5.2. Den hanby-smutné výročí Prajzska

Procházeli jsme městem, na nárožích stáli muži povětšinou veteráni v pruských uniformách, zbraně, nože, ba i mince naházeli do středu silnice - ruce zasunuli do kapes a dívali se někam za nás, ale jejich oči, jejich tváře.... , nikdy už jsem neviděl tolik zloby, tolik zklamání, tolik  zoufalství... chtěl jsem zahodit zbrań, obejmout prvního z nich a říci "Bratře já jsem z Lotrinska!" Vepředu hrála kapela, muž vedle mě plakal- dostal blátem do obličeje, zranilo ho bláto z dětských rukou, jen ty s námi chtěly svést nerovný boj, a Bůh ví že to o dvacet let později dokázaly- J.M. Merkx- Periferie moci kpt.4. Hultschin překlad Josef Kuppka

5.2. 1920 Oficiálně převzala moc na ¨Prajzské" Okresní správa politická se sídlem v Hlučíně s okamžitou platností odvolala veškeré zaměstnance státní správy a samospráv (některé fojty (starosty) později potvrdila např. v Bohuslavicích u většiny dosadila tzv.tajemníky, z nichž někteří ze strachu do vesnic nikdy nedorazili Belau (Bělá) a Hilwetienhoff(dnes Albertovec)- údajně i Kientrz a Strachowitz(dnes Strahovice) a úřadovali z Hlučína, Opavy nebo Bílovce. Občané byli zbaveni (poprvé a ne naposledy) občanských práv.

V neoficiálním referendu vyslovilo celých 93,7% obyvatelstva Hlučínska přání zůstat v rámci Německa.^[zdroj?] Intervenovalo se u šéfa dohodové mise v Berlíně, protestní telegramy byly odesílány vládám Francie, Velké Británie a USA, hlučínské ženy psaly papeži, delegace z Ratiboře neúspěšně přesvědčovala Masaryka a Tusara, aby se Hlučínska zřekli, někteří němečtí armádní činitelé nabízeli za uskutečnění referenda na Hlučínsku vojenskou podporu v případě ozbrojeného střetnutí o Těšínsko (viz Československo-polský spor o Těšínsko).^[zdroj?] 3. února však začali Hlučín opouštět němečtí vojáci, což na některých místech, především v Hlučíně, Kravařích a Kobeřicích se neobešlo bez ostrých výpadů proti připojení k Československu.^[zdroj?] Vojenský zábor území prováděl 4. 2. 1920 3. moravský pluk v Opavě s velmi reprezentativním obsazením, v jehož čele stál francouzský generál Marty, zplnomocněný komisař pro Hlučínsko dr. Šrámek, poslanci národního shromáždění Zíka, Lukeš a dr. Rambousek, prezident zemského soudu Kunz, finanční ředitel Hrubec, zástupce zemského prezidenta dr. Schiller a další. Obyvatelstvo však tento „průvod“ naprosto ignorovalo a vůbec nevycházelo z domů. Šrámek tak přicházel na území, kde ho nikdo nevítal.^[zdroj?] Delimitační práce na Hlučínsku byly dokončeny definitivně až v roce 1923připojením obcí Hať a Píšť. - zdroj wikipedie.cz (alternativní zdroje wikipedia.de - wikipedia.pl- v tomto článku nepoužito)

Komentář autora:

Tento článek má pouze informativní charakter, 4.5.1920 předal starosta Hlučína klíče od města p. Slezskému zemskému presidentovi Šrámkovi, který nám slíbil zachovat, řeč, zvyky a víru- po hříchu zbyla jen ta víra- pohříchu už není žádný Slezský zemský president :-D

Text dopisu Slezských matek zaslaný ČSNR, OSN, papeži a vládám vítězných mocností je patrně jeden z nejtajnějších dokumentů v dějinách ČR oslovil jsem všechny adresáty a svorně se odkazuje jedna strana na druhou... jistá naděje přichází za Slovenska neboť připojení Prajzska přímo souvisí se stanovením Slovensko-Maďarských hranic

Tento článek záměrně neřeší otázky Volksliste, Altereichu, Mnichovské dohody a II.světové války neboť se týká pouze dnešního data