Radek a Laďa (1961 – 2004) - hádka o Klause

Radek a Laďa byli stejně staří. Byli to bratranci, ale říkali si ‚brácho‘ nebo někdy z legrace ‚bratr-anče‘.

Od nejranějšího se vídali skoro každý den, bydleli od sebe nedaleko. Vždy nejméně polovinu prázdnin spolu trávili na Vysočině, na staré hájence, u dědečka a babičky.

V roce 1988 - to už byli dospělí - dědeček zemřel, brzo na to i babička.

Dřív jim kromě hájenky patřily okolní lesy, tři rybníky a dům s hospodou ve vesnici.

Laďa začal, hned  jak to bylo možné, podnikat, ve stavebnictví. Začal sám, jako zedník, postupně přibíral zaměstnance, a i když nadělal zpočátku hodně chyb, jeho firma se rychle rozrůstala. Po šesti letech už měl sto padesát zaměstnanců.

Radek pracoval jako technolog v zemědělském družstvu; každý den tam z města dojížděl.

V roce 1997 byl rodinám majetek vrácen. Byl přenechán ‚klukům‘, kteří se o něj bez větších problémů podělili.

Na Radka připadla hájenka, rybníky a luka, která je obklopovala. I s rodinou, kterou už tehdy měl, se přestěhoval do ‚svého‘ kraje a začal také podnikat. Nechal rybníky vyčistit a vysadil do nich kapry a pstruhy. Na ostrahu si najal dva nezaměstnané kamarády z vesnice. Vybavil je fotoaparáty s teleobjektivy. Sám také chodil hlídat, hlavně v noci.

V té době už vztah mezi Radkem a Laďou nebyl zdaleka tak dobrý jako v dětství, ale navenek se to

neprojevovalo a stále se ještě měli rádi.

Laďa vždy rád soutěžil a rád se ukazoval. Nyní byl ve svých očích pan Někdo, a i když se mírnil jak mohl, dal to občas najevo:

„Když si spočítám, co mě ten bazén stál, tak jeden mách, to je aspoň tisícovka. Vlezu tam jednou dvakrát za rok, nemám na to čas!“

(V roce 1989 vstoupil do KSČ, s trochou smůly, protože za několik měsíců se všechno obrátilo. Teď byl  obdivovatelem a vášnivým obhájcem Václava Klause. Stejně jako Radek sledoval s velkým zájmem politiku.)

„Klaus je nejchytřejší člověk, co se u nás po Listopadu objevil!“

„To mu neberu, ale, jak to řekl Halík , je sice chytrej, ale ne moudrej!“, odpověděl mu Radek.

„Například to, že s Mečiarem rozdělili Československo, bylo správný. My jsme na tom vydělali a Slováci si to museli projít… oni byli nesamostatní tisíc let! A správný bylo i to, že sloučil Moravu s Čechama. To říkám, i když jsem Moravák jako poleno. Hitler věděl, proč z nás udělal Böhmen und Mähren!“

„Klaus nadělal taky hodně chyb… Spousta chytráků dodneška nadává na Beneše - ten byl třikrát v situaci, která neměla správný řešení!… A Klaus?! Však si vzpomeň, co jsem ti už tenkrát říkal: že je to samolibej technokrat a omezenec!… Masaryk říkal ‚nebát se a nekrást‘, Klaus říkal ‚napřed ekonomika, potom právo‘, a to není nic jinýho než ‚nebát se a krást!‘… Rašín po osmnáctým zatočil s válečnýma keťasama; bylo to to první, co udělal. Klaus dal těm dnešním keťasům zelenou!… Každej zahrádkář ví, že zaplevelí-li se záhon, zadusí to ušlechtilý rostliny. Záhon je třeba nejen zalívat, ale také okopávat… a od samýho začátku!

