Průvodce filmovými sci-fi II

Na základě ohlasů předchozího blogu o sci-fi přináším pokračování, které opět poodhalí kousek tajemství z mapy tohoto fantastického žánru.

INVASION OF THE BODY SNATCHERS    I když se v názvu objevuje pořadová číslice uvozující pokračování předchozího příspěvku (http://slanina.blog.idnes.cz/c/61213/Pruvodce-filmovymi-sci-fi.html#t2), je dobré na úvod zmínit, že filmy, které se zde objeví rozhodně nepatří mezi podřadné tituly.    Jeden z nejvýznamnějších vědeckofantastických filmů se dostal na plátna již několikrát a je častou žánrovou citací. Původní verze INVASION OF THE BODY SNATCHERS (Invaze zlodějů těl, někdy též Invaze lupičů těl) vznikla v pro žánr velice přínosném období, tedy v padesátých letech, konkrétně v roce 1955. Přestože film vznikal ve studiovém systému neměli tvůrci k dispozici příliš velký rozpočet, proto museli spoléhat jen na své umění vytvořit hrůzostrašnou atmosféru. Z dnešního pohledu se ale právě tato skutečnost jeví jako hlavní přednost filmu. Příběh je dnes již klasický žánrový koncept. Téměř nervově zhroucený hrdina Dr. Benell (brilantní Kevin McCarthy), civilním povoláním obvodní lékař, vysvětluje v jedné nemocnici nevěřícímu personálu o hrůzných událostech z jeho města. Vše vypadá z počátku idylicky - krásná partnerka Betty, dobrá práce, milí sousedé na malém městě, ale něco není v pořádku. Lidé se z jakéhosi důvodu začínají chovat divně, snad jako by je v noci někdo vyměnil!    Film natočil skvělý režisér Don Siegel, kterému vděčí za mnohé legendární Clint Eastwood (byl to především právě Siegel, který Eastwooda zasvěcoval do filmové režie a byl jeho blízkým přítelem až do své smrti v roce 1991), tvůrce takových filmů jako Drsný Harry (DIRTY HARRY) nebo Útěk z Alcatrazu (ESCAPE FROM ALCATRAZ). Film je i z dnešního měřítka dobrou filmovou podívanou s černočerným humorem a za všechny scény bych rád uvedl ty nejznámější a to jsou scény s pěstováním lidí a téměř závěrečná scéna s kultovní hláškou, kdy Dr. Benell křičí do kamery:,, They're here already! You're next! You're next, You're next...!“ a marně se snaží zastavit příval dalších lidí do navenek poklidného městečka, čímž je ovšem myšlen pochopitelně i zvídavý divák na druhé straně plátna.    V anglosaském světě je tento snímek opravdovým pojmem a najdeme z něj citace ve filmech od Noci žijících mrtvých až po Matrix. Samotný film se dočkal i několika remakeů. Nejslavnější a velice zdařilou verzí je již barevný stejnojmenný film z roku 1978 natočený režisérem Philipem Kaufmannem v hlavní roli s působivým Donaldem Sutherlandem (který je z profilu velice podobný McCarthymu). O poznání hůře dopadla nejnovější předělávka s názvem Invaze, kde došlo k dnes moderní ,,gender“ změně i v obsazení, takže jsme se sice mohli těšit z pohledu na půvabnou Nicole Kidman v asistenci Daniela Craiga, ale to je asi tak všechno. Abychom však byli spravedliví, režisér nové verze Oliver Hirschbiegel (Pád třetí říše) nedostal dostatečnou důvěru od producentů a tudíž ani nemůže nést zodpovědnost za výslednou podobu filmu, takže není vyloučeno, že se časem možná dočkáme jinak sestříhané verze materiálu toho filmu. Ať tak či tak, původní film z padesátých let je při své střízlivé osmdesátiminutové stopáži jedním z nejkultovnějších vědeckofantastických filmů všech dob.

   Své místo ve sci-fi filmech má i český filmový mág Karel Zeman. Tento mistr filmu, který mi učaroval již od dětství a navedl mě i k vlastní tvorbě pohyblivých obrázků je jedním z našich nejvýznamnějších vývozních artiklů. Právě Karel Zeman je zářným příkladem toho, že i z tak malé země jako je ta naše je možné v pozitivním slova smyslu ovlivňovat světové filmové dění. Steven Spielberg Zemanovu Cestu do pravěku rovněž uvedl jako jeden ze zdrojů pro svůj slavný první díl Jurského parku. Zemanovy filmy s jeho svébytným invenčním filmovým rukopisem byly s velkým diváckým i kritickým úspěchem promítány v mnoha zemích světa včetně Severní Ameriky a Japonska.    Pravděpodobně nejznámějším Zemanovým filmem je jeho adaptace Vynálezu zkázy (THE DIABOLICAL INVENTION/THE FABULOUS WORLD OF JULES VERNE/DIE ERFINDUNG DES VERDEBENS) od Julesa Vernea. Rafinovaná kombinace hraného a animovaného filmu s výtvarným rázem starých šrafovaných grafik a odkazy k filmovým průkopníkům počátku století jsou hlavní poznávací znaky těchto nestárnoucích filmů, které nejsou ani zdaleka jen tvorbou pro děti a mládež.

