I když na ně nadáváme, když jsou potřeba jsme všichni rádi, že je máme. Ještě raději je ale máme na filmovém plátně. Dnes se zaměříme na nejdrsnější policajty filmového plátna.
Asi nejlepší policajt, který se kdy na plátně objevil je nejen podle mého názoru Frank Bullit ze slavného snímku Bullitův případ (Bullit, 1968).
Frank má ve své slavné filmové misi odehrávající se v San Francisku ochránit korunního svědka v případu mafie. Jeho úkol sice trvá jen přes víkend, ale zdaleka není tak jednoduchý. Navíc mu svědka několik hodin po svěření pod jeho ochranu zabijí. Frank tak musí zabránit tomu, aby se to kdokoliv dozvěděl, vypátrat jeho vrahy, čelit zkorumpovanému senátorovi a pak zjistit šokující pravdu, která celý případ hodí do jiného světla.
Pro diváka má Frank Bullit jednu obrovskou výhodu, vypadá totiž jako Steve McQueen. McQueen v jedné ze svých nejslavnějších rolí ani zdaleka nehraje, ale pouze existuje, což ovšem v jeho případě znamená, že se dočkáme jedné z nejlepších automobilových honiček (McQueen byl také automobilový závodník), romantické linie (McQueen byl proslulý lamač dívčích srdcí) a chlapské tvrdosti a neústupnosti, kterou se snažili na plátno neúspěšně transformovat mnozí další herci.
Bodem zlomu v policejních filmech bylo, když se na plátně objevil do té doby nepříliš známý dvoumetrový šlachovitý blonďák Clint Eastwood s neustále nasupeným výrazem a revolverem 44 magnum od firmy Smith & Wesson. Jeho jméno bylo Harry Calahan a nikdo mu neřekl jinak než Drsný Harry (Dirty Harry, 1971). Drsný Harry si diváky získal okamžitě, co se objevil na plátně. Režisérský veterán Don Siegel (Invaze zlodějů těl, Ptáčník z Alcatrazu a dalších 48 filmů!) film pojal Eastwoodovi na míru a natočil ho jako western v San Francisku.
Předlohou byl skutečný případ, který se na plátně objevil ještě několikrát (naposledy Zodiak Davida Finchera), kdy pachatel nebyl nikdy dopaden. Sadistický sériový vrah, který si říkal Zodiak – ve filmu Scorpio v geniálním podání Andyho Robinsona (zřetelný inspirační zdroj pro Jokera z Temného rytíře) terorizuje San Francisko.
Přestože Drsný Harry svou misi splní nad míru dobře, památné jsou zejména přestřelky, geniálně natočené noční sledování, nesmírně napínavá scéna, kdy Scorpio nechává Callahana běhat po nočním městě, surové rvačky nebo legendární scéna vyloupení bistra, ční nad celý film aura skvěle odvedené zábavy plné černého humoru, která z tohoto filmu dělá inspirační zdroj pro celý žánr policejních filmů vysokorozpočtového Hollywoodu. Co ale dělá z Harryho Callahana kromě jeho fyzické kondice nejdrsnějšího policajta filmového plátna je samozřejmost, z jakou cedí mezi zuby suché hlášky. Za všechny alespoň několik.
,,Já vím na co myslíš. Vystřelil šest ran nebo jenom pět. Dobrá, abych řek pravdu, v tom vzrušení jsem je přestal počítat. Ale tohle je 44 Magnum, nejvýkonnější revolver na světě, kterej ti ustřelí palici, takže by sis měl položit jednu otázku. Mám dneska šťastnej den? Takže, co, máš, šmejde?“
HC:,,Když chlap honí ženskou v parku s úmyslem jí znásilnit, tak toho bastarda zastřelím. To je můj postup.“
Starosta:,,Úmysl? Jak jste na to přišel?“
HC:,,Když pronásleduje nahej chlap ženskou v parku s řeznickým nožem a přitom mu stojí péro, tak předpokládám, že nejde vybírat pro červenej kříž.“
HC: Kde je ta holka?
Scorpio: Snažil jste se mě zabít!
HC: Kdybych se o to snažil tvoje hlava by teď byla všude kolem, takže, kde je ta holka?
