Vondra mlčí napůl, Halík úplně

Tyto dva pány dávám dohromady jen ve svém vlastním pohledu, jakoby namátkou, ale snad to není úplně scestné a snad to leccos napoví. Na Alexandra Vondru tlačí veřejnost, aby promluvil činem - aby odstoupil, na Tomáře Halíka tlačila jen má maličkost - aby se otevřeně vyjádřil.

Něco společného mají: snaží se utéct před plnou pravdou. Tomáši Halíkovi jsem za poslední dva měsíce poslal několik mailů; první byly určeny i českým arcibiskupům a biskupům.

Některé z těchto mailů jsem zveřejnil na tomto blogu, s názvy: Štěpánské přání: ti z osvícených českých katolíků, vzbuřte se!,  Vážení páni arcibiskupové, vážení biskupové, Tak nám z Jana Pavla II udělali mimozemšťana, K včerejšímu TV24 pořadu Planeta 2011: Je třeba demaskovat Halíka, "Syn národa" Havlíček o náboženství.

"Biskupskou" odpověď jsem dostal jen na první mail, z královéhradecké diecéze: Vážený pane Slámo,
mohu Vás ujistit, že Biskupství královéhradecké v čele se svými biskupy se řídí římskokatolickou naukou víry a morálky. Vaše názory i přes množství řádků na tom nic nezmění. Chápání církve jako tajemného Těla Kristova je součástí daru víry. Církev zůstává svatá, ač lidé jí tvořící jsou hříšnými smrtelníky - jejich úsilí o dobro a následování Krista Pána však neustává.
S pozdravem Ing. Vojtěch Macek, biskupský sekretář

Na což jsem odpověděl:

Vážený pane inženýre,
děkuji za odpověď - a že jste se vůbec ozval. Odvoláváte se ovšem, jak by řekl (podle mne téměř světec a téměř mučedník) Havlíček, pouze na "kulatá", tedy víceméně amorfní slova, která jen stěží mohou cokoli odůvodnit. Podle mne církev není zdaleka svatá, a mimo jiné proto se stále víc dostává do problémů - nelze vyloučit, že to bude mít nejen pro ni, ale pro euroamerický, možná i celý svět katastrofální následky, neboť tím oslabuje svůj potenciál zvrátit vývoj ke konzumu a materialsmu. Podle mne je spíše svaté neustálé hledání pravdy a pátrání ve svědomí, a právě v tom katolická církev selhává snad nejvíc, i když by zde měla být v čele. Říkám to přesto, že mám hluboce prožité katolické zázemí a výchovu. Že například mým bratrancem a vrstevníkem je biskup Jan Baxant. Že našeho společného strýce, faráře Metoděje Slámu, jsem kromě svého otce a matky na světě miloval nejvíc.
Srdečně a upřímně Váš Bohumil Sláma

Protože šlo z mé strany vůči biskupům spíš o nezakryté provokativní upozornění než donkichotskou snahu cokoli napravit, brzo jsem je vzdal. Co se týče T. Halíka, tam již ve mně kus donkichotství byl, přece jen jsem doufal, že ho alespoň trochu k něčemu pohnu. Přišla mi od něj ovšem jen zamítavá, demagogická odpověď. V dalších mailech jsem ho mimo jiné upozornil (jako kolega psycholog), že psycholog musí neustále a do morku kostí pátrat ve své duši a svědomí, zvláště považuje-li se za křesťana. Následovalo ovšem už jen mlčení.

