Polemika se "synem" a s redakcí našeho a Babišova idnes

k mému článku Jak financovat politické strany a hnutí. "Demokracie je diskuse", napsal Masaryk, a pokud je věcná a upřímná, může se proměnit i v polemiku. A jak mi svého času napsal Milan Uhde, "polemika má být nelítostná".

Zatímco od profesorky etiky na UK Anny Hogenové mi na článek přišla reakce "Nádherné, machhábři panují jen skrz peníze… PLNÝ SOUHLAS!!!!," od mého tak velkého přítele, že mu - protože je o generaci mladší - říkám čtvrtý syn, malého živnostníka ale velkého počítačového grafika Tomáše Psoty mi přišla tato "nelítosná" kritika:

"Vzhledem k nutnosti posílat 'Babišovi' kopii občanky, aby mi schváli účet na idnes, odpovídám jen Tobě: Politické strany by NEMĚLY být financování státem. Tento způsob financování dělá z politiky byznys, navíc nespravedlivý. Strana, která ve volbách do Sněmovny získá 3,01 % hlasů, obdrží od státu 6 mil. Kč ročně (příspěvek na činnost). Jiná strana, která získá 2,99 % hlasů neobdrží nic (kromě příspěvku na úhradu volebních nákladů, který získávají všechny strany s volebním ziskem nad 1,5 %). Pak tu máme stranu, jejíž volební výsledek činil 5,01 % hlasů. Tato strana získává 10 mil. Kč ročně od státu. Všechny uvedené strany oslovují velmi podobné množství voličů. Pokud vezmu navíc v potaz možný počet členů stran v uvedeném příkladu, pak třetí strana, která mát byť jen 100 členů, je na tom výrazně lépe než první strana, která může mít členů třeba 2000. To mi jako rovná soutěž politických stran nepřipadá. Proto by politické strany měly být financovány VÝHRADNĚ z příspěvků a darů svých členů a příznivců.

Rozhodně souhlasím s tím, že politické strany by měly bojovat o voliče idejemi, ne penězi. Mám-li dobré ideje, mám dost členů a dost peněz na provoz a jejich zveřejňování. Mám-li program pro kočku, případně nemám-li program žádný a tvořím ho až podle potřeby, pak by mi neměly k politickému zisku pomoci ani podnikatelské miliardy.
Ostatně, pokud by politické strany neutrácely desítky milionů za billboardy, možná (naivně) by se mohlo doufat, že voliči nebudou jen nečinně čekat, co jim kandidáti z plakátů naservírují, ale třeba by se konečně začali aktivně zajímat, co která strana či hnutí nabízí a prosazuje.

K médiím: Pokud by to Babiš myslel s českou politickou dobře, neměl by 'odevzdat' svá média státu, ale měl by prodat všechny svoje firmy a podnikání se zcela vzdát. Těžko se mi smiřuje s faktem, že místopředsedou vlády a ministrem financí je největší příjemce dotací v naší zemi. Správnost čerpání dotací, ať českých nebo unijních, kontroluje samozřejmě ministerstvo financí.

Veřejnoprávní deník mně zavání návratem Rudého práva. Chceme opravdu mít tištěné médium (média) servilní k vládě (straně)? Jak by tento veřejnoprávní deník fungoval? Dával by prostor VŠEM politickým silám, které chtějí voličům něco sdělit, nebo by si vybíral podle 'svého', jak to dělá veřejnoprávní Česká televize?" .

K tomu jen poznamenávém, že jsem v článku napsal, že věci byl měly být nejdřív (veřejně a důkladně) prodiskutovány, protože jde o mimořádně závažné téma, a myslel jsem tím hlavně doladěny či dopracovány, nebot sám se k tomu vůbec necítím kompetentní, a proto by to měli udlělat jiní.

Přišlo mi ovšem i jiné ožehavé téma: jak to dnes ve skutečnosti chodí v redakci iDNES? Dovoli jsem si totiž, po letech a po stovkách článků, toto (a začalo to úplně nevinně a nejdřív mi napsali oni):

"Váš článek Kdo znasilnil vychodni a kdo zapadni Evropu jsme dnes vybrali do rubriky Zaujalo nás."

Odpověděl jsem: "Dobrý den, děkuji. Mám ale neskromnou prosbu: nedali byste můj dnešní článek na titultní stranu idnes? Zdraví a děkuje za odpověď B. Sláma"

Pak mi napsal redaktor Adam El Chaar: "Dobrý den, díky za návrh, zvážíme ho"

Když se nic nedělo, napsal jsem: "Obávám se (mylně?), že to tam nedáte a ptám se: kdo ovládá vás - nebo je to "jen" autocenzura jak za totality? Jinak nic ve zlém od vašeho B. S."

Potom mi přišlo: "...Pokud ho poutat nebudeme, bude to proto, že jsme vybrali jiné články, ne proto, že se nám ten váš 'nehodí do krámu'. A opačně, nevybereme váš článek jen proto, aby na nás neulpělo podezření, že se bojíme, aby nám Babiš nedal za uši. S pozdravem Jan Dvořák.

Odpověděl jsem: "Ano, tak se to dělá - to mi čtenost nijak zvlášť nezvedne. Věřte mi, že tu nejde o mou maličkost, ale - snad to mohu posoudit - o závažný článek. Velmi srdečně B. S."

Nakonec mne utěšili: "Váš článek Jak by mely byt financovany politicke strany a hnuti jsme dnes vybrali do rubriky Zaujalo nás. Gratulujeme a děkujeme za Vaše články!"

K tomu se mi chce zvolat: "Těžko je, pane Babiši, kdo obratnější než špičkový politik a ještě méně je kdo obratnější či protřelejší než špičkový obchodník. Potud jen můj obdiv a nekonečná pokora před Vaší inteligencí. Jsