Coppola 70

Francis Ford Coppola má 7. 4. 2009 sedmdesátiny. Nabízím subjektivní pohled na jeho tvorbu. Prostě nabídku, kterou nemůžete odmítnout.

Francis Ford Coppola

    Když natočíte 15 filmů a v branži máte pověst autora levných slátanin, které se kolikrát ani nezaplatí, nemůžete si zrovna vyskakovat. Navíc pocházíte z rodiny italských imigrantů a od vlivných producentů je oslovení ,,makaróne“ nebo ,,špageťáku“ tím největším vyznamenáním.     Vážně nevěřte pohádkám o tom, jak Coppola od začátku uspěl, protože to tak nebylo. V době, kdy získal scenáristického Oskara za Generála Pattona, který natočil Franklin J. Schaffner byl sice bez prostředků, ale zase plný elánu. Plný elánu vydělat peníze a posunout kariéru kupředu. Jsou sedmdesátá léta.    

    Kmotr Maria Puza nebyla žádná hodnotná kniha. Byl to brakový román k vodě, který se skvěle prodával, ale každý od něj dával ruce pryč. Osloveno bylo na 30 režisérů zvučných i méně zvučných jmen. Zkrátka další běžný zakázkový film s průměrným rozpočtem 1 až 1,5 milionu dolarů. Producentem filmu byl však Robert Evans. Člověk zcela se vymykající hollywoodskému systému. Pohledný blonďák se známostmi ve všech kruzích, který se rád předváděl, bral Coppolu možná i jako výzvu po všech těch režisérských primadonách. Jak známo je vždy lepší film svěřit do rukou režiséra, který to chce natočit, než do rukou ostříleného matadora. Na režii byl Coppola doporučen viceprezidentem výroby u Paramountu Peterem Bartem.  

   Hlavní roli Coppola vydupal pro Marlona Branda, největšího a nejdražšího průšviháře té doby, se kterým nikdo nechtěl točit. Dalšími vybranými na roli kmotra byli Sir Laurence Olivier a George C. Scott, představitel Pattona z výše zmíněného klasického filmu. Brando souhlasil s Coppolovou opatrnou taktikou kamerových zkoušek zdarma. Pro takovou hvězdu něco neslýchaného.   

Coppola:,,Dostal jsem z Branda souhlas s tím, že nosí špunty do uší, protože nemá rád hlasité zvuky, tak jsem všem řekl, že musíme být jako nindžové. Používali jsme znakovou řeč. Připravili jsme se a pak ho vzbudili. On vyšel z ložnice v japonském rouchu. Popadl svůj culík, vytáhl si ho nahoru na temeno, na ruce si nanesl černý krém na boty a rozetřel ho po vlasech. Pak si nacpal do pusy několik papírových kapesníků a řekl:,,No, měl by vypadat jako buldok.“ Byl jsem ohromený. Ohnul si límec u bílé košile, kterou jsme přinesli, a řekl:,,Víte tihle lidé ho mívají vždycky ohnutý.“    

  Brando byl nakonec angažován, jak všichni víme, ale rozhodně se to neobešlo bez problémů. Michaela Corleoneho měl hrát Ryan O´Neal, Warren Beaty a nebo Robert Redford, ale Coppola si po mnoha castingách nakonec vydupal Al Pacina, který byl v té době prakticky neznámý. Problém byl, že se ze zoufalství upsal jinému filmu. To už měla být práce pro bezskrupulózního Roberta Evanse. Zde zkrácená verze sehnání herce:

 Evans: Potřebuju herce. Sydney Korshak (právník): Kdo je to?Evans: Člověk jménem Al Pacino.Korshak: Nikdy jsem o něm neslyšel.Evans: Francis mě zabije, jestli mu ho neseženu a Aubrey (šéf Metro Goldwyn Mayer) mi ho nedá.Korshak: A na co potřebuješ mě? Společnost vlastní Kirk Kerkorian, zavolej jemu.Evans: Pomoz mi. Je to nutný.Za 20 minut volal Aubrey.Aubrey: Ty zjebaný spermohlte. Já tě dostanu, ty nanicovatý kuse hovna. Dobře, máš trpaslíka.    

     Po čtyřech měsících došlo k natáčení filmu a okamžitě se vyrojilo spoustu vyhrůžek. Filmaři byli vyháněni z jednotlivých lokací kvůli zásahům jisté skupiny sponzorované Italoamerickou ligou v čele s Frankem Sinatrou a Sammym Davisem. Kdyby nešli filmaři těmto lidem na ruku a neudělali řadu změn ve scénáři, žádný Kmotr by nikdy nebyl. Během celého filmu se nesmělo použít spojení cosa nostra, protože něco takového samozřejmě nikdy neexistovalo.  (Podobné zkušenosti potvrdil Karel Gott, shodou okolností letos také sedmdesátiletý, ve svém vyprávění o angažmá v Las Vegas, kdy mu byl zastaven rozhovor v rádiu poté, co na prvním místě nepochválil jako svůj pěvecký vzor Franka Sinatru, který byl majitelem rádia.)    

    I přes všechny ústupky ve scénáři se však film někým neustále sabotoval. A podle pravidla ,,ryba smrdí od hlavy“ měl být prvním vyhozeným právě Coppola a nahrazen někým, kdo by šel víc na ruku a eventuelně film přivedl do takové fáze, aby Paramount zastavil výrobu definitivně. Coppola se však žádných intrik nezalekl a vyházel všechny hlavní podřízené z pozice režiséra. Evans byl na jeho straně, což mu Coppola ještě stihne později oplatit.    

