Nejslavnější parchanti českého filmu

Poslední díl čtenářsky úspěšné série o nejslavnějších mrchách a parchantech, tentokrát o nejslavnějších parchantech v českém filmu.

   Asi se nebudeme dlouho přít o tom, kdo ztvárnil nejslavnějšího parchanta v českém filmu. Představitel dobromyslných doktorů, šviháků a gentlemanů Rudolf Hrušínský v roce 1968 stvořil na plátně ve skvělém filmu Spalovač mrtvol legendárního pana Kopfrkingla, který neváhal oběsit svou manželku a sprovodit ze světa své děti. Geniální herecký koncert a hrůzná komika této postavy činí z tohoto filmu jeden z nejlepších filmů tuzemské kinematografie. Je třeba pochopitelně zdůraznit veškeré skvělé aspekty této filmové podívané od režie Juraje Herze, kamery Stanislava Miloty, předlohy Ladislava Fukse, architekta Zbyňka Hlocha, hudby Zdeňka Lišky a pochopitelně herců a typově skvěle vybraných neherců. O filmu koluje celá řada legend, jedna z těch půvabných je o tom, jak Ladislav Fuks přemlouval Juraje Herze,aby obsadil do epizodních rolí jeho kamarády a Herz se doslova zděsil jejich vizáže a údajně sám vybíral komparsisty. Pokud jste film viděli, tak by mě skutečně zajímalo, koho tam tehdy Fuks přivedl.         

   Geniálním parchantem byl také loupežný šlechtic Kozlik v další legendě naší kinematografie Marketě Lazarové, kterého mistrovsky zahrál Josef Kemr. Z Kozlika jde skutečná hrůza a některé výjevy z tohoto filmu jsou jednoduše nezapomenutelné. Marketa Lazarová natočená Františkem Vláčilem podle tenké novely Vladislava Vančury je dodnes velkoryse řešeným mistrovským filmovým dílem, který je podle mého názoru nejlepším českým hraným filmem. Film, který geniálně zachycuje podstatu křesťanství a kořeny tohoto národa byl pro komunisty silným soustem a cílená propaganda se snažila tvůrce a celý projekt zdiskreditovat. Uvedení na festivalech v Cannes a v Karlových Varech i přes přísný zákaz strany byl bezesporu lidsky nesmírně hazardní úkol, zvláště potom, co je doloženo, že filmové kopie hlídala Státní tajná bezpečnost. Mimochodem filmovou kopii do Cannes propašoval Miloš Forman a nedlouho poté emigroval do USA. Marketa Lazarová byla horkým kandidátem na Zlatou palmu, kterou si nakonec odvezl Andrej Tarkovskij za film o malíři ikon Andrej Rublev. Při vší úctě k Rublevovi, tak Lazarová je mnohem komplexnější film a své jistě sehrálo i to, že Tarkovski byl oblíbený pronásledovaný ruský intelektuální prominent, zatímco Vláčil na festivalu pochopitelně vůbec nebyl. Scénář podle Vančurovy předlohy napsali velmi invenčně František Pavlíček s Františkem Vláčilem. Ohledně osoby Josefa Kemra mám pro vás unikátní informaci, kterou mám z dobrého zdroje. Josef Kemr se velmi zajímal o genealogii (tedy o rodokmen) a zjistil, že je potomek rodů fantastických rytců na dvoře Rudolfa II. Sadelerů a právě cedulka na Malé Straně informující o Sadelerovi je od něj.

   Legendárními parchanty se to hemžilo ve skvělé české westernové komedii Limonádový Joe aneb koňská opera. Doug Badman v podání Rudolfa Deyla byl skvělý parchant, ale film si ukradl pro sebe Horác alias Hogo Fogo v nesmrtelném podání Miloše Kopeckého. Nesmrtelné hlášky dodnes pobaví a záměrný parodický tón filmu působí ještě 46 let po roce svého vzniku! Miloš Kopecký parchanty zkrátka uměl za všechny zneuznaný von Kratzmar z Adéla ještě nevečeřela, baron Gorc z Gorců v Tajemství hradu v karpatech a mnoho dalších.

   Kdo je ale dodnes parchantem, z kterého jde skutečná hrůza tak je to legendární inkvizitor a odpudivý člověk Jindřich Boblig z Edelstadtu ze skvělého filmu Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice, kterého mistrovsky zahrál Vladimír Šmeral. Boblig je unikátní tím, že je naprosto komplexní postavou a Vávra dokázal ve zkratkách a náznacích navodit tak působivou atmosféru, že divákovi tuhne krev v žilách. Pro mě je ve filmu nejpůsobivější scéna povolání Bobliga, kdy Vávra mistrně zinscenoval proměnu šupáka v pána tak, že to pochopí úplně každý. Pro zajímavost podoba Šmerala s Bobligem na dobovém portrétu je skutečně neuvěřitelná.

   Pokud jsme u mrch českého filmu naráželi na pohádky, tak u parchantů je nabídka také poměrně pestrá. Zpravidla ,,dobří“ rádcové v podání již zmíněného Miloše Kopeckého nebo Viktora Preisse vychovávají děti již odmalička, že politici jsou …, nebo zlí čarodějové Jiřího Lábuse, Radoslava Brzobohatého či Karla Rodena varují před nekalými úmysly popřípadě generálové kazisvěti Martina Růžka a Petra Nárožného varují před zelenými mozky.

   U generálů se zastavme. Lampasáci mají v českém filmu velmi specifickou roli. Skvělým parchantem byla životní role Romana Skamene major Borovička nebo-li Rudý ďábel v Tankovém praporu, který si film doslova ukradl pro sebe.

   Tento článek není možné zakončit jinak než zdůrazněním skutečně brilantního hereckého výkonu Ondřeje Malého ve filmu Pouta, který bohužel nedávno prošuměl českými kiny. Postava estébáka Antonína Rusnáka je opravdovou ódou na české parchantství.

   Je pravda, že diváci mají parchanty rádi, ale ještě raději mají parchanty polepšené nebo potrestané. A tím by se slušelo tento seriál zakončit.