   V roce 1966 se své filmové adaptace dočkala slavná předloha Raye Bradburyho 451°Fahrenheita (451 FAHRENHEIT). O její podobu se postaral legendární francouzský režisér Francois Truffaut, který filmové dějiny ovlivnil jako málokdo. I s odstupem času je tento snímek skvělou vizí budoucnosti. Montag (Oskar Werner) pracuje u hasičů, jejichž hlavním cílem je likvidovat knihy. Kdo je bude schovávat bude potrestán. Montagova kariéra spolehlivého pracovníka i manžela začne dostávat vážné trhliny, když se seznámí s půvabnou mladou dámou (Julie Christie) – vášnivou čtenářkou.    Ačkoliv film v některých pasážích znatelně ,,zestárl“ je úžasné sledovat analogie s životem dnešního ,,interaktivního člověka“, který si myslí, že ovlivňuje dění v televizních pořadech zasíláním sms zpráv, sleduje reprízy televizních seriálů na internetu a nebo, že jeho život výrazně zlepší koupení nové televize. Film úžasně nasnímal pozdější významný britský režisér Nicolas Roeg (například Don´t Look Now, kam obsadil i překrásnou hlavní hrdinku Fahrenheita Julii Christie), a hudbu složil fenomenální hudební skladatel Bernard Hermann (Psycho, Vertigo, Taxikář). Ve fázi preprodukce je již několik let remake, kde se uvažovalo o hlavní roli s Tomem Hanksem nebo Bradem Pittem, ale jeho osud je ve hvězdách. Každopádně Truffautův film své místo v dějinách žánru bezesporu má, ostatně jako režisér osobně, protože ztvárnil roli ufologa v pozdějším Spielbergově sci-fi opusu Blízká setkání třetího druhu, o kterém je pojednáno na jiném místě tohoto příspěvku.

   Vody filmového světa rozčeřil v roce 1971 adaptací úspěšné knihy Mechanický pomeranč (A CLOCKWORK ORANGE) Anthonyho Burgesse jeden z nejlepších filmových vypravěčů všech dob Stanley Kubrick. Prokázal tak žánru další službu tím, že potvrdil, že sci-fi snese skutečně dost, tedy včetně podobenství o lidské povaze v rámci přirozenosti násilí.    Alex (v životní roli Malcolm McDowell) společně se svou partou vraždí a znásilňuje do té doby, než jej jeho kumpáni vyzradí policii. Ve vězení se podrobí testu, který ho má zbavit agresivity. Poté co je propuštěn však už není schopen pokračovat v běžném životě a navíc se stane terčem zájmu svých bývalých obětí, kterým není schopen se postavit a pokusí se o sebevraždu.    Kontroverzní film rozdělil kritiky do dvou nesmiřitelných táborů. Vlna násilných zločinů, která se stala za zvuků oblíbené hudby hlavního antihrdiny Alexe se stala hlavním motivem štvavé kampaně proti Kubrickovi. Režisér dokonce prosadil po určité době zákaz hraní filmu ve Velké Británii kvůli prokázaným souvislostem mezi násilím jistých delikventů a filmovým dílem. Mechanický pomeranč vydělal v té době po My Fair Lady největší sumu peněz. Umělecký dojem filmu je však monumentální. Kubrick přesně kombinuje vytříbenou obrazovou složku, které kromě skvělé kamery pomáhá i špičková výprava s podmanivou klasickou hudbou od Ludwiga van Beethovena. Film se stal zcela po právu kultovní klasikou. Otázkou do diskuse je ovšem zcela pochopitelně příčetnost Kubricka jako génia filmové řeči ve vztahu k sadismu celého filmu, který rozhodně důrazně nedoporučuji slabším povahám.    Pokud jsem se minule zmiňoval o úspěšně nastartovaných sériích, které měly kořeny v druhé polovině sedmdesátých let minulého století je také dobré zmínit slavný film Stevena Spielberga Blízká setkání třetího druhu (CLOSE ENCOUNTERS OF THE THIRD KIND) z roku 1977. Film měl složitou několikaletou genezi a existují i některé další verze. Pro celkové vyznění filmu je ale nejdůležitější samotný naturel slavného režiséra – tedy odvaha točit srozumitelné filmy o vážných věcech s neuvěřitelným entuziasmem. Po poměrně komplikované expozici filmu nás čeká fantastický mix dobrodružného filmu, mystéria a glorifikace obyčejné lidské přirozenosti. Hlavní dějová linie vypráví o obyčejném průměrném elektrikáři Royovi (jedna z nejlepších rolí Richarda Dreyfusse), který zažije kontakt s UFO a od té doby je tím fenoménem posedlý. Neustále si formuje záhadný tvar o kterém se nakonec dozvíme, že je celou dobu Ďáblova věž ve Wyomingu, kde má dojít ke kontaktu s mimozemskou civilizací.    A přitom to měl být původně úplně jiný film, protože prvotní scénář pocházel z pera Paula Schradera (Zuřící býk, Taxikář) a byl jakousi moderní variací na život sv. Pavla. Spielberg však scénář považoval za trapný a úvodní premisu značně poupravil, z čehož vznikl naprosto bezprostřední lidský a dojemný film. Geniální hudební motiv Johna Williamse z konce filmu a prakticky celá dlouhá pasáž závěrečného Blízkého setkání patří k vrcholům filmové řeči a kinematografie vůbec. A přesto právě konečné setkání nedalo Spielbergovi pokoj a proto poslal na svět další verzi závěru filmu, která je kratší a neobsahuje záběry z kosmické lodi. Nenápadný film, který byl natočen vlastně jenom díky tomu, že Spielbergův poslední film Čelisti byly komerčním šlágrem, se tak díky odvaze tehdejších producentů mohl stát relativně nákladnou podívanou (film stál 11 milionů, stejně jako první díl Hvězdných válek), která se ovšem stala jedním z nejziskovějších filmů roku. Neodpustím si malou perličku na závěr. Spielbergův kamarád George Lucas vrazil do výroby Hvězdných válek ve stejném období prakticky všechny svoje úspory a prosil Spielberga, zda by si nemohli vyměnit trochu podílu ze zisku filmu. Lucas byl přesvědčen, že Blízká setkání vydělají balík a tak se chtěl trochu pojistit, kdyby Hvězdné války neuspěly. Spielberg se tak dostal k pár procentům z Hvězdných válek – tedy nejen k filmu, ale celému merchandisingu a vydělal na tom jmění.

   Jednou z nejvlivnějších sci-fi sérií posledního čtvrtstoletí je Terminátor (THE TERMINATOR), jehož čtvrté pokračování nás čeká příští léto v hlavní roli s Christianem Balem (poslední představitel Batmana). Filmové díly vznikaly v letech 1984, 1991 a 2003 a přípravnou půdu pro nadcházející slibovanou gigantickou válku strojů zatím vyplňuje alespoň v USA ve sledovanosti úspěšný seriál, který nedávno běžel i na našich obrazovkách. Nápady významného scifisty Harlana Ellisona úspěšně rozvinul do akcí nabitého prvního dílu James Cameron. Cameron využil dokonale zdánlivé herecké topornosti Arnolda Schwarzeneggera, jehož pečlivě nasnímaná muskulatura budí okamžitý respekt u publika. Příběh se v sérii vlastně pořád opakuje – z budoucnosti je do minulosti vyslán vždy jeden zlý a hodný vyslanec znepřátelených stran – tedy lidí a strojů, aby se pokusil najít Sarah Connorovou, která je matkou nového vůdce Johna Connora, který může vleklou válku zdárně ukončit. Zatímco první díl Cameron pojal jako tempařský technologický sci-fi thriller s mistrovskými hororovými momenty, dvojku natočil jako doslova vizionářský film s myšlenkou. Druhý díl má atributy skvělé filmové podívané – napětí, prokreslené uvěřitelné postavy, dramatický oblouk, propracovanou audiovizuální složku a srozumitelné humanistické poselství korespondující s násilnostmi zobrazené ve filmu. Zatím poslední příběh změnil režiséra, kterým byl Jonathan Mostow a ten nabídl rozhodně nadprůměrný akční film, který splnil úkol – tedy vydělal pořádný balík a diváky slušně pobavil. Čtvrtý díl se má už odehrávat kompletně v budoucnosti, kdy tedy dojde k tolik slibované válce lidí a strojů.    Zatímco minulý blog byl věnovaný základní chronologické retrospektivě žánru při příležitosti uvedení kritikou nepříliš dobře přijatého slavného majáku žánru THE DAY EARTH STOOD STILL, nyní jsme nahlédli mezi slavné solitéry a připomněli významného českého zástupce ve světových dějinách filmových sci-fi. Filmové sci-fi je skutečně vděčné téma a velice mě těší zájem s kterým se dodnes shledává. Ve světě vychází četné publikace a je i vděčným tématem pro semináře dějin filmu a potažmo dějin umění jako takových. Na závěr bych rád poděkoval čtenářům za diskusi k poslednímu blogu, za slova chvály i konstruktivní kritiky, které přispěly k vytvoření tohoto blogu.