   Film byl v premiéře uveden v kategorii R (do 17 let pouze v doprovodu dospělé osoby), která většinu filmů diskvalifikuje na cestě ke komerčnímu úspěchu, ale diváci byli nadšení. Film se stal obrovským komerčním hitem a Coppola, který měl 7,5 % ze zisku se stal přes noc do smrti nezávislým člověkem. Za uspořené peníze koupil obrovskou vinici v Kalifornii a pokračoval i v producentské činnosti. Film vyhrál Oskara za nejlepší film a Coppola si odnesl dalšího Oskara za scénář.   

  Kmotr změnil studiový systém. Od formy zakázek se přešlo do éry tzv. blockbusterů. Filmů, do kterých studio investuje obrovské prostředky a nasadí je v letních nebo zimních měsících, kdy chodí diváci do kina nejčastěji. (Pro zajímavost v Evropě je hlavní sezóna jaro a podzim). Kmotr byl předvojem, jakousi první vlaštovkou tohoto systému, který k obrazu svému přetvořilo zázračné duo George Lucas a Steven Spielberg.  

    Druhý díl byl od počátku koncipován jako megahit a Coppola nejenže zakázku naplnil, ale dokonce stvořil takové pokračování, které se bez problému vyrovná originálu. Coppola se tak radoval z dalšího scenáristického Oskara, ale získal i vytouženého režisérského. Jako jeden z hlavních producentů si také odnesl Oskara za nejlepší film, což je naprosto neuvěřitelný historický úspěch, vzhledem k tomu, že se jednalo o dílo s římskou číslicí za názvem. Jediné další oceněné pokračování je tak Pán prstenů: Návrat krále, kde byl Peter Jackson vyznamenán za celou trilogii.   

  Coppola však tentýž rok natočil další brilantní film Rozhovor, který patří mezi nejzajímavější filmy americké kinematografie všech dob. Rozhovor je naprostá podpásovka tomu, co Coppola představoval v Hollywoodu. Filmař, který v tomto systému zavede pojem blockbuster a vzápětí natočí film, za který by se nemusel stydět žádný představitel evropské kinematografie typu Godarda, Antonioniho nebo Truffauta. Však tento strhující příběh neušel Francii žádané pozornosti a Coppola se stal právoplatným umělcem, což se nikomu z Nového Hollywoodu 70. let ve své době nepodařilo (Spielbergův Schindlerův seznam přišel až v roce 1993). Ve filmu exceluje Gene Hackman v brilantní roli experta na sledování. Film získal Zlatou palmu v Cannes, tedy nejvyšší možné filmové ocenění v oblasti kinematografického umění. Za pozornost stojí to, že film se dostal do kin krátce předtím než vypukla neslavná aféra Watergate.   

  V roce 1979 se do kin dostává Coppolův životní filmový projekt Apokalypsa. Film, kde Coppola znovu rozpoutá válku nejen na plátně, ale i v reálu se stal jedním z úplně těch nejklasičtějších. Dodnes film známe v řadě verzí, což je u takovýchto počinů zvykem. Jedná se o volnou adaptaci románu Josepha Conrada Srdce temnoty, která byla aktuálně zasazena do války ve Vietnamu.    

  Do opravdového srdce temnoty Coppola vstoupil neohroženě a vrátil se z něj jako jiný člověk. Představitel hlavní role Martin Sheen málem zemřel na infarkt, Dennis Hopper si z natáčení kvůli drogám pamatuje pramálo a Coppola nejenže několikrát přešvihnul obrovský rozpočet, ale zvládnul i hospitalizaci na psychiatrii a srdeční příhodu. A výsledek? Zlatá palma ex aequo s mistrovským Plechovým bubínkem Volkera Schlöndorfa a Oskary jen pro Coppolu za nejlepší film, režii a scénář.    

Začínají osmdesátá léta a Coppola je legenda. Nechutně bohatý, maximálně úspěšný a předurčený k tomu stát se legendou. Navíc u Evansů v haciendě zaúřaduje FBI a ten jde na pár let od fochu. Jenže Coppola by rád další velký úspěch a Evans by si také rád napravil reputaci. Toto duo přitahovalo tehdy investory i přes obrovské problémy jako magnet. Po menších projektech se Coppola vrhne s Evansem na Cotton Club. Z drahého projektu se stane noční můra. Nakonec není spokojený nikdo, ani diváci ani producenti. Coppola natáčí další filmy, ale mistrovská forma je pryč. Přesto i Coppolovy ,,slabší“ kusy spolehlivě předčí většinu filmové tvorby.   

  Posledním velkým úspěchem je tak Dracula z roku 1992. Věrné zachycení předlohy a divadelní interpretace filmu maximálně prospějí a udělají z krásné Monicy Belluci hvězdu.  

   K 70-ým narozeninám by to chtělo happy end. Nějaký recentní úspěch. Coppola byl vždy i skvělý producent a rodinný oportunista - talentovaná dcerunka Sophia (mimino z křtin v prvním díle Kmotra), intelektuální synek Roman nebo superhvězda synovec Nicolas, který si alespoň změnil příjmení na Cage z obavy před tolik aktuálním protekcionismem. Zachránil kariéru Tima Burtona produkováním Ospalé díry a jména jako Charlie Kaufmann, Quentin Tarantino, Spike Jonze nebo právě dcerunka Sophia Coppola (Smrt panen, Ztraceno v překladu, Marie Antoineta) by nám bez něj nic moc neříkala. I když je Coppolovi 70, pořád není důvod k bilancování i přes různá ocenění za celoživotní dílo. Jeho tvorba jako režiséra a producenta zůstává otevřená a to by mohl být tedy ten happy end. Všechno nejlepší, pane Coppolo.