Talent, dříč, svéráz a schopný analytik situace: Tom Cruise

Málokterý úspěšný herec budí tolik rozporuplné reakce jako Tom Cruise. Z machistického floutka se vypracoval na hvězdu, která dokáže bez problémů přilákat davy. Následoval ovšem na první pohled strmý pád. U příležitosti premiérového uvedení filmu Valkýra v českých kinech bych rád poodkryl komplikovanou kariéru Toma Cruise.

prvni uspech ve vedlejsi roli filmu Vecerka (Taps)    Thomas Cruise Mapother IV se narodil 3. července 1962 v Syracusách ve státě New York v USA. Má tři sestry a z dětí je nejmladší. V dětství se jeho rodina často stěhovala a jeho problematický vztah s otcem byl dlouholetým veřejným tajemstvím. Trpěl dyslexií a známky ve škole neměl příliš oslnivé. Jeho dodnes kladný vztah ke sportu přerušily zdravotní komplikace. Strávil také rok v katolickém františkánském semináři, ale učarovalo mu jeviště. Po rolích na malé scéně v New Yorku a pár štěcích na sebe upoutal pozornost ve skvěle zvládnuté záporné roli kadeta Červených baretů Davida Shawa v dramatu Harolda Beckera Večerka (1981), kde se objevila celá řada skvělých herců dnešní střední generace. Lehčí žánr filmů pro teenagery z něj učinil pohlednou tvář, která zanedlouho zdobila pokojíky dospívajících slečen. Do velkého průlomu mezi elitu točil u režisérů zvučných jmen jakými jsou Franco Zeffireli, Francis Ford Coppola, Curtis Hanson nebo Ridley Scott.    Rok 1986 ho pasoval mezi největší hvězdy 80. let. Do kin přišel propagační film americké armády Top Gun, který v produkční stáji Dona Simpsona a Jerryho Bruckheimera v domovském studiu Paramount, vykrystalizoval v klasický film, který bez problémů promítne odpoledne jakákoliv televizní stanice i dnes bez ztráty květinky. Reaganovská Amerika potřebovala nové tváře pro své hrdiny a loajální Cruise se jí bez problémů stal. Zařadil se tak po bok Clinta Eastwooda a Sylvestera Stallonea, kteří propůjčovali své drsné tváře ve jménu republikánské lobby veřejnosti. Cruise se mohl stát velice rychle zázračným chlapcem akčních filmů, ale jeho ambice už se začínaly projevovat. Nechal se postavit tváří v tvář Paulu Newmanovi v dramatu Martina Scorseseho Barva peněz a uspěl. Ukázalo se, že tenhle jinoch v sobě něco má.

   Poprvé to může být náhoda, ale role egoistického Charlieho Babbita ve filmu Rain Man (1988) po boku Dustina Hoffmana přesvědčila jak kritiku, tak především diváky. Rain Man byl jednou z největších filmových událostí roku a po právu se stal klasikou. Paradoxně největší zkouškou se ukázal film Koktejl (1988). Romantická limonáda, která byla kritikou doslova rozcupována na kousky v předvečer premiéry ukázala, že Cruise se již zapsal do srdcí filmových divaček. Byl to právě pitomoučký Koktejl, který Cruiseovi otevřel brány do Hollywoodu.    V roce 1990 se spojil s jiným republikánem v Hollywoodu a to s angažovaným Oliverem Stonem, který jej obsadil do prostředního dílu své válečné trilogie o Vietnamu s názvem Narozen 4. července (1989). Filmu se dostalo velmi slušného přijetí.    První spálení prstů přišlo o rok později, když se tvůrci Top Gunu pokusili publikum prodat film o romanci v prostředí automobilových závodů ve filmu Bouřlivé dny (1990). Nadprůměrné tržby se však v konečném důsledku ukázaly zklamáním a Cruise udělal jeden ze svých typických kroků. Začal se spoléhat jenom na sebe, protože už si to mohl dovolit. Od tohoto filmu vzal kariéru pevně do svých rukou a i přes enormní úspěchy producentského dua Jerryho Bruckheimera a Dona Simpsona v druhé polovině devadesátých let zanevřel na akční velkolepé show, kterými oba pánové prosluly. Paradoxně svým ,,ne“ filmu Nepřítel státu, dopomohl k hvězdné kariéře Willa Smithe, který je dnes jeden z mála oficiálních Cruiseových přátel.    Při natáčení Bouřlivých dnů se však zakoukal do o dost vyšší Australanky Nicole Kidman a brzy se jejich romance dostala na titulní strany. Jenže Tom Cruise už v této době nebyl žádný mladý nadějný herec, ale sebejistá hvězda s pouhou vizáží mladíka. První útoky na sebe nenechaly čekat. První pětiletka devadesátých let se nesla ve spekulacích o Cruiseově neplodnosti, kterou těžce nesl. Dlouhodobé spory s bulvárem nesly kýžené ovoce a Cruise svou první bitvu s bulvárem vyhrál.    Film Navždy a daleko, kde hrál se svou novou ženou po boku nebyl přímo hitem, ale následující série filmů Pár správných chlapů (1992), Firma (1993), Interview s upírem (1994) a Jerry Maguire (1996) bez problémů překonaly stamilionové tržby v zemi svého vzniku a i v zámoří se jim vedlo skvěle. Film Mission: Impossible (1996), který se natáčel i v Praze se pak doslova stal kasaštykem.