Protože jsem o věci průběžně informoval předního českého religionistu prof. Pavla Říčana, shodou okolností též i psychologa, a protože je coby evangelík a jak ho znám (jako svého bývalého učitele) mnohem rovnější a otevřenější než naprostá většina katolíků, přišla mi od něj kromě jiných tato odpověď:

Vážený kolego,
koukal jsem nevěřícně na to, co Vám Halík napsal, než jsem došel k názoru, že to je podrážděná reakce na Vaši provokaci. Já myslím, že u Halíka se najde mnoho cenného, to beru. S lítostí konstatuju, že tento muž je omezen svým přáním zůstat loyální katolické církvi a zejména Římu, takže tu a tam je něco nakřivo, jak říkáte.
Přeju hodně radosti a pokoje, Pavel Říčan

Poslední mail, který jsem Halíkovu poslal:                                                                                            Vážený pane profesore,
podle mého názoru máte nyní, po blahořečení Jana Pavla II, jedinečnou a neopakovatelnou příležitost vystoupit z katolické církve, podobně jak to udělal Masaryk po ustavení dogmatu o neomylnosti papeže. Mohou Vám v tom napomoci i jiné vnější okolnosti, já bych dokonce řekl, že to po Vás žádají. Jsou vám nápomocnější než kdysi Masarykovi a snad stejně nápomocné jako kdysi dávno Husovi, když vystoupil proti odpustkům-korupci a proti plochosti tehdejšího života. V době, kdy u nás silí ozdravné tendence a kdy svět trpí nedostatkem obecně přijatelných idejí a vizí, to po Vás žádají podle mne dokonce akutně.
Je podle mne čas se přihlásit ke všem velkým Čechům, Husem počínaje a Masarykerm konče. Jste jediný, kdo je k tomu po všech stránkách vybaven, kdo má dostatečné charisma, inteligenci i znalosti.
Je to obrovská výzva, která by neměla či dokonce nesmí zůstat nevyslyšena.
Je čas dovést do logických konců Masarykovu myšlenku nového náboženství, nově ji formulovat a začlenit do vědomostí současného světa.
Křesťanské učení je třeba rozčlenit do tří okruhů: na nezpochybnitené, zpochybnitelné a nezpochybnitelně mylné. Je třeba zahájit diskuzi se všemi kriticky myslícími lidmi včetně agnostiků a ateistů - se všemi, kdo se dnes se znepokojením dívají kolem sebe, kdo hledají realisticky pojatý smysl života a kdo chtějí stavět na křesťanské morálce. I tu je ovšem třeba nově formulovat. Agnostici a ateisté snad rádi využijí prostor, který jim nabídnou zpochybnitelné teze. (Bůh je, asi ano, nevím, asi ne, není atd.). Oba víme, jak silná mohou být "náboženství bez Boha" (jakými byly například fašismus nebo komunismus).
Nepochybuji, že mi rozumíte, přeji Vám "pouze" velkou odvahu. Neuspět nemůžete.
Váš oponent i příznivec
Bohumil Sláma

Nakonec jsem tedy vzdal i Halíka. Podle mne, dovedeno do logických konců, má s Vondrou společného hodně. Přinejmenším, že (podle Havlíčka) se na jednu lež vážou tisíce jiných a že (podle Masaryka) lež je formou násilí. Podle starého českého přísloví kdo lže, ten i krade.

Myslím si, že mé krátké "donkichotské" tažení úplně zbytečné nebylo. Poučil, poléčil jsem se já, snad se poučili a poléčili i někteří čtenáři našeho blogu. Takže končím, jen jedno si ještě neodpustím a pošlu to klerikálům i Vondrovi jako tečku - výňatek z nádehrného textu české filozofky Anny Hogenové. Je okořeněn nepatrnou literární nadsázkou:

Být opravdový znamená řídit se podle ideje, s níž jsem srostl. To je život z Ideje jako z posledního pramene. Ten, kdo na jakékoli rozhodnutí potřebuje zvláštní zákon, je hlupák. Takový jen škodí, neumí subsumovat zvláštní pod obecné, nemá schopnost tvořivě a přesně myslet, a proto potřebuje na vše zvláštní příkaz. Takový člověk nesmírně škodí celku. Před takovými, nechť nás ochrání bůh! Jsou tito lidé špatní anebo jen nevzdělaní, nekultivovaní nevycizelizovaní v myšlení? „Sókratés učil, že nikdo nežije dobrovolně v duchovní bídě; není však omyl spoléhání na nepravdu, pověra duchovním ponížením?“