Proč padli?

V letech Páně 1977 až 2010 v Čechách povstali tito hrdinní bojovníci: Havel, Patočka, Pithart, Ruml, Pánek, Šiklová, Tomášek, Burešová, Tigrid, Rychetský, Medek, Kocáb, Cepl, Roithová, Lux, Buzková, Kroupa, Pehe, Schwarzenberg, Halík, Marvanová, Špidla, Švejnar, Svoboda, Bursík a tisíce dalších. Poprvé povstali proti nezměrnému vojsku stalinistů vedených K. G. B. Husákem v roce 1977, podruhé, v roce 1999, povstali proti stejně nezměrnému vojsku poststalinistů vedených J. V. V. Klausem a J. V. M. Zemanem. Přestože tito čeští hrdinové bojovali udatně a ze všech sil, v obou povstáních, po krátkodobých vítězstvích, nakonec podlehli přesile a padli nebo byli nadosmrti zmrzačeni.

Již jako bojovníci plní sil a optimistické víry byli samozřejmě různí - měli různé názory a byli různě čistí a různě chytří - nebyli zdaleka bez chyb a nebyli neomylní. Jedno však měli společné: byli to vzdělanci a šlo jim o morálku.

Na něco však zapomněli, a to se jim vymstilo: na to, že po staletí plebejský český národ, připravený o svou šlechtu, je po letech fašismu a stalinismu zparchantělý. Že oba tyto zločinné režimy programově a důsledně likvidovaly českou duchovní šlechtu, fyzicky i psychicky, neboť až příliš dobře věděly proč. Naivně si mysleli, že Čechům, kteří kdysi milovali Masaryka, stačí připomenout jeho "bez politiky rozumné a poctivé silné republiky nebude" - že tuto jednoduchou, jasnou, klíčovou a nezpochybnitelnou pravdu pochopí. Zapomněli, že pro novodobé Čechy je to pravda krajně nepohodlná a že je jim bohužel už cizí - že se jim mnohem víc zamlouvá špinavá ruka trhu nebo nevěrohodný socialistický či dokonce absurdní komunistický populismus.

Především však zapomněli, že být slušný (nebo se o to alespoň snažit) vyvolává ve fašismem a stalinismem zparchantělých Češích závist (pro všechny Čechy ostatně odjakživa typickou, historicky podmíněnou jejich plebejstvím) a hlavně, že v nich vyvolá nejtěžští a nejnebezpečnější, byť vesměs neuvědomované mindráky ústící v nenávist.  A že čeští "ksindlové" proti nim budou bojovat daleko účinnějšími metodami než jsou ty jejich - že budou bojovat metodami nejpodlejšími, nejneskrupulóznějšími a nejzákeřnějšími, podobně jak to dělali již v letech 1945 - 1948, kdy též nad (jinými) slušnými bojovníky zvítězili. A že budou vždy bojovat také ze všech sil, neboť morální mindrák je jedním z nejsilnějších a nejtrýznivějších lidských puzení, kterému je třeba  z a   k a ž d o u  c e n u  ulevit.

Mnozí z oněch dnešních slušných nakonec podlehli skepsi a nihilismu. Zapomněli, že dějiny též učí: vstanou noví bojovníci. Že pravda vítězí.