K zamyšlení do dalších dnů

Lidé zrající z těch nejprimitivnějších duševních pozic se domnívají, že není potřeba mít strach z podvádění, lhaní a okrádání. Jsou přesvědčení, že i když tu a tam, zbytek společnosti na něco přijde, je to vždy jen otázkou času, než se vše zase uklidní a život půjde dál. Ale – již za mnohem příznivější situace - oni budou mít nahrabáno a ostatní vyhrabáno! A co se stane? Nic!

Každý den přináší něco k lepšímu, je jen na nás, zda rodící se Dobro nenecháme zničit přítomnosti Zla.

***

      Tato jednoduchá filosofie se jeví pro mnohé jako krásná. Je v ní tolik chytrosti, jak dospět k cíli a udělat se pro sebe. (Říkají si chytráčci.)

      „Ano! A o to tu přece jde! Nebo ne?“

      Vždyť také lidé nejvzdělanější nedělají nic jiného a navíc po mnoho let tvrdí, že ani Pána Boha není potřeba se bát, protože neexistuje.

      „Kdyby přece byl, již dávno by udělal pořádek. Že jó, nebo ne?“

      Ano tak je to! Podívej, co z toho života máš, člověk se narodí a zemře, a co po něm zbude? Nic! A za nějaký čas, ostatní na něj zapomenou, stejně, jako na to, že byli někdy podvedení a okradení.

      „Ano, pravdu mají ti, co tvrdí, že pro nás má význam užívat si všeho, co nám jen život může poskytnout.“

      Takové přesvědčení je pro všechny, tím nejlepším argumentem, pro volbu správné životní cesty, aby se za ní jednou člověk nemusel stydět. Nakonec, také v zaměstnání musí lidé takovou činnost provádět a pokud se nad tím někdo pozastaví, nově odpovídají : „Je to moje práce!“ a bez známek výčitek svědomí. To mívají stejně jen ti zaostalejší, kteří tvrdost dostatečně netrénují. Podvádění, lhaní, okrádání a další výborné vlastnosti jsou přece tím nejlepším předpokladem dnešního úspěchu. Jen být v pravou chvíli na tom pravém místě.

      „No jó! Každý to štěstí nemá! Všechno je to o náhodě!“

      Není nic jednoduššího, než té náhodě pomoci. Podívej se, jak to dělají ostatní. Že nemáš na to náturu? Inu, kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Vždyť také to, že se jim přizpůsobíš, pokoušíš vlastně náhodu. A ještě takovým směrem, který většina považuje za správný.  

***

Patříte také k těm, kteří si myslí, že všechno je jen náhoda a máte radost, že do toho můžete zamotat tu svoji političku k urvání všeho, pro uspokojení svých potřeb?

      Doba k tomu vytvořila všechny předpoklady a nemůžeme se divit, že strhla tolik lidí k nesprávnému jednání a činům, které vytvářejí více a více, pevnější podmínky pro uskutečnění stále proradnějších způsobů přechytračení těch ostatních.

      Lidé nabývají během svého života zkušenosti, jak prosadit sama sebe na úkor těch ostatních a mají při tom pocity uspokojení. Nepozorují, že si tak plíživě vytvářejí prostředí pro vznik vlastního neštěstí. A také celé společnosti. Přibývající počet stejně chamtivých a otrlých spoluobčanů je jednou z příčin. Hnacím motorem bývá závist a touha po lepším žití. Bez taktického usměrnění vyvolenými, můžeme předpokládat vznik živelného prostředí, kde jsme schopní, při dnešním přesvědčení lidí, třebas se pozabíjet.

     Nabízí se odpověď na často kladenou otázku: „Proč žijeme jen tak krátce?“

      Při představě, že zde budeme např. několik set let, uvědomujeme si nejen to příjemné, ale také právě to špatné, co známe ze svých zkušeností a především z činnosti těch mocichtivých a chamtivých. Náš život by se stál peklem na Zemi a vývoj směrem k Dobru (tj. k lidské dokonalosti) by se zastavil.

      A tak, pokud se náš život v budoucnosti někdy znatelně prodlouží, bude to zcela jistě až po té, kdy většina lidí dospěje k potřebné dokonalosti.

***

    Vánoční čas a přelom roku nám k zamyšlení nad životem vytváří tu nejlepší atmosféru.