Drsný Harry se stal skutečnou kinematografickou legendou. Na plátně se pak Harry Callahan objevil ještě v Magnum Force, 1973, r: Ted Post, The Enforcer, 1976, r: James Fargo, Sudden Impact, 1983, r: Clint Eastwood, The Dead Pool, 1988, r: Buddy Van Horn.
Mezi nejdrsnější policajty filmového plátna patří bezesporu také dva policajti, kteří jsou natočeni podle reálných postav. Dva drsní newyorkští detektivové Pepek námořník Doyle (Gene Hackman) a Buddy Russo (Roy Scheider) jsou na stopách gangů pašeráků drog z Francie v čele s Alainem Charnierem (Fernando Rey). Francouzská spojka (French Connection, 1971) byla doslova zemětřesením pro filmový realismus a pravý opak toho, co symbolizuje Drsný Harry.
Honičky jak po vlastní ose, tak v automobilech nejsou nijak stylizované, herci maximálně trpí, padouši jsou z masa a kostí a vizuál je drsný a špinavý. Policajti netrousí suché hlášky, ale snaží se zůstat především naživu v džungli New Yorku. Na místě je ale také zmínit druhý díl natočený Johnem Frankenheimerem, který je také velmi kvalitní a pokračuje v ultimátním pátrání po Charnierovi, kdy se po jeho stopách vydává Pepek námořník Doyle opět v podání Genea Hackmana. Film má velmi drsné dramatické momenty a stojí především na skvělých hercích. Přestože v době uvedení nebyl zdaleka tak dobře přijat, dnes je jasné, že čas prověřil jeho kvality. Policista, který filmaře tehdy vedl a vzal je dokonce na zátah proti drogovým dealerům pak před herci zmlátil informátora, aby jim ukázal pouliční realitu. To, že se to nakonec jeho nadřízeným příliš nelíbilo je pochopitelné, protože ho od policie vyrazili.
Správný policista je legendární Serpico ze stejnojmenného filmu (1973) v brilantním podání Al Pacina. Serpico se přidá k policii s ryzími úmysly, ale netuší, že pro Newyorskou policii to má pražádný význam. Serpico se maskuje tak, aby splynul s grázly s kterými se stýká a tak je celkem pochopitelné, že se ho málem kolegům podaří odprásknout. Jenže je to skutečně jen náhoda? Když Serpico odmítne peníze a jen přihlíží tomu, jak všichni kolegové berou úplatky nemusí být žádný Einstein, aby věděl, že mu jde o život. Někdy totiž stačí dojít někoho zatknout s kolegy a bohatě stačí, když vás kolegové nechají ve štychu. Serpico je ukázkovým filmem skvělého žánrového filmu, kterému dodává vadu na kráse pouze naprosto nevhodná hudba, ale jinak je příspěvek Sidney Lumeta do policejní tématiky skvělým žánrovým kusem. Je to pár měsíců zpět, co jsem četl v New York Times, že skutečný Serpico dnes žije na Aljašce a dodnes se obává o svůj život.
Čím více toho víte o službě v policii, tím více oceníte brilantní francouzský film Prohnilí (Les Ripoux, 1984), který se stal po právu kritickým i diváckým úspěchem. Prohnilí jsou neuctivá komedie v tom nejlepším slova smyslu. Je plná černého humoru, policejním antihrdinům držíme od začátku palce a přejeme jim, aby jim jejich lumpárny vyšly. To obnáší naprosto neuvěřitelné gagy, kdy policajti obírají skořápkáře, obědvají zdarma ve svém rajónu, vymění náčelníkovi prášek proti rýmě za kokain a další neuvěřitelné situace. Hlavní devízou této skvělé podívané je chemie mezi oběma hlavními herci Philippem Noiretem a Thierry Lhermitem, kterou pro velký úspěch zopakovaly ještě několikrát.. V jedné scéně si mezi sebou říkají:,,Nepřišel jsem k policii, abych se bavil.“ ,,Všim jsem si.“ V tomto filmu je ale jiskření mezi nimi, permanentním zdrojem vybrané zábavy. Noiret občas trousí neuvěřitelné hlášky typu:,,Kdyby se mělo všechno na světě zjednodušit, chodilo by se umírat do hrobu,“ nebo ,,Jen jedna věc na světě nepočká, dobré jídlo.“ Film natočil zkušený francouzský režisér Claude Zidi (Bažanti, Zvíře, Hořčice mi stoupá do nosu) a patří mezi jeho nejlepší tituly, na které navázal ve dvou příjemných pokračováních, které se však nevyrovnaly skvělému originálu. Nápad na natočení filmu se Zidimu zrodil, když potkal bývalého pařížského policistu Simona Michäela, který mu vyprávěl o skutečných policajtech i o tom, jak to na ulici chodí.
