Birdman - umělecká psychoanalýza mířící k Oskarům

Vykašleme se na to, že mexičtí filmaři patří mezi světovou špičku. Prostě patří a jsou skvělí – Iňárritu, Del Toro, Cuarón etc. Iňárritu už několikrát potvrdil, že rozhodování o jeho talentu skrz národnost je pouze berlička. Jako filmař totiž patří ke světové extratřídě a snímkem Birdman potvrdil, že k absolutní špičce.

   Dříve úspěšný herec (Michael Keaton -Batman), který hrál ikonického superhrdinu Birdmana v úspěšné filmové sérii má ego jako Antarktidu, rozpadlo se mu manželství, spí s kolegyní na divadle a zaměstnal svou dceru (Emma Stone) jako svou asistentku, protože po nedávných drogových excesech skončila v léčebně. Na to všechno ale totálně kašle, jeho jediným cílem je režírovat sebe a své kolegy v dramatické hře na Broadwayi. Má to jeden drobný háček, docela značně mu hrabe. Vítejte v mozku umělce.

Název Birdman není zvolený náhodou. Jednak je to název komiksové postavy, ale je to i alter ego postavy Michaela Keatona, který s hlavním hrdinou neustále promlouvá. Celé se to mohlo velmi rychle zvrtnout ve schizofrenickou uměleckou samožerskou litanii, jako většina filmů o dělání umění, ale Iňárritu naprosto překvapil, protože film natočil s pro něj naprosto nečekanou dávkou černého humoru. Birdman není komedii k popukání, ona to totiž není úplně komedie v pravém slova smyslu, to ale neznamená, že se u filmu nebudete smát. Budete, nebojte.

Pokud sledujete kariéru tohoto zajímavého režiséra, možná víte jakým martýriem si před natáčením musel projít. Jen ve zkratce připomenu, že jeho poslední film skončil komerčním debaklem, chtěl definitivně seknout s natáčením filmů a jeden z jeho nejlepších celoživotních přátel o spoluscenárista většiny jeho projektů o něm prohlásil, že je kretén a nic neumí. Zřejmě bychom měli pogratulovat jeho psycholožce, protože Iňárritu podle svých slov nastoupil na cestu světla a výsledkem je parádní psychoterapie na filmovém plátně, během které se mimochodem zkouší také divadlo a hledají vazby mezi jednotlivými aktéry.

Film vychází z divadelní hry, která vznikla pospojováním populárních povídek z konce 70. let, které publikoval časopis Esquire. Kameramanem filmu je Emmanuel Lubezki (Gravitace) a ten se nechal slyšet, že od počátku film pojali formálně tak, aby vypadal jako jeden dlouhý záběr. Každá scéna je natočená jako jeden krátký film a konec každé epizody je ukončený šikovně tak, že plynule přejde do další epizody. Quentin Tarantino takto točí často, i proto své filmy řadí formálně do kapitol. Iňárritu s kameramanem zvolili formálně "vymazlenější" způsob různých přešvenků aby dosáhli "neviditelného" střihu. Pro zajímavost Alfred Hitchcock takhle natočil před několika desetiletími film Provaz. Rozdíl je v tom, že tvůrci v Birdmanovi samozřejmě stříhají, ale dělají to tak, aby to nebylo vidět. Někteří čeští recenzenti píší o třech střizích, někteří si vůbec nevšimli, že je film takto vůbec natočen, nebo to nepokládají za důležité.

  Iňárritu film natočil jako ansámblový artový snímek a podařilo se mu k Michaelu Keatonovi získat opravdu zvučná jména jako Naomi Watts, Emmu Stone, Edwarda Nortona nebo Zach Galifianakise. Všichni jmenovaní podávají vynikající výkony.

   Objektivní potíží je nastavovaný konec a možná příliš překombinovaná katarze, která po hlučném svižném snímku s množstvím obrazových manýr nastává. Při sledování filmu mi to přišlo rušivé, ale s odstupem času mi to přijde jako drobná výtka. Celek totiž přehluší některé slepé uličky, které prostě v tomto filmu pro řadu diváků musí nastat. Troufám si tvrdit, že tento film rozdělí publikum na nadšené obdivovatele a nesmiřitelné hejtry, stejně jako si troufám tvrdit, že mladší publikum ve filmu uvidí něco jiného, než diváci ve středním věku, popřípadě diváci kolem šedesátky. To pouze svědčí o tom, jak obtížné je zacílit tento druh filmů na publikum. Diváci na mezinárodní scéně si však film našli a Birdman je hitem. 

Birdman (2014)

USA, režie: Alejandro Gonzales Iňárritu, scénář: Alejandro Gonzales Iňárritu, Nicolas Giacobone, Alexander Dinelaris jr., Armando Bo, kamera: Emmanuel Lubezki, hudba: Antonio Sanchez, střih: Douglas Crise, Stephen Mirrione, hrají: Michael Keaton, Emma Stone, Zach Galifianakis, Naomi Watts, Edward Norton, Andrea Riseborough

Nominace na Oskara – nejlepší film, herec v hlavní roli (Michael Keaton), herec ve vedlejší roli (Edward Norton), herečka ve vedlejší roli (Emma Stone), režie, scénář, kamera, zvukový mix, střih zvuku