      Položme si proto otázky, týkající se našeho bytí a také toho, zda jsme pravdivě informování a nejde jen o účelové zmatení nás všech.

     Proč tady jsme?

      Odkud jsme se tady vzali?

      Kráčíme při poznávání pravdy po té správné cestě, když drtivá většina lidí na světě je věřících?

      Jsou Češi-ateisté chytřejší než všichni ostatní?

    To jsou otázky, na které bychom měli všichni hledat odpověď.

      Pokud budeme přejímat názory těch, kterým jsme v posledních desetiletích dali možnost vyniknout v naší společnosti, pak budeme za světem očividně zaostávat, minimálně tak, jak zaostáváme. Naše národní charakteristika je již dnes v prvenství takových vlastností, které dominují u primitivů. Stačí se kriticky rozhlédnout okolo sebe. Jakoby mnozí lidé se zastavili ve vývoji k těm lepším lidským vlastnostem.

      Normální jedinec však v dospělosti by již měl být probuzen na takovou míru, aby dokázal hledat pro sebe tu správnou životní cestu a v případě politiků také pro všechny občany našeho státu.

      Jak a kde takovou cestu hledat a zná ji vůbec někdo?

      Pro mnohé je to jednoduché. Učit se pro získání „papíru“ od toho nejvíc možného vzdělání, najít si teplé a dobře placené místečko, seznámit se s životním partnerem, mít zdravé děti a přístup ke všem vymoženostem dnešního světa, mít všeho dosti, včetně peněz, majetku a společenského postavení.

      Dovedu si představit zklamání lidí, především těch nejmladších, kteří si sice ledacos představují, ale jak chutná nemohoucnost, bezradnost nebo strádání, nedokážou především pochopit, protože věří, že si za všechno může každý sám. Věřte, že ani matematika a logické myšlení při analýze nešťastných, nedokážou v přesvědčování to, co nakonec zmůžou vlastní prožitky těch špatných, horších a nejhorších životních událostí „na vlastní kůži“.

      Poznání je v uvědomění si, že mnohé věci jdou mimo nás a vytvářejí se tak nechtěně i podmínky k tomu nejhoršímu. Takové prostředí nám vytváří i společnost, kde žijeme, včetně bezprostředního okolí, s množstvím lidí na nejrůznějším stupni inteligence a lidskosti.

      Zkušenost nám ukazuje, že vytvářet správná rozhodnutí nelze bez hlubšího poznání sama sebe a okolí, což někteří z nás jsou schopni nalézt také ve své duši, jakoby to člověku někdo napovídal.

      Hledání správné životní cesty tedy nastává při sebepoznávání sebe, při denní rozmluvě se svoji duší. Většina si pak uvědomí, že  v naší mysli máme prožitky, jakoby již poznaného! (Což rozpoznáváme zejména v dětství.) Uvědomujeme si, nejen povědomá místa, zvyklostí, ale také, že některé věci se učíme snadno a k některým máme naopak odpor. Jakoby naše duše ledacos filtrovala a vytvářela podmínky pro realizaci života. V některých případech vidíme vyzrálost stejně starých mladých lidí pro nějakou činnost, kterou rádi vykonávají a nikdy se ji před tím neučili. U jiných zjišťujeme předpoklady, o kterých s jistotou můžeme říci, že nemůžou být v genech. Výsledkem je, čím dál, tím větší přesvědčení, že jsme tady již jednou byli.

      Podle mnohých myslitelů (Josef Zezulka, 1912-92) se naše duše dostává na svět opakovaně s větší a větší zralosti. Přináší postupně vývoj dokonalejších lidských vlastností a nápravu těch, které představují Zlo. Každý život je tak vlastně odrazem předešlé existence a vytváří zároveň podmínky pro další existenci, také té očistné. Ve směru vývoje k Dobru, tj. k lidské dokonalosti, vzniká něco nového a prospěšného, a škodící Zlo stále více a více zaniká. Tato skutečnost je v souladu s harmonii v Přírodě, což průběžně poznáváme.

       Dnešní psychologové v Česku, většinou  považují  pojem duše za nevědecký a své hlásání za empiricky podložené. Naše každodenní zkušenost však ukazuje, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě! Nemožnost vysvětlit psychické děje nervovými mechanismy, stále více a více vytváří také tendence znalců, vrátit se k pojmu duše v jejím původním aristotelovském významu. (Aristoteles uvedl, že „duše je entelechii těla“, tedy působící účelnou silou! Entelechie znamená dle  psych. „mít cíl“.)