Jeho vyprávění bylo plné neuvěřitelných gagů a Zidi věděl, že pokud to uchopí správně, má zaděláno na veselohru ze života, protože to poslední co oba chtěli, bylo natočit sociologický dokument. To se jim však každopádně povedlo. 18. pařížský okrsek, kde se jinak prohání populární televizní policajt Navarro, tvůrci ukázali v trochu jiném světle a pravděpodobně mnohem více se blížícím realitě.
Osamělým bojovníkem, normálním chlápkem, který je ve špatný čas ve špatnou dobu je legenda filmového plátna John McClane v brilantním podání Bruce Willise. Die Hard, česky úsměvně Smrtonosná past z roku 1988 je ukázkou špičkové režie jednoho z nejlepších filmařů současnosti Johna McTiernana (Predátor, Hon na ponorku). Precizně vystavěná atmosféra, technicky složité záběry a funkční humor dělají z tohoto snímku nestárnoucí filmovou podívanou.
Newyorský policajt John McClane jede do L.A. na vánoční večírek své ženy do obchodního centra japonské společnosti NAKATOMI. Netuší, že společnost se stala terčem aristokratického zloděje Hanse Grubera (Alan Rickman), který předstírá, že je terorista, ale přitom plánuje obrovskou loupež se skupinou speciálně vycvičených žoldáků. McClane musí prokázat, že se nebojí a zachránit jak rukojmí, tak především svou ženu. Diváci byli nadšení.
S policejní praxí toho má film společného asi jen málo, ale jako zábava na sobotní večer film funguje dokonale. Snímek okamžitě odstartoval vlnu podobně laděných snímků – od těch skvělých (Nebezpečná rychlost, Přepadení v Pacifiku) až po slabomyslné (Teror ve vlaku). Dosud má další pokračování Die Hard 2, 1990, r: Renny Harlin, Die Hard with a Vengeance, 1995, r: John McTiernan, Live Free or Die Hard, 2007, r: Len Wiseman.
Posledním filmem, který dnes zmíníme je skvělý francouzský snímek Válka policajtů (36 Quai des orfévres, 2004). Léo Vrinks (Daniel Auteil) a Denis Klein (Gérard Depardieu) byli kdysi přátelé. Dnes se sotva pozdraví, přestože jsou oba u policie už řadu let a jejich manželky zůstaly pořád v dobrém kontaktu. Jejich společný nadřízený však o jejich problémech ví a na své místo by si představoval jednoznačně Lea, ačkoliv i vůči němu má jisté výhrady. Každopádně před svým odchodem by rád nechal dopadnout bandu lupičů bez skrupulí, kteří ukradli už přes dva miliony eur a zabili devět lidí. Léo se přes svého informátora dostane na jejich stopu, ale zaplete se při tom do vraždy. Zásah vedený Vrinksem nedopadne dobře, protože uražený a alkoholem notně posilněný Klein kašle na všechny Léovy rozkazy a akci sám začne. Přestřelka si vyžádá smrt Léova kamaráda a Kleina čeká vyhazov od policie s kterým se nehodlá smířit.
Hvězdně obsazený policejní film sází na temnou atmosféru a brilantní herecké výkony Daniela Auteila a Gérarda Depardieu. Film je nesmírně napínavý a o to zajímavější, že režisér je bývalý policista, který sloužil 12 let. Z filmového plátna doslova tryská autenticita. Hlavní hvězdy nejsou žádní supermani, ale chybující lidé z masa a kostí a jejich pohnutky jsou i přes svou značnou krutost příliš reálné, než aby diváka neznepokojovaly.
Nejdrsnější policajti filmového plátna jistě mají řadu příznivců a pokud mezi ně patříte, můžeme se o své zážitky podělit v diskusi pod článkem.
