Český chamtivec u moci si může dělat u nás, co se mu zlíbí.

Kde otrlí chamtivci vládnou, šíří se za nimi příšerný smrad. Zápach zkažených antisociálů, jejichž hlavou bývá často psychopat.

Nikdy nepochopím, že tak velký počet lidí v Česku dokáže žít klidně vedle nepotrestaných darebáků, kteří nám znehodnocovali život nejdříve jako komunisté za totality a po r.1989 pak jako nová buržoazie režimu, který se všemožně snaží udržet co nejvíce totalitních zvyklostí, aby zbohatlíci z našeho majetku byli nepostižitelní.

OSOBNOSTI S ANTISOCIÁLNÍ PORUCHOU

JSOU LIDÉ, V ČESKU JIŽ NĚKOLIK DESETILETÍ OBDIVOVÁNI, PŘESTOŽE NAKONEC PO ROCE 1989 ZNEHODNOTILI NÁŠ MAJETEK A ZNIČILI ŽIVOTY TĚM, KTEŘÍ NECHTĚLI MORÁLNĚ KLESNOUT NA JEJICH ÚROVEŇ!

(Lidé bez této poruchy, s vyspělostí k lidství by to nikdy nedokázali, protože by z toho měli pocit viny a svědomí by jim to nedovolilo!)

      Nic se neděje!

       Občané, ač v tak velké míře poškození se odevzdaně podřizují všemu a všem, kteří se dostanou k moci. Mnozí se nechávají slyšet, že čekají na vůdce či pastýře stáda, který je převede do pozemského ráje sladkého nedělání a vychytralého zbohatnutí na ostatních svých spoluobčanech.

       Pro mnohé mladé lidí se staly peníze tou nejvyšší naučenou hodnotou, bez níž si nedovedou představit jiné druhy štěstí. Jejich konečnou hranici je smrt člověka, jejíž vzdálenost je pro ně zatím nepředstavitelně daleko a mají pocit, že tudíž se můžou věnovat jiným životním zájmům. Většina z nich věří plně vědomostem, kterým se naučili ve škole a na své, životem zkušené spoluobčany, dívají se jako na dementy, kteří nechápou to, co na ně sugestivně přenášeli ve škole jejich učitelé a profesoři. 

      Jejich nejvíce přijatelnou filosofii je hedonismus, kde nejvyššími hodnotami života je rozkoš, slast a radost, o ně jediné má údajně smysl usilovat. Jen malé procento dnešních mladých lidí dokáže se samostatně zamýšlet nad všemi souvislostmi života a pochybovat o některých naučených věcech. Málokdo si z nich uvědomuje, že život je mnohem složitější a zatím pro nás neznámý.

      Pro některá ideologická neskutečná dogmata a demagogie, platí jen jediná obhajoba mylných dezinformací. Je to umělé vytváření obrazu světa pro snadnější manipulaci lidí, lidmi u moci dle jejich plánovaných záměrů. Ostatně, dnes již je mnohým lidem zřejmé, že neexistují politické událostí, které by nebyly předem plánované a připravené. Na jedné straně máme divadlo pro lidi s předem podrobně připraveným scénářem a na druhé straně někde v zákulisí jsou praví držitelé moci, kteří dobře zvažují, co udělat, aby ještě za několik let, zůstalo nedotčeno to, co mělo zůstat pod pokličkou a vztahy mezi politiky a buržoazními korytáři zůstaly nezměněné. Všichni víme, že se to napořád udržet nedá, a že jednou přijde den "D". kdy dozrají všechny podmínky pro vznik událostí zpětných vazeb, jenž nás vrátí zpět do přirozených vývojových vztahů, které po tisíciletí směřují minimálně k dokonalejšímu lidství a další možností intuitivně vnímáme. 

      Lidé v Česku se bojí zesměšnění, vyslovením svých vlastních přesvědčení, kterým věří a hledají rétoriku vysokoškolských profesorů, aby vypadali vzdělaně a přitom se dobrovolně odevzdávají původcům promyšleného ovlivňování a nezřídka v mnohých získaných přesvědčeních stávají se téměř hypnotickým davem. Dokonce můžeme pozorovat indikátor hloubky davového ovlivnění, kdy jednotlivec obětuje svůj osobní zájem zájmu kolektivnímu. Je to vlastnost protichůdná jeho přirozené povaze, a člověk je jí schopen výhradně jako součást davu. V Česku je tento jev rozšířen tím více, že jsme byli vedeni po několik desetiletí k podřízenosti a přizpůsobování se kolektivu. Individualita jedince byla potlačena, ale většinu v každém kolektivu až nakonec v celé společnosti ovlivňoval promyšleně stát. Kolektiv dokonce začal nahrazovat velkou rodinu příbuzných, každého z nás, a zrůdný kolektivismus zacházel daleko za hranice únosnosti přirozených mezilidských vztahů lidské společnosti, v níž podle přirozených pravidel jsme předurčení žít.