   Cruise využil své nebývalé pozice a souhlasil s natáčením s pedantským mágem Stanley Kubrickem. Film Eyes Wide Shut (premiéra 1999) se stal nejsledovanějším projektem jeho dosavadní kariéry. Neustále protahované natáčení a Kubrickova zatvrzelost v neposkytování rozhovorů vedla k neúměrně dlouhé stagnaci Cruiseovy kariéry. Šílený maniak Kubrick se stal hrobařem celé řady projektů, které Cruise tvrdošíjně odmítal pro důležitost tohoto filmu. Je nesporné, že v dlouhodobém pohledu zůstane Eyes Wide Shut důležitým filmem z hlediska filmové historie, ale pro Cruiseovu kariéru byl tvrdým oříškem. Výsledek byl rozporuplný. Cruise vybojoval filmu místo na slunci. Bránil Kubricka do posledního záběru ve střižně a na svou stranu si vzal Stevena Spielberga, který mu ještě jistil záda. Film obdržel rozporuplné kritiky, hereckou smetanu slízla Nicole Kidman a film v kinech nebyl ani zdaleka tak úspěšný, jak se čekalo. Herecké zadostiučinění mu však přinesla role ve filmu Magnolia, která nese mnohem více autobiografických prvků než by se mohlo zdát. Film měl výborné kritiky, ale u diváků výrazněji neuspěl.    Cruise se rozhodl pro jistotu. Ve své produkci natočil pokračování Mission: Impossible (2000). Na režijní sesli posadil Johna Woo, který filmovou akci doslova spoluvymyslel. Jenže ouva. Natáčení se opět dostalo do skluzu a Tom Cruise se i přes astronomické tržby stal snadným terčem. Jeho kariéra utrpěla vážný šrám. Ten samý rok se s ním rozvedla jeho žena, které ještě zvládl produkovat úspěšný horor Ti druzí. Další snažný počin Vanilkové nebe však opět pomohl spíše Penelope Cruz a Cameron Diaz než jemu.    Adaptace P.K. Dicka Minority Report (2002) a pro pozdní Spielbergovu tvorbu netypická černohumorná akční vizionářská režie mu však dopomohla vrátit ztracenou reputaci. O tom, že je na koni svědčí i anekdota z natáčení Gangů New Yorku režiséra Martina Scorseseho. Režisérský veterán prohrával další bitvu s nesmírně tvrdým hollywoodským mogulem současnosti Harvey Weinsteinem o zhotovení nákladné dekorace kostela v římských ateliérech, kde film vznikal. Cruise rozzuřeného Weinsteina, pravděpodobně ještě v čerstvé paměti se zážitky z Kubrickova pozdního tvůrčího období, přesvědčil o uvolnění prostředků a uklidnil ho. Od štábu si pak kostel vysloužil zasvěcení St. Thomas. Velké mezinárodní úspěchy ho čekaly v dramatu Poslední samuraj (2003) a v thrilleru Colateral (2004) v netypické záporné roli.    Zlomovým se ukázalo natáčení Války světů (2005). Spielberg komerčně bodoval, ale na přetřes se dostal Cruisův osobní život. Přílišná propagace scientologické církve, milostné pletky s Katie Holmes, emotivní vyznávání lásky v přímém přenosu a několik zákulisních drbů začalo Cruiseovi přetvářet jeho mediální obraz. Z miláčka davů se stal přes noc vyděděnec.    Mission: Impossible III (2006), se přes skutečnost, že je nejlepším dílem série, stala Cruiseovou smuteční písní. Tom Cruise dostal zlatého padáka v Paramountu po průzkumu trhu. Ukázalo se, že Američané nesnáší Cruisovo chování v civilním životě a účetní zjistili, že je to připravilo o 100 milionů na tržbách. Bylo čas udělat pá, pá, Tome.    Potápějící se společnost United Artists vzpomínající na zašlé časy Rockyho, Jamese Bonda nebo filmů Woodyho Allena udělala Cruiseovi a jeho producentské partnerce Paule Wagner nabídku, která se neodmítá. Když tě vyhodili u tvého domovského studia, můžeš řídit svoje vlastní. Cruise na tom začal okamžitě makat. Povolal k sobě dalšího vydědence studiového systému a propagátora nezávislých filmů, bez kterého bychom dodnes nikdy neznali třeba Quentina Tarantina, Roberta Redforda, kterému umožnil natočit film podle svého výběru. Redford obsadil sebe, Meryl Streep a do náročné role i Toma Cruise. Hrdinové a zbabělci se hitem nestali, k Oskarovému ceremoniálu se nedostali ani vzdáleně a Cruise začínal chápat složitost situace.

