Nejděsivější hollywoodské propadáky všech dob

O víkendu překonal Cameronův Avatar magickou hranici 2 miliardy dolarů, čímž se stal nejúspěšnějším filmem všech dob. V době hospodářské krize Cameron porazil v čele tabulky sám sebe a snímek Titanic. Podívejme se však na opačnou stranu spektra, na nejděsivější hollywoodské propadáky všech dob!

První obrovská hollywoodská dekorace z filmu Intolerance

   Svým blogem navazuji na svůj již dříve publikovaný blog Nejděsivější hollywoodské propadáky posledních 20 let, který se setkal se značným ohlasem.

   Průkopník kinematografie David Wark Griffith natočil nesmírně ambiciózní snímek Intolerance již v roce 1916. Němý snímek svou ambiciózností dodnes vyráží dech. Griffith realizoval před tímto filmem úspěšný hit Zrození národa, který oslavoval Ku-klux-klan a Griffith byl kvůli němu považován za propagátora rasismu. Griffith se právě filmem Intolerance, který z velké části financoval z vlastní kapsy, rozhodl očistit svou pověst. A udělal to ve velkém stylu. Příběh rozdělil do několika časových období v nichž ilustruje, že láska je věčná. Ve filmu najdeme tato historická období – události v životě Ježíše Krista, starověký Babylon, Bartolomějskou noc a příběh ze současnosti, kdy je mladík nespravedlivě odsouzen za vraždu kamaráda a jeho milá pro něj vybojuje milost od guvernéra. Avšak nečekejte, že se tak děje postupně. Příběhy se neustále prolínají a dávají do přímého kontrastu. Pro film se postavila obrovská dekorace Babylonu na rohu Sunset a Hollywood Boulevard, ušily se nákladné kostýmy a Griffith film konzultoval s řadou zástupců menšin, aby zůstal politicky korektní. Když byl nakonec obviněn, že u Ukřižování Ježíše nebylo tolik Židů, tak scénu přetočil a doplnil je komparsisty Římanů. Film stál údajně astronomické 2 miliony dolarů a stal se gigantickým propadákem. Obecenstvo film nechápalo a Griffith proto film rozdělil do dvou částí Pád Babylonu a Matka a zákon. Přesto se Intolerance ani zdaleka nezaplatila. Film ovlivnil sovětskou kinematografii, především slavného Sergeje Ejzenštejna, který jí používal často jako citaci do svých eposů. Ostatně film se stal v Rusku obrovským hitem, přestože Griffith z toho nikdy nic neměl, protože tam běžely v kinech pouze pirátské kopie filmu. Slavný komunistický historik filmu francouzského původu Georges Sadoul, který se uvádí do pramenů podle toho, jaká je zrovna doba, napsal o Intoleranci skutečně revoluční názory. Nic to však nemění na tom, že i přes příšerný komerční neúspěch patří Intolerance do zlatého fondu.

   Symbolem filmu, který se totálně vymknul kontrole je dnes již klasická televizní trvalka a na svou dobu neuvěřitelný velkofilm Kleopatra (1963) s Elizabeth Taylor, Rexem Harrisonem a Richardem Burtonem. Film měl tehdy astronomický rozpočet 44 milionů dolarů, tedy při započítání inflace neuvěřitelných 297 milionů dolarů (údaj z roku 2007, takže dnes ještě o trochu víc). Elizabeth Taylor díky svému zranění nemohla natáčet v Anglii a proto se producenti rozhodli pro masivní přesun produkce do Říma. Všimněte si, že v několika záběrech má vidět na krku jizvu po tracheotomii. Během tohoto přesunu se začalo dít něco neuvěřitelného. V obrovském měřítku se začaly ztrácet peníze i vybavení a pokračovalo se v krádežích i v ateliérech, a jak uvádí Taylorová ve své autobiografii, američtí filmaři byli mimo klasické hollywoodské dění doslova utržení ze řetězu. Konzumovali značné množství drog, bydleli v nejdražších hotelích a užívali si pozornosti prodejných dívek. Studio potřebovalo svůj hit a proto se na Kleopatru vsadilo všechno. Do Itálie se posílali finance ve velkém. Pro nesnesitelnou fiflenu Taylorovou, která doslova propadla své roli, se nechali ušít šaty z 24 karátového zlata v hodnotě necelých 200 000 dolarů. Taylorová pak sama přiznala, že jí vyhovovalo být centrem dění s vědomím, že na co si ukáže, to dostane. Během natáčení se odehrávaly pověstné šarvátky mezi Taylorovou a Burtonem, který už tehdy pil první ligu. Zkráceně řečeno, Kleopatra spolehlivě plnila všechny titulní strany bulváru. Producent filmu Walter Wanger, který projekt hýčkal ve své hlavě řadu let a plánoval v něm mít své životní dílo skončil s hlasitým neslavným padákem. Později už nenatočil žádný film a v roce 1968 zemřel ve věku 74 let.

