Každému z nás občas přidje nějaký pyramidový mail, někdy zajímavý, někdy méně, někdy ho člověk vzápětí smaže, někdy se ovšem mezitím stihne i "dožrat". Mne nedožírají ani tak maily vyjadřující názory odlišné od mých (tam se někdy snažím jejich autora pochopit, hledat pro sebe případná korektiva apod.) jako maily sugestivní, tendenční a manipulativní, zvlátě pokud z nich mám pocit, že jsou vedeny spíše špinavými než čistými úmysly.
A tak mi včera zas jeden přišel a záludně mě nejdřív téměř dojal, nakonec však naštval. Byl albový-obrázkový, jmenoval se Nostalgie a na každé stránce byla nějaká doprovodná věta. Pokusím se nejdřív některé z oněch vět uvést a některé z nich okomenovat:
1. Před r. 1918: Češi vítají svého císaře Franištka Josefa I.
2. 1918: Češi bouřlivě vítají T. G. Masaryka.
3. 1942: Přísaha českého národa věrnosti Adolfu Hitlerovi a Velkoněmecké říši - nikdy předtím ani potom na Václaváku nebylo tolik lidí.
(Kolik tam asi bylo Němců? Byly jich u nás tehdy tři miliony. Nebo ten sugestivní obrázek plačící a současně hajlující Češky: co když to byla štěstím plačící Němka?)
4. 1948: Češi oslavují vítězství komunistické strany.
(Zdaleka ne všichni.)
5. 1968: Rozčarování Čechů z okupace země armádou Sovětského svazu.
6. 1986: Téměř 100% Čechů volí kandidáty komunistické strany.
(Stejně jako ve všech zemích Východního bloku. Ti, kdo komunisty volit nechětli, k volbám jednoduše nešli.)
7. 1989: Stateční Češi nesouhlasí s politikou komunistické strany.
8. 2011: Své představitele si zasloužíme. Arogantní narcis, soudruh, poloprofesor Klaus-Kikina, buzerant, agent StB a KGB, který v prosinci 1989 stihl včas zlikvidovat své složky na ministerstvu vnitra, aby mohl začátkem 90. let režírovat největší rozkrádačku, kdy bývalí komuninsti a agenti StB rozkradli státní majetek v hodnotě přes bilion korun. Dodnes se to šlechteně nazývá ekonomická transformace.
(Klausovi nikdy jeho estébáctví prokázáno nebylo, při tom si každý umíme představit, že snahy, i v řadách těch nejzasvěcenšjích, zde v tomot směru být musely, včetně velmi usilovných.)
9. Soudruh Petr Nečas, předlistopadový fanatický funkcionář komunistického SSM a Svazu československo-sovětského přátelství, z rodiny agenta StB (doloženo okopírovaným dokumentem) a pracovnice KSČ na radnici v Uherském Hradišti.
(Za minulého režimu byly tři stupně podvolení se režimu: 1. vstup do SSM a podobných organizací, 2. vstup do KSČ a 3. kolaborace s StB. V SSM byl prakticky každý mladý člověk, který nechtěl režim dráždit. I mezi nimi samozřejmě byli akitvnější a pasívnější, ale v obojím případě mohlo jít přinejmenším v širším slova smyslu o slušné lidi. Řada dětí z komunstických a estábáckých rodin měla jiné názory než jejich rodiče.)
Tím se dostávám k smyslu tohoto článku. Pokud chce někdo kohokoli kritizovat, neměl by se dopouštět demagogií, nálepek, polopravd či dokonce lží, neboť tím jednak sám sebe staví do jedné roviny s oním koho kritizuje, jednak tím svou kritiku znevažuje a dodává jí spíše opačné vyznění. Proto mi například vadily nekonečné, nadsazerné a tím dobře "bodující" kritiky Paroubka na tomto blogu, což říkám přesto, že v zásadě jsem s nimi souhlasil.
Ze stejného důvodu se bouřím proti výše uvedenému napadání Klause, přesto, že mám na něj ještě zápornější názor než na Paroubka a přesto, že jeho údajná minulost agenta či spolupracovníka StB by leccos vysvětlovala.
Co se týče Petra Nečase, byl svého času jen jedním z mnoha z nás. Nemyslím si, že je "pan čistý", spíš bych ho označil za "pana obojakého"; nedovedu si představit, že by byl při své povaze fanatický. A přestože nejsem volič ODS, když vidím, že patří mezi ty naše alespoň relativně slušné politiky (v českém prostředi jistě mezi ty nejslušnější) a v jak obtížné situaci se nyní nachází, držím mu palce.
Pokud se jedná o českou mentalitu, nezoufejme si. Jako po staletí a až do nedávna utlačovaný národ jsme jistě v mnohém (přílišným tlakem) deformovaní, ale snad se už karta obrací.
Místo stěžování a zoufání si raději každý v rámci svých možnosti něco dělejme - cokoli slušného a pozitivního. Zejména neohýbejme hřbety a nepodvádějme; Masarykovo "nebát se a nekrást" stále platí.