   Film Valkýra (2008), který ve čtvrtek vstupuje i do našich kin se začal připravovat v okamžiku, kdy Cruiseovi klesla popularita pod bod mrazu. Představa, že zrovna on ztvární německého národního hrdinu Stauffenberka uvedla naopak německou veřejnost na bod varu. Díky zdravému přístupu režiséra Floriana Henckela von Donnersmarcka, který natočil ceněný film Životy těch druhých se otevřela diskuse o podobě filmu a nikoliv jen obsazení. Navíc byl naprosto přehlížený fakt, že režisérem je Bryan Singer, který natočil tak žánrově výjimečné snímky jako Obvyklí podezřelí nebo Nadaný žák. Když se ukázalo, že film má šanci být dobrý, začaly se věci dávat do pohybu. Film mohl často vzniknout v autentických lokacích celé operace.    V létě se začala v amerických kinech promítat akční válečná parodie Tropická bouře, kde se k velkému překvapení ukázal Tom Cruise v roli mimořádně sprostého producenta bez skrupulí. Film vzniknul v produkční stáji Paramountu a stal se hitem. Díky youtube a MTV se brzy rozkřiklo, že Tom Cruise nakonec možná nebude úplně tak špatnej, jak se všude píše. Podle mě právě úspěch Tropické bouře Cruise vrátil na oči veřejnosti v pozitivním světle.    Před premiérou Valkýry se ale opět začaly rojit spekulace. Film byl nejprve promítnut v Kanadě a v americkém tisku se začalo šuškat o tom, že Valkýra udělá pomyslnou tečku za Cruiseovou kariérou. Světem se začaly šířit první reakce na film, který dosud nikdo neviděl, ale v Čechách už se psalo, že Cruise herecky nepřesvědčil a film propadne. První analytické předpoklady popisovaly Valkýru jako jasný propadák. Odhadovaly se tržby o premiérovém víkendu kolem 10 milionů dolarů. Jenže…    Film vydělal skoro dvojnásobek a ti samí analytici začali předpovídat tržby těsně pod hranicí 80 milionů. Dnes už víme, že film překročil i tuto hranici a v zahraničních tržbách si vede velice dobře. A jaký je film? Jednoduše dobrý. Dobré zboží se totiž prodává samo.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Ondřej Slanina | pondělí 16.2.2009 11:02 | karma článku: 17,70 | přečteno: 3047x