Zapomenutý prorok Tomáš G. Masaryk (8)

Při šíři Masarykova myšlenkového záběru a při souvislosti a logické prorostlosti jeho idejí je často obtížné zařadit je jednotlivě do patřičné ‚kapitoly‘. Jeho etické názory jsem zmínil již výše a již z toho si je lze domyslet. Přesto je rozvedu podrobněji, neboť mi to připadá nutné, zejména s ohledem na naši českou současnost.

Byla to Masarykova osobnost a jeho přirozená autorita, co mu umožňovalo o věcech etiky a morálky hovořit často: „Nesmíme se stydět usilovat pozitivně o zvýšení veřejné a všeobecné mravnosti. Bez mravných, bez charakterních jedinců, bez zdravých rodin, bez věrného přátelství, bez solidnosti v naší činnosti nemůže být silné republiky.“

Ve společnosti by měl panovat všeobecný souhlas týkající se základních cílů jejího směřování, neboť nejednotnost ji oslabuje. Etika je důležitým možným pojítkem; na druhé straně může být i závažným rozkladným faktorem.

Slovo étos je řeckého původu a mimo jiné dokládá, že naše civilizace je v základech spíše řeckořímská než pouze křesťanská. Etika, teorie morálky, svůj cíl a podstatu vidí ve správném jednání. Je mnohdy považována, vedle noetiky a metafyziky, za třetí filozofickou disciplínu a bývá označována za praktickou filozofii. Morálka od nepaměti existuje ne proto, aby se lidé navzájem poučovali nebo aby se jedni mohli vyvyšovat nad druhé, ale má svůj hlubší smysl: aby se všem vedlo lépe. Masaryk si například nemyslel, že křesťané jsou nutně mravnější než ateisté či jinověrci.

To, že si mohl dovolit hovořit o etice a morálce opakovně, vyplývalo i z jeho pojetí realismu a ze zdůrazňování praxe, které mu umožňovalo mluvit o morálce konkrétně, v daných, často nových, ‚neopotřebovaných‘ a věcně doložených souvislostech. V pozadí bylo jeho hluboké a snadno obhajitelné přesvědčení, že morálka je především „praktická“.

Jeho názory v této oblasti lze odvodit též z jeho kritiky „vad českého charakteru“. Leccos naznačuje už heslo „nebát se a nekrást“. Bylo by nepochopením, kdybychom v něm viděli jen slovo nekrást: „Kde není důslednost a určitost, nastává i mravní úpadek, neboť není mravnosti bez pevného přesvědčení. Kdo se pozorněji dívá na náš veřejný život, neuvidí pouze to slabošské žebrání, ale potká se s zvláštním typem intrikánů - protože nedovedou být lvy, stávají se liškami, protože nedovedou být hrdiny, stávají se lokajové a pomáhají si lokajským chytráctvím.“

Jsou-li filozofie a věda nástroji kritického myšlení, jsou i nadějí pro etiku. Samotná věda ovšem je a musí být ve vztahu k etice neutrální – musí zkoumat svá pole nekompromisně bez jakékoli ideové zátěže. Na námitku, že věda mnohdy slouží i zlu, Masaryk odpovídá, že etice není podřízena věda, ale vědci; stejně jako všichni ostatní lidé.

Příznačný je i jeho postoj ke ‚křesťanskému‘ postulátu neodporovat zlu, jak byl prezentován zejména L. N. Tolstým. Tuto na první pohled ušlechtilou myšlenku jednoznačně odmítl. Proti zlu je třeba bojovat, i pasivita je zlem, neboť zlu poskytuje prostor, pasivní člověk je vlastně spoluviníkem. I krásné slovo tolerance má své meze. Zlo musí být pokud možno vždy a bez větších průtahů potrestáno: „Není pravda, že zlu se nemá odpírat, naopak, má se mu odpírat pořád a všude, a důsledně a hned od samých zárodků.“

Když navštívil v Rusku Tolstého, ztratil o něm iluze –  jeho ‚mužický život‘ a ‚oproštění se‘ mu vyzněly jen jako téměř nic neřešící póza. Tolstoj mu do jisté míry zapadl do obrazu Ruska, zahlceného mýty a asijskou zvůlí. Myšlenku opřít se o ‚ruské dubisko‘, nacházející se v některých ohledech až na středověkém stupni vývoje, pokládal za nesmyslnou. Zachoval si kladný vztah k ruskému lidu, „cézaropapistická“ vládní politika a postoje mnohých vůdců ruské inteligence pro něj však byly nepřijatelné.

V tomto směru Masaryka později překonal snad jedině G. Orwell, kterému stačil během španělské války krátký kontakt s Rusy ovládanou Kominternou, aby se z něj stal nepřítel sovětského systému. Jeho kniha Farma zvířat, která je alegorií na poměry v Sovětském svazu, budí úžas nad tím, jak je prohlédl, ač socialista a přestože tam nikdy nebyl.

(Knížka stejného titulu jako tento článek již vyšla; v současné době je distribuována do knihkupectví.)