hranice jsou dány naší přirozenou vyspělostí a zákony ji jen pojmenovávají! V krajině kde se zákony vymýšlejí pro lepší průchodnost nepravostí, není něco v pořádku!

      Člověk, který svou nečinností podporuje nepravosti, stává se jedním z těchto aktérů - narušovatelů, jen s tím rozdílem, že z toho má akorát jen mrzutosti! (Určitě nedosáhne na peníze či moc, což je cílem hlavních aktérů, a nikoliv lidí ze zmanipulovaného davu!)

      Úvaha dnešních podnikatelů v Česku, nemá základ ve snaze o zlepšování úrovně ve všech oblastech potřebných pro náš život, ale v sobeckosti.
      Mnoho lidí u nás nepodniká právě proto, že úspěch podnikatele v Česku je založen na vlastnostech překračující hranici naší přirozené morálky a lidství.

      Smutné je zjištění, že úspěchy mají u nás ti, kteří bez zábran hledají způsobilost dokonale zorganizovat zločin, jako realizaci programu s jasně stanoveným a naprosto nevinným algoritmem, step a step - aby na konci byly miliony.

      K tomu ani nemusí nutně prokazovat zlepšování své odborné způsobilosti v rámci konkurence.
Stačí se zdokonalovat v blufování a klamání, tak nějak jemně (zatím) - s decentním vkusem středoevropské kotliny.

Dožijeme se ještě takové většiny lidí, kteří budou mít zájem vytvářet v našem státě prostředí založené na hodnotách naší přirozené morálky, odborné způsobilosti a zvyšování životní úrovně všech lidí v našem státě?

      Dostanou u nás konečně příležitost lidé, kteří mají schopnosti od Přírody a nikoliv z moci úřední, s kulatě orazítkovaným dokumentem? Pohne se uměle vytvořený obraz naší společnosti, alespoň o něco směrem k tomu přirozenému obrazu, který nám dává naději postupovat k Dobru, a který zatím většinu lidí u nás nezajímá? 

Vždyť důsledky již pociťujeme všichni bez rozdílů a můžeme si být jistí, že bez našeho cítění a naší vůle - samo se nic nezlepší ! (Naopak bude to horší a horší!)