       Náš současný a uznávaný světonázor, jenž se převážně učí na školách a tvoří základ jednání na úřadech, nás degraduje z bytosti myslící a tvůrčí. Ve své jednoduchosti se vyčerpal a my jako společnost stojíme před znovu objevením duchovna, stejně, jako při únavě ze zprofanovaného způsobu náboženského života objevilo kdysi sedmnácté století hmotu.

      Materialisticko-mechanistická koncepce chápání světa se stala chladnou a bezohlednou, kde přestal býti prostor pro hřejivý rozvoj lidských, tvůrčích vlastností. Význam člověka byl zredukován na produkci, kvantitu a spotřebu! Podle toho také v mocenských a zákonodárných pozicích byli a jsou nyní tolerování takoví lidé, kteří vypadají ve smyslu naučeného pohledu jako nejschopnější, ale zároveň nám umožnili a umožňují poznání mylné koncepce a sebe samých, jako důsledku, vedoucího k nevyhnutelné záhubě!

      Náš svět vyžaduje nutně opravu a léčbu! Stejně tak naše duše, která v minulém století prošla silnou a ničivou palbou, a nyní čeká na své vzkříšení. Základem tak zůstává znovu objevení sama sebe před tlakem úřadů, medií a politického působení. Uvědomění však znamená také pokoru a úctu, která zároveň dokladuje citlivost člověka k životu a přemýšlení o něm.

      Vztah duše, těla a života nejvýstižněji popsal katolický filosof C.Tresmontant, který uvedl, že tělo nemůže existovat bez informace či oživení, bez toho je neživou hmotou. Duše organizuje hmotu, aby vytvořila živé tělo!

      Poznáváním své duše a podstaty, vytváříme také předpoklady pro přehodnocení názorů na naši existenci, kterou především předurčují naše skutky. Jsou lidé, kteří tyto věci nechápou, protože jim nebylo dopřáno vidět věci stejně, jako ti krátkozrací, kteří nevěří popisovanému obrazu za horizontem jejich vidění. Jsou také takoví, kteří chápat nechtějí, protože mají pocit, že stávající stav jejich bytí a názorů na něj, jim plně vyhovuje, neboť je neohrožuje v právě prožívaném blahobytu, nebo dokonce při současném uspokojování svých pokleslých potřeb např. v zaměstnání (agresivita, násilnosti, ponižování ostatních atd.), což jiná doba by jim nikdy nedovolila!

IGNORANTI, QUEM PORTUM PETAT, NULLUS SUUS VENTUS EST!

„Tomu, kdo neví, do kterého přístavu pluje, nepomůže žádný vítr!“ (Seneca)

      Mnozí Češi si kladou otázky:

1. Co kdyby to, co se učí ve školách, co hlásají politici a státní úřednici, přece jenom nebyla pravda a člověk ve své dokonalosti nakonec vznikl jinak, než „nánosem“ náhod za dobu několika milionů let?

2. Co kdyby byla přece jenom pravda to, co říkají věřící o existenci člověka, posuzování jeho skutků a zrání jeho duše ?

3. Pak ovšem by bylo výhodnější dělat dobré skutky a vytvářet pro všechny prostředí Dobra, pravdy a krásy. Nebo ne? Myslíte, že odplata zlým lidem je jen strašení malých dětí?

     Nakonec něco z psychologie jinak:

Jen ten, kdo žije má vědomí,

pozorně otvírá oči a nastavuje uši.

Jen bytost lidská má svědomí,

protože je myslící

                                           a Člověkem s LIDSKOU DUŠÍ!

Jen pokrytec pravou tvář zahaluje

a svoji duši utajuje.

Však, když sám sebe zdůrazňuje,

na svou hruď při tom ukazuje

a umístění duše prozrazuje.

Přesto, že ví, kde má centrální nervovou soustavu,

nikdy při oslovení sebe, „JÁ“, neukáže si na hlavu!

***

Všem spoluobčanům přeji do Nového roku 2014, nejen zdraví a štěstí, ale také jasnou mysl a oduševnělé vědomí!