Poločistí Motejl, Rychetský... a Schwarzenberg

Měli jsme tu již skoro nekonečnou plejádu "čistých", kteří se nakonec ukázali jako částečně nebo úplně špinaví. Měli jsme, máme a budeme (?) mít i pološpinavé, kteří se nakonec očistili, například dnes - a právem - uznávané Otakara Motejla a Pavla Rychteského, kteří byli v špinavé Zemanově vládě. Samozřejmě, ti úplně špinaví se očistit nikdy nemohou...

Toto na první pohled nereálné očištění vyplývá především z toho, že v každé, zejména větší politické straně je vždy směsice různých lidí - ve všem, v čem se my (jen) lidé můžeme různit. Před nedávnem jsem hovořil s jedním ne nevýznamným brněnským sociálním demokratem, který si postěžoval: "Víte, oni nám tam vždycky lezli hrabaví hajzli, a pořád lezou, je to věčný boj."

Je to i věčný problém: mít s těmi ... vůbec něco společného? Nebýt nebo být s nimi v hromádce - a uvnitř té hromádky se s nimi bít? Nakolik pak člověk nutně přistupuje na kompromisy, nakolik se už jen tím špiní?

Pateticky znějící problém čistoty je - zejména u politických vůdců - mimořádně závažný, neboť má své mimořádně závažné nepatetické konsekvence: jen jste-li čistý, jste nevydíratelný.

Týká se to i problému bezchybnosti, protože jen jste-li bezbchybný (nebo alespoň téměř bezchybný), nemůže vám konkurence nic nebo skoro nic otlouct o hlavu. Těm ... stačí vždy jen velmi málo, aby z komára udělali velblouda a zlikvidovali vás. Příkladů lze, zejména v české historii, uvést bezpočet. (Jefim Fistein už před časem napsal, že dějiny politiky jsou vůbec posety "hroby slušných lidí".) Proto úspěšní političtí vůdci, většinou posíleni přebujelým narcismem, tak neradi přiznávájí chyby. Náš polistopadový vůdce Klaus je toho až příliš jasným příkladem a "měkčí" Zeman se o to nyní snaží zakrýváním minulosti. Jak je mu vlastní, maximálně obratnými lžemi a polopravdami - včetně "jak jsem se mýlil v politice", neboť i to může být projevem dokonalosti: silný, dokonalý muž přece musí umět přiznat chybu. V jeho případě je ovšem konečným kýženým výsledkem opět jen ta "dokonalost".

Karel Schwarzenberg je v tomto ohledu proti Zemanovi v nevýhodě, protože u přítomnosti nelze tak snadno lhát a nelze se spoléhat na jev zapomínání (který mívá v politice někdy až tragické důsledky). I on se nyní uchyluje k polopravdám až nepravdám, ale je to víc vidět.

Protože však není úplně nečistý, má možnost, pokud bude zvolen prezidenztem, ze špinavé hromádky - Kalouskovy TOP 09 - vylézt a ukázat se takový, jaký opravdu je, resp. jakým mohl být i dosud, kdyby v té hromádce nebyl.

Že do ní "vlezl" je jiná věc. Přestože tím v mých očích, stejně jako v očích většiny veřejnosti, značně ztratil, budu ho volit. Na rozdíl od úplně špinavého Zemana má podle mne totiž pořád ještě šanci. 

Viz mé předchozí články o Zemanově-Klausově-Šloufově vládě 1998-2002 a viz článek kolegy Jana Zieglera

http://ziegler.blog.idnes.cz/c/315740/Otec-Karla-Schwarzenberga-byl-hrdinou-protinacistickeho-odboje.html

Některé věci nelze dostatečně zdůraznit, například že  Karel Schwarzenber není "cizí", ale je to jen a jen Čech a je to vlastenec, který by v tomto ohledu mohl být naprosté většině z nás vzorem.

Jako člověk, který toho o politice ví mnohem víc než my a vzhledem ke staleté historii jeho rodu, v němž je jen jedním z článků, má možná až příliš velký nadhled - neboť bohužel včetně korupce...