   Joseph L. Mankiewicz, který byl spolehlivým režijním profesionálem však opět propadl svému pověstnému perfekcionismu, díky kterému se stal legendou. Film natáčel jako 6 hodinový epos, který chtěl rozdělit do dvou srovnatelných 3 hodinových velkofilmů. To, co by dnes všichni zodpovědní distributoři s nadšením schválili (vzpomeňme Kill Bill, Matrix 2,3 nebo Piráty z Karibiku 2,3) se však ukázalo jako neřešitelný problém a tak dostal přikázáno uvést do kin jen 1 film. Když se provalilo, co stříhá ve střižně za šílenost, dostal hodinovou výpověď. Jenže brzy bylo vidět, že s natočeným materiálem není nikdo schopný nic udělat a tak byl najat zpátky. Film nakonec přišel do kin ve 4 hodinové verzi.

   Kleopatra vydělala nějaké peníze a bez větších problémů bychom jí i označili za hit. Dokonce televizní práva se prodala za rekordní sumu a všichni dnes vehementně tvrdí, že se Kleopatra nakonec zaplatila. Je to ale dost nepravděpodobné. Oficiální náklady se dodnes odhadují mnohem vyšší a skutečnost, že od jisté doby je v Hollywoodu otázka komerčního úspěchu Kleopatry tabu, také o něčem svědčí. To, že Kleopatra dodnes producentům připomíná jedno neuvěřitelné fiasko se dá doložit i nedávným rozhovorem s Richardem D. Zanuckem, producentem filmů Tima Burtona a syna legendárního producenta Darryla F. Zanucka (Král a já, Vše o Evě), který tehdy studiu šéfoval. Ten řekl viditelně rozčilený při uvedení jím produkovaném remakeu Planety opic, že jeho táta s Kleopatrou neměl nic společného, o čemž se dá celkem s úspěchem pochybovat.

   Nejděsivějším hollywoodským propadákem všech dob však zůstává původně sice nákladný (rozpočet byl schválený na tehdy nadprůměrných 7,5 milionů dolarů), ale ve finále enormně naddimenzovaný projekt Nebeská brána. Režisér Michael Cimino uspěl u diváků i kritiky s působivým tříhodinovým dramatem Lovec jelenů s hvězdným obsazením Robertem De Niro, Meryl Streep a Christopherem Walkenem a po Oskarové noci dostal nabídku od šéfů United Artists:,,Přej si co chceš, kámo.“

   To, že tady ta věta se obvykle nevyplácí se hlavouni studia přesvědčili vzápětí. Pátý den natáčení byl Cimino 4 dny za schváleným plánem. Každý záběr opakoval minimálně 50 krát. Výpovědi pro neschopnost se dávaly jak na běžícím pásu. Zákulisní jednání producentů se začala zaměřovat na režiséra Normana Jewisona (V žáru noci, Pod vlivem úplňku), aby film dokončil, jenže ten o tom nechtěl nic slyšet. Když byl film dotočen a proces spolykal přes 40 milionů dolarů, najal si Cimino ochranku před dveře střižny. Projekce hlavounům studia trvala 5 hodin 20 minut a Cimino byl požádán, ať film zkrátí pod 3 hodiny. Cimino tak učinil. Když se antiwestern Nebeská brána dostal do kin, byli všichni zděšeni. Kritiky byly zdrcující, kina zela prázdnotou a společnost United Artists šla do konkurzu. Od té doby Cimino nenatočil v Hollywoodu žádný film a ani jeho nezávislé snímky neměly žádný výraznější úspěch. Dnes byste ho asi těžko poznali, protože má za sebou řadu plastických operací, kdy získal jednoznačně ženskou vizáž a podle stylu oblékání se chystá na přeměnu definitivní. Na druhou stranu Kris Kristofferson a Jeff Bridges na film Nebeská brána dodnes nedají dopustit.

   Skončeme opět Avatarem. Film vydělal již přes 2 miliardy a jeho náklady se odhadují se vším všudy někde u půl miliardy. Kdyby to nevyšlo, pak by Cameron byl pravděpodobně vyvrcholením tohoto blogu a symbolem konce Hollywoodu. Ale škarohlídi nebojte se, však ono není ještě všem dnům konec, letos má našlápnuto do opačného pólu žebříčku filmů celá řada projektů.

   Pokud Vás baví informace ze světa filmu, včetně filmové historie a techniky budete moci nacházet moje články podobného zaměření na adrese www.realfilm.cz, kterou máme společně s kolegou Danem Adamem a kde každý den aktualizujeme v několika rubrikách. Na tento blog se však chystám dále přispívat i se svými dalšími oblíbenými tématy, nejen filmovými.