Sobotka nehájí zločiny komunismu, pane Vlku, ale…

Je pozoruhodné sledovat, jak naši katolíci dokážou měnit slovník od krásného ke škaredému a demagogickému, od mírumilovného k tvrdému a agresivnímu: „Kardinál Miloslav Vlk… se zostra pustil do ČSSD a jejího lídra Bohuslava Sobotky. Ten podle něj hájí zločiny komunismu… by nám chtěl vnucovat myšlení z počátku komunismu, kdy totalitní režim prohlásil náboženskou víru za soukromou věc, která nesmí vstupovat do veřejného života…“

Jsou to slova „temná jako naše svatá církev“, řečeno s Karlem Havlíčkem. Náboženství a víru prohlásili za osobní věc nejen komunisté, ale též řada největších světových myslitelů přinejmenším reformací počínaje, a především řada našich národních obroditelů. Náboženství je podle Havlíčka názorem, který si dělá každý člověk: „To, kterak každý člověk opravdu a upřímně smýšlí o původu účelu světa a o svých povinnostech, to je jeho náboženství… Neboť smýšlení je nejsvětější, nejsvobodnější dědictví každého člověka."     

Snad nejzřetelněji se k osobnímu náboženství hlásil Masaryk. Církve podle jeho názoru nejsou nutné, nutní jsou jen slušní lidé, kteří bezděčně vytvářejí „neviditelnou církev“. Pokud se mají věřící vůbec organizovat do církví, tak rozhodně ne do církve katolické (o její zbytnělé materiální moci, která je v rozporu s Kristovým učením nemluvě), ale do církví mnohem méně zatíženými mýty a nešvary, jako jsou církev československá, církev bratrská a především unitáři.