      Je mi těžce, když vidím naší společnost obracenou naruby, kde většina ztratila svůj přirozený smysl a je ovládána od školních let k účelovým představám českých občanů. Kladu si opakovaně otázku:

Kdo jsou chamtivci, jenž permanentně beztrestně znehodnocují naše životy a majetek?

Abych, co nejstručněji a nejvýstižněji odpověděl, popsal jsem takový nejvíce rozšířený typ člověka, českého kariéristy - chamtivce, v následujících verších:

size="11pt"Lidé chudí duchem, v penězích štěstí vidí.

size="11pt"Neví, že lidský cit je bohatstvím člověka.

size="11pt"S naučenou věcností, po majetku se pídí,

size="11pt"doménou jejich života je hloupost odvěká.

size="11pt"Sobeckých vlastností si nesmírně cení.

size="11pt"V předstírání lásky je jejich tajemství chytrosti.

size="11pt"Bez pocitu viny, v oběť důvěřivce změní,

size="11pt"otrlostmi trénují své hráčské schopnosti.

size="11pt"Bez mrknutí oka a červenání studem,

size="11pt"předstírají obdiv a lidské emoce.

size="11pt"Když dosáhnou cíle, opouštějí s klidem,

size="11pt"oběti své hry – již jako žebráky a bezdomovce.

size="11pt"Nevěří, že k lidství patří soucit empatie.

size="11pt"Altruismus je pro ně výrazem slabosti.

size="11pt"Bez podvodu a okrádání se jim těžce žije,

size="11pt"svobodně se cítí v čele společnosti.

size="11pt"Chytrostí je pro ně vzdělávat se k tomu,

size="11pt"aby jednou mohli loupit ve velkém.

size="11pt"Počítají všechno, co dostanou domů,

size="11pt"všem se chlubí velkým majetkem.

size="11pt"Vynikají hlavně v ekonomii a právu,

size="11pt"správní rady jsou jejich kariérním úspěchem.

size="11pt"Ti, co jen mírnou lidskostí někdy ztratí hlavu,

size="11pt"náprava v kriminále je jejich životním předmětem.

size="11pt"Lidé jsou pro ně jen objekty hráčské vášně,

size="11pt"kde klamání je jejich velkou předností.

size="11pt"Obelhaním národa se cítí vítězně a krásně,

size="11pt"manipulace s ním je vrcholem jejich dovedností.

size="11pt"Politici nám dlouho tajili, od dob totality,

size="11pt"charaktery, jenž podporoval stát.

size="11pt"Až dnes nám oznamují odborníci,

size="11pt"že nejúspěšnější v Česku je vlastně psychopat!

size="11pt"Lidé s antisociální poruchou osobnosti,

size="11pt"nalézají v našem zřízení dodnes státní podporu.

size="11pt"Jejich chamtivost a otrlost je stále pozitivní předností,

size="11pt"jen aby lidé poctiví a čestní nenašli u nás oporu.

size="11pt"Vidíme život u nás, stále drsnější a hrubý,

size="11pt"do popředí se dostávají zkažení hlupáci.

size="11pt"Česká společnost se stává společností naruby,

size="11pt"kde utlačování jsou poctivci a velí nám darebáci!

size="11pt"Zloděj volá: „Chyťte zloděje!“

size="11pt"Podvodník káže všem o poctivosti.

size="11pt"Poctivec si zoufá bez jakékoliv naděje

size="11pt"a darebákům Blbec nadbíhá svou horlivostí.

size="11pt"Hlupák u moci zjevně si rady neví,

size="11pt"zničit nechává to, co naší předkové budovali.

size="11pt"Ani veřejnou zeleň odborníkům nesvěří,

size="11pt"protože by jiní než on, z veřejných financí peníze pobírali.

size="11pt"Nutností je dodat statistické odhady odborníků:

size="11pt"1. V Česku se odhaduje asi 400 tisíc lidí s antisociální poruchou osobností, kteří touží po kariéře a mají dostatek racionální inteligence k tomu, že většina z nich absolvuje vysokou školu. Ponejvíce vynikají v ekonomii a právu.

size="11pt"2. 100 tisíc z nich představují psychopati s plnou ztrátou empatie, bez výčitek svědomí a pocitu viny, s předstíranými emocemi, jejichž význam pro člověka nechápou, protože emoce nepatří k jejich zážitkům.

size="11pt"Takový svět naruby nám nepřinese nic pozitivního. V takovém rozsahu, jako je u nás, zatím ani není znám.

size="11pt"Situaci české společnosti vystihl již ve své době Williams Shakespeare, kdy se rovněž projevilo působení zkažených lidí u moci.

size="11pt"Sonet 66 v českém překladu:

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.