"Aha", řekl jsem si, když jsem včera uviděl v televizi Cyrila Svobodu jak říká, že si není vědom, že by se dopustil jakékoli větší chyby. "A jsme u toho... jednak se chlapec mýlí, jednak, a to je možná ještě horší, si nic nepřipuští..."
Každá kritika, mírná i tvrdá, může být destruktivní i konstruktivní. Dokonce i destruktivní kritika může mít v pozadí kladný smysl - pokud je třeba destruovat to, co to zasluhuje.
Naši voliči zdestruovali Lidovce i Zelené a uvedli je do hluboké krize.
Krize však v sobě může mít i hodně pozitivního.
Ale jen může.
Záleží na tom, zda se daný subjekt - jednotlivec, manželský pár, skupina lidí nebo politické uskupení poučí či nepoučí. A zde platí, že čím větší a hlubší krize, tím větší je možnost nápravy. Existují například psychoterapeutické školy, které u klientů krize navozují, neboť jinak s nimi "nehnou".
Jenže... Ti, co se do krize dostali, se do ní nedostali náhodou. Měli už předtím obvykle dostatek signálů, které je mohly vést k tomu, aby prohlédli a něco změnili.
Lidovci a Zelení neviděli - neuměli to, nedokázali to.
Podobné úvahy jsem měl, a nebyl jsem zdaleka sám, před volbami o celé české společnosti: je natolik nemocná, že se nevzchopí - nebo bude čekat, až bude ještě hůř?
Volby dopadly dobře, přestože smetly Lidovce a Zelené - tedy strany, které by mohly a měly by mít v české politice své místo, protože teoreticky přinejmenším jejich potenciál je zdravý a není pominutelný. Teoreticky...
Jenže to by nesměly být samy nemocné a nesměly by se vším dobrým, co přinesly a mohly přinášet i do budoucna, zacházet tak školácky a hazardérsky.
Nesměly by být nemocné sebestředností, trvdohlavostí a omezeností.
Už kdysi, ještě jako student, jsem si přečetl článek pojednávající o manažerech - o výzkumu, který provedli američtí psychologové. Zjistili, že nejlepšími manažery nejsou ani tak ti nejinteligentější, ale spíše ti, co jsou tvořiví, a zejména, co umějí jednat s lidmi - co mají tzv. sociální inteligenci.
Já bych dodal, že snad nejdůležitější součástí sociální inteligence je náhled. Na věci kolem sebe a na sebe samého. Umět se porozhlédnout, uvědomit si například, proč je společnost na mne tak naježená, umět z lecčehos ustoupit a nepyšnit se neústupně jen svými zásadami, byť "bohulibějšími".
Lidovci, kyž přešli od Čunka znovu ke Svobodovi, přešli z velké louže do menší. Pí Šojdorvá se svou sebevědomou kategoričností podle mne není ničím jiným, než opět jen velkou louží...
Lidovci i Zelení mají podle mne t e o r e t i c k o u šanci se ještě vzchopit. Bude jejich současná krize dostatečná? Navodí u nich dostatečné změny?
Žádné další chyby se nepřipouštějí.