„Ale ty reformy proběhly všude skoro stejně!“

„Ale my jsme jediní zažili první republiku, demokracii!... Masaryk ji zakládal na zásadách mravnosti, jak to výslovně říkal - a nestyděl se za to!… A máme z bývalýho ostbloku skoro nejmenší ekonomickej růst! “

„To je daný tím, že jsme na tom byli líp než ti ostatní; měli jsme míň co dohánět!“

„Tak se to říká… ale právě proto, že jsme na tom byli líp, jsme mohli jít ještě rychleji!“

„Ty sis naštudoval první republiku a teď mě tady poučuješ… ale Klaus toho ví víc než ty!… Například ten Friedman. Ten za to dostal Nobelovu cenu!“

„Já sem se díval, když tady byl Friedman v televizi! Sám říkal, že ekonomickej liberalismus je možnej jenom tam, kde je pořádek. Klaus to tady nejdřív zabordelil a pak to chtěl zalívat neolibralismem!“

„To říkáš ty… Kritizovat umí každej! Ty obzvlášť!“

„Převálcoval každýho, ať měl pravdu nebo ne - právě proto, že byl tak chytrej… Ta jeho arogance! Ty podpásový rány, nálepkování, polopravdy! Populismy! Levicový kroky!... Z ničeho nic zabrzdil reformy, který před tím vedl doslova překotně… protože chtěl být první!… Protože chtěl bejt jednička!... Čína to dělá pomalu, a jak to tam valí!... To jeho přehlížení těch ódeesáckejch afér! Ten jeho euroskepticismus!… podle mě jenom proto, že ho Evropa nehladila a že by si tam nemohl dovolit co tady!… Doufám, že mu to jednou historici pořádně vytmaví - a to ne kvůli němu, ale jen čistě, aby bylo jasno!… A teď coby prezident ze sebe dělá uhlazenýho gentlemana!“

„A co tady nadělal za paseku ten tvůj Havel! Ty amnestie, ten dalajláma!“

„O tom by se dalo diskutovat!… Havel doplatil spíš na to, že neodhadl, kde se nachází. Chtěl toho moc a dopadl jako kdysi v Rusku Chruščov. Projel to ale jenom u nás, venku se na něho dívají úplně jinak!… Klaus měl jednu obrovskou výhodu: byl jeden z nás. Lidi mají raději dacany, když jsou stejní jako oni!... Oni ho ti naši debilové milujou jako Kubánci Castra… a ten tam taky podělal, co se dalo!“

„Takže já sem podle tebe dacan?!… Tos přehnal… to už je na mě moc!“

„A taky by mě strašně zajímalo, jak to s ním bylo za totáče. Nebyl v KSČ a prej ani nedonášel estébákům… Tomu nevěřím, ani za boha - jiná alternativa neexistovala!“

„To už je vrchol!…“

„Chápeš?!... Ne… e… xistovala!“

„Už mluvíš úplně z cesty!… To už je na po tlamě!“

„A když sliboval, že bude prezidentem všech, tak lhal - polovička lidí ho miluje a polovička ho nenávidi!... Co si myslíš… že to jenom my dva se kvůli němu hádáme?… že jsme sami?!“

A protože se mezitím přiopili, málem se poprali. Když pak Laďa odcházel, Radek za ním skandoval: „Ať žije KSČ! Ať žije KSČ!“

Přesto mu vyhověl, když ho o něco později požádal o půjčku, o půl milionu. Peníze měl uložené v bance a Laďa mu nabídl pro ně pro oba výhodný úrok.

Zhruba po roce z toho vznikl problém. Radek z něho peníze musel vymáhat, po částech a stále tvrději.

Za několik dalších měsíců Laďa spáchal sebevraždu. Ukázalo se, že byl nepředstavitelně zadlužený. Měl sice postavený dům, ale na hypotéku. Měl ‚bavoráka‘, ale na leasing. Měl i hodně pohledávek, ale ty byly z velké části blokovány soudními spory nebo byly nedobytné.

Za některé jeho půjčky ručili rodiče a další příbuzní vlastními nemovitostmi. Všichni o všechno přišli. Jeho ženě a dvěma dorůstajícím dětem, dceři a synovi, jejichž výchovu na jedné straně zanedbal a na druhé straně je rozmazlil, zbyly jen dluhy. Neměli ponětí, kdy a jak je zaplatí.

„Už neměl na úplatky… Měla jsem ho strašně ráda, ale sama bych ho teď nejraději zastřelila… Udělal z nás bezdomovce!“ řekla Radkovi na pohřbu plačící Laďova žena.

Radek z toho vyvázl ještě poměrně dobře. Jemu Laďa dlužil ‚jen‘ tři sta tisíc.

Vlastně ho podvedl. Peníze si od něho vypůjčil v době, kdy už věděl, že je v beznadějné situaci.

(Z připravované knihy Kronika Řetězy.)