Když jsem před časem poslal Bohuslavu Sobotkovi knihu Zapomenutý prorok Tomáš G. Masaryk, poděkoval mi a dodal: "Věřím, že Masaryk Vás dovede k sociálně demokratickým hodnotám." Aniž mu bych to vysloveně vytýkal, musím říci, že se v tom mýlil. Masaryka sice dobře zná a je to široce vzdělaný intelektuál, ale...
Masaryk nebyl levičák; v mládí byl v tomto ohledu, stejně v postoji ke křesťanství, poněkud rozpolcený, avšak nejpozději jako prezident se v obojím sjednotil. Vyjádřil to mimo jiné změnou hesla "svět jde vlevo" (což bylo v jeho pohledu sub specie aeternitatis opodstatněné) na "svět jde vpřed", byl přísně nadstranický a bránil se osočování z levičáctví.
Jeho vnitřní nejednotnost v mládí byla dána na jedné straně jeho původem "chudého synka", na druhé straně katolickou výchovou. Ještě jako student byl rebelem protestujícím proti jakékoli nespravedlnosti, včetně socíální, současně však uznával spíše (pravicového) Platona než Sokrata. Ve víře postupně přešel od katolictví k protestantismu, nakonec k vytvoření (dodnes naprosto nedoceněného) "nového náboženství". V knize Otázka sociální podal kritiku marxismu a v knize Karel Havlíček ocenil jeho uměřenou středovou politiku. Ve vlastní politice se přidal k Mladočechům, později vytvořil Lidovou stranu (s dnešními Lidovci jen shoda názvů), záhy přejmenovanou na Realistickou stranu.
Zde bych rád a donekonečna opakoval jeho věty pronesené při jejím založení: "Naší metodou je realismus důsledně prováděný také v politice - osvědčené heslo realismu vědeckého a literárního: pravda se musí stát vůdčím pravidlem všeho našeho veřejného chování - doma, uvnitř mezi sebou i navenek." Jako prezident si nejvíc cenil spolupráce s levicovým Benešem stejně jako s pravicovým Švehlou.
Pokud bychom měli Masaryka zařadit do dnešního politického spektra, nebyl by sociálním demokratem, ale nestraníkem sympatizujícím podobně jako Václav Havel se Zelenými, a pokud Andrej Babiš udrží dosud víceméně středovou politiku a morálně nijak zvlášť neselže, možná i s ANO. Benešovi i Švehlovi také leccos málo odpustil - lepší neměl.
Sociální demokraté se sice k Masarykovi hlásí, ale podle mého názoru na to nemají právo. Co, chlapci, především: Co morálka? Nejvíc se mi otevírala kudla v kapse, když jsem v televizi viděl ... Zemana, jak se slavnostně tváří, když klade věnec k Masarykovu hrobu (škoda, že z něj Masaryk nemohl vyskočit a přetáhnout ho holí).
Ještě hůř než ČSSD je na tom Masarykova demokratická akademie (MDA), v níž podle mého zjištění převažují levičáci, marxisté a převlečení komunisté. Nechci jim sice křivdit, poznal jsem tam i pár skvělých lidí, ale opět: ale, ale...
Dnes jsem z brněnské MDA dostal pozvánku k oslavné přednášce na téma (reformní komunista) Jaroslav Šabata. (Znal jsem ho dobře, už od dětství - kabát po Listopadu převlékl, rudé tričko ne.) Poslední slovo tam bude mít majitel levicového deníku Referendum Jakub Patočka, který v něm nechává pravidelně publikovat zkorumpovaného komunistu Dolejše, ale mně - po zveřejnění článku Proč ani já nejsem komunistou - to zatrhl. Taky realismus, taky morálka, taky demokracie.
