Kam kráčíme? Jakou máme cenu?

Občan v našem státě je jako dub odolávající síle větrů a hromobití. Jaké povzbuzení si máme dát? Snad, že každá bouře jednou skončí a bude se uklízet.

A jak dub je krásný,ten dub dubový,který hřívou listí v bouřích potřásá!Oč však krásnější je, když hrom nocí bije a on sám,a on zrazený - jak by každou větví bleskům stíny vracel,jak by od kořenů v hněvu zaburácel a hromoval na hrom - za zem, za zemi (Div

Život v naší republice se stává pro většinu občanů více a více nesnesitelnější. Všichni přihlížíme na často rozporuplné činy našich vyvolených a nechává nás to kupodivu v klidu, ačkoliv se nechápavě díváme doslova na hlouposti.

Říkáme si: "Jak takovou hloupost může někdo vůbec vyslovit?" 

Nakonec se však divíme, že je projednávána a po schválení dokonce ať chceme nebo nechceme, dostává se k nám formou zákonů, nařízení a sankcí jako - hotová věc.

Všichni máme představu, že na prvním místě v naší společnosti je člověk a cesta k lepšímu žití.

Naše představa je však mylná. Nedokážeme pochopit, že lidé vypadající jako lidumilové, můžou mít ve svém nitru zrůdné myšlení.

Represe, které se v posledních dvaceti létech stupňují, ukazují, kdo nás to ovládá.

Žasneme a nechápeme!

"Vždyť každý rozumný hospodář přece hodnotí všechny aspekty svých rozhodnutí."

U nás ne, protože rozhodnutí a odpovědnost jednotlivce se skrývá za rozhodování kolektivu, který nemůže mít odpovědnost.

Kolik zničeného majetku, zoufalých osudů a zmařených záměrů odborníků různých oborů? Vše se podepsalo na žití úplně všech, protože již nikdo neví kdo je a kdo není opravdovým odborníkem v profesi, kterou momentálně vykonává.

 Výsledek jejich práce, t.j. výrobky a služby se nás svoji závadností dotýkají - bez rozdílu. Tyto skutečnosti a další, např. měnící se zákony, vztahy mezi lidmi, mají vliv na kvalitu života, která se rapidně zhoršila a stále se horší. Ptáme se : "Kdy tomu bude konec?"

Ti, co do toho vidí a většinou tuto situaci také způsobili, "chytře" přesouvají své finance a majetky do jiných vyspělejších zemí, daňových rájů a sídel významných osobností, kterým se chtějí vyrovnat atd.

    Od druhé světové války se v naší zemí nebývale daří udavačům, podvodníkům a intrikářům. Jako-by se někteří učili od záporných postav válečné doby a ostatní pohledy, např. morální přehlíželi. (Je zajímavé, že přibývá těch, kteří dokonce napodobují agresivitu a brutalitu takových postav.)

V 89.roce proběhl zlom ve vývoji našeho státu. Pamětníci si dávají do souvislosti argumenty a události tak, že nepochybují o předem připraveném scénáři.

Osobně jsem začátkem devadesátých let slyšel v televizním pořadu vystupovat člověka, který hovořil o sobě, jak se podílel na řadě dezinformací minulého režimu. Vysvětlil, jak za nim přišli soudruzi s požadavkem přípravit 89.rok. A pak popisoval podrobně, jak sestavoval scénář tzv. "Sametové revoluce".

Mnoho lidí si dokáže dát do souvislosti celou privatizaci a možností výhodných úvěrů právě politickým a hospodářským špičkám minulého režimu. Také způsoby prosazování privatizačních projektů jsou zajímavé.

Je také otázkou, jakou mají propojenost osobnosti různých stran, když byli zároveň spolupracovníci z jedné instituce - Prognostického ústavu?

Také nás napadají otázky týkající se diskriminace živnostníků, kterou jsme zažili. 

A v neposlední řadě se ptáme, zda všechny firmy a společnosti, které vznikly a existují za spoluúčasti vlivných lidí (také jen v regionech), plní svůj účel a nejsou jen výhodné pro společníky a členy dozorčí rady apod. ?

Nezodpovězených otázek je hodně a čekají na svůj čas.

Tvůrčí lidé - během dvaceti let sklidili u nás výsměch

a naopak vážnost získali - lidé parazitující, pokud možno na všem a na všech.

Jako chytrost se u nás totiž považuje způsob naplnění své vlastní kapsy.

Za minulého režimu takový člověk se snažil vše zamaskovat a ještě lépe, vypadat pro veřejnost jako poctivec a lidumil.

V současné době je vidět, že těm lidem, kterých se to týká je to srdečně jedno.

Říkají si: "Český člověk se bouřit nebude, na to je příliš zbabělý a vychytralý." "A ojedinělé protesty?"

"Časem se na všechno zapomene a všechno budeme mít pevně v rukách!" (A vychází jim to.)

Klademe si otázky: "Kdo a s jakým záměrem za tím stojí?" "Komu tak záleží na našem ekonomickém úpadku?" "Komu záleží na diskriminaci obyvatel této země?" "Kdy nastane situace, že občané si řeknou dost a nenechají si to líbit?"

V každé normální společnosti politici berou v úvahu zpětnou vazbu, kterou představují občanské nepokoje. U nás na to nemusí brát zřetel.

Dokonce v době plné napětí z reforem, které vláda prosazuje, dokáže pan ministr práce prosazovat další "bič" na občany a potažmo své voliče, výpovědi pro porušení nemocenské.

Jednou větou: "Je to výsměch všem zaměstnaným občanům."

Na adresu těch, kteří drancují a utlačují občany, bych chtěl připomenout starou pravdu pastevců:

"Každý trouba, který pase jenom dobytek ví, že když začne práskat bičem, musí stádu nechat ústupovou cestu, jinak skončí roznesením na kopytech."