Nejslavnější antikomunistické komedie

   ,,Proč mi chcete odnést zavazadla?“, ptá se angažovaná sovětská soudružka v americkém hotelu portýra. ,,Je to můj byznys,“ odpoví. ,,To není byznys, ale sociální nespravedlnost,“ oponuje soudružka.,,To závisí na spropitném.“

Plakát k filmu Raz, dva, toi

   Vynikající filmová hláška pochází z nesmrtelné klasické komedie Ernsta Lubitsche Ninočka (1939), kde excelovala diva filmového plátna Greta Garbo. Film pojednává o třech sovětských komisařích, kteří dostanou za úkol prodat zabavené šperky velkokněžny Swany (Ina Claire) v Paříži. Paříž jim, ale natolik učaruje, že obchod maximálně prodlužují a pro své soudruhy mají vždy připravenou věrohodnou výmluvu. Sověti proto za nimi vysílají angažovanou soudružku Ninočku (Greta Garbo), aby transakci dokončila. I té však z prvotního protiimperialistického zaujetí západní svět učaruje. Může za to bezpochyby také zábavný hrabě Léon d´Algut (Melvyn Douglas), který je bývalým milencem velkokněžny.

   Mistrovská komedie původem německého režiséra Ernsta Lubitsche je pověstná jednak záchvatem smíchu Grety Garbo, kterou dosud diváci zbožňovali jako femme fatale, ale především pěkně ostrými satirickými postřehy a vtipnými dialogy. Autorem scénáře bylo trio Charles Brackett, Billy Wilder (oba Sunset Blvd.) a Walter Reisch. A věřte, že už tenkrát pánům ležela obludnost režimu pěkně v žaludku. Na druhou stranu všichni pánové, byli natolik inteligentní, že ignorovali agitku s opačným znaménkem.

   Neodpustím si několik vtipných hlášek z filmu.

Anna: ,,Ach, Burganoff. Nikdy nevíte, jestli je na cestě do koupelny nebo na tajnou policii.“

(V luxusním pařížském hotelu)

Iranoff: Můžeme říct, cokoliv chceme. Můžeme křičet! Můžeme si stěžovat! Podívej SERVIS V HOTELU JE STRAŠNÝ! Vidíš? Nikdo nepřijde, nikoho to nezajímá. To je svoboda.

Buljanoff: To je špatný management.

Ninočka: Když jsem tě políbila, zradila jsem ruský ideál. Měla bych být postavena ke zdi.

Hrabě: Cítila by ses lépe?

Ninočka: Mnohem. Zasloužila bych si trest smrti.

Telefonní operátor na Ruské ambasádě

,,Haló? Soudruh Kasabian? Ne, je mi líto. Není tu s námi již 6 měsíců. Byl povolán zpátky do Ruska, kde byl vyšetřován. Další informace dostanete od jeho vdovy.“

    Wilder s Lubitschem a dalšími byli z německé vlny, která musela utéct z nacistického Německa a chytila se v Hollywoodu. Zároveň věděli dobře, že rudá hrozba není o moc lepší. Wilderovy prognózy se ostatně vyplnily. Jeho další brilantní komedií, která si utahovala z komunistického aparátu byla komedie Raz, dva, Tři (1961). Wilder, který prožil v Berlíně bouřlivé mládí a vrátil se tam i po jeho vybombardování (pomáhal městu tím, že tam natáčel Hollywoodskou produkci A Foreign Affair, která formou oblíbené komediálně laděné romance poukázala na řadu relevantních problémů), zasadil děj této skvostné komedie do Západního Berlína.

   Ředitel západoberlínské pobočky Coca-Coly William McNamara (brilantní James Cagney) se má postarat o mladou dceru svého nadřízeného. Jenže se ukáže, že v tom neobstojí, protože ta se tajně v noci stýkala s mladým komunistou a nyní mají v plánu odletět do Moskvy.

   Tato komedie je tak vtipná a zároveň tak pravdivá, že v Západním Německu byla v trezoru 24 let a v NDR jí znají jen skuteční fajnšmekři. Wilder si v komedii totiž neutahuje jenom z rudé hrozby, ale i z německé nacistické minulosti a to způsobem, že řadě lidí dodnes zaskočí. Film je ovšem neuvěřitelně bohatou studnicí gagů a hlášek.

    McNamara: Doutník? Cigaretu?

Peripetchikoff: Tady, vezměte si jeden.

McNamara: Díky, hmm. Vyrobeno na Kubě.

Peripetchikoff: Máme výměnný obchod s Kubou. Posílají nám doutníky, my jim rakety.

Mc.Namara: Dobře vymyšlený.

McNamara: Ty jsi se ve svých 17 letech zbláznila? Z Ruska se prchá, tam se nejezdí.

McNamara: Ubytovali se v Grand Hotelu Potěmkin. Víte, kde to je?

Fritz: Ano, pane. Dříve to byl Great Hotel Göring a předtím to byl Great Hotel Bismarck.

Peripetchikoff: Zatímco vy strkáte strýčka Sama do kukačkových hodin, my vyšleme první Sovětské kosmonauty na Měsíc.

McNamara: O.K., možná budete první, kdo vystřelí prvního člověka na Měsíc, ale jestli bude chtít na cestu Coca Colu, bude si muset přijít k nám!

Peripetchikoff: Víte, co se stane, když se to nepovede? Postaví mou rodinu ke zdi a zastřelí. Mou ženu, mou tchyni, mého švagra, mojí švagrovou. (odmlčí se) Jdeme na to.

   Velkým odpůrcem komunismu byl i legendární režisér Stanley Kubrick, to byl ostatně i důvod proč byla drtivá většina jeho tvorby v naší zemi dlouhodobě tabu. Neznamená to však, že by si jeho filmy soudruzi ve svém kině na ÚV nepouštěli. (Tam byl však absolutním hitem Rambo). Kultovní komedie Dr. Divnovláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964) je dodnes neuvěřitelně ostrá a v mnoha ohledech geniální. Děj je jednoduchý, točí se ohledně základní situace, kdy se šílený americký generál rozhodne zaútočit na Sovětský svaz. Ve snímku exceluje v několika rolích výborný komik Peter Sellers. Film obsahuje řadu čitelných pravd a správných postřehů. Proslulý je zejména slavný monolog Petera Sellerse, když je v roli prezidenta Muffleyho a volá evidentně namol opilému ruskému protějšku.

,, Haló... Dimitriji! Sotva tě slyším! Mohl bys ztišit tu hudbu? To je mnohem lepší. Ano, ano, to je ono. Výborně, už tě slyším. Čistě, jasně, je to dobré, ano. Spojení je výtečné. Ty mě slyšíš taky dobře? Prima. Takže jak říkáš, oba se slyšíme přímo skvěle. Je fajn, že se máš skvěle, já se mám taky skvěle. Máš pravdu. Je prima mít se skvěle... Takže, Dimitriji... Vzpomínáš, jak jsme vždycky říkali, že ta bomba je velký průšvih? Ta bomba, Dimitriji! Vodíková! Semlelo se to takhle... Velitel jedné naší základny měl jakýsi... No, kapku se mu to v hlavě pomotalo. Však víš... pomátl se. Vyvedl hroznou klukovinu. Povím ti, co provedl. Nařídil svým letounům... aby zaútočili na tvou zemi. Nech mě domluvit, Dimitriji. Co myslíš, jak mi asi je? Umíš si představit, jak mi je? Proč myslíš, že ti volám? Abych tě pozdravil? Jistěže tě vždycky rád slyším. Jistěže tě vždycky rád pozdravím. Ale teď ti volám, abych ti oznámil, že se stalo něco strašného. Ovšemže je to přátelský telefonát. Kdyby nebyl přátelský, tak bych ti vůbec nevolal. K cílům dorazí nejdříve za hodinu. To vím jistě. Rozebral jsem to s tvým velvyslancem. Není to žert. Chceme vašemu letectvu odevzdat úplný seznam všech cílů a přesné trasy letadel. Jestli je nebudeme moct odvolat... řekl bych... že vám budeme muset pomoct zničit je. Já vím, že jsou to naši hoši. Dobrá, tak komu máme zavolat? Komu máme zavolat? Promiň, přerušilo se spojení. Lidové ústředí letecké obrany. Kdeže to je, Dimitriji? V Omsku... Ano... Ty jim zavoláš první, viď? Nemáš to číslo náhodou u sebe? Cože? Aha, zavolat na omské informace. Mě to taky mrzí, Dimitriji. Moc mě to mrzí. Tak jo, tebe to mrzí víc než mě, ale mě to taky mrzí. Neříkej, že tě to mrzí víc než mě. Mě to dokáže mrzet úplně stejně jako tebe. Ano, mrzí nás to oba. Dobře.“

   Filmů, které upozorňují na zlo komunismu se natočilo mnoho a pochopitelně ve všech žánrech. Antikomunistické komedie jsou mým oblíbeným žánrem (abych se pochlubil, tak scénář k mé krátkometrážní hrané komedii Čest práci! vyhrál národní kolo evropské filmové soutěže o nejlepší scénář a doufám, že se také dočkám jeho realizace).

   Děkuji za vysokou čtenářskou odezvu a pozitivní i kritické ohlasy k mému poslednímu blogu, zde na idnesu a pokud se Vám líbí moje články můžete si další přečíst na našem filmovém portálu www.realfilm.cz, kde aktualizujeme s kolegou Danem Adamem každý den články o světě filmu v různých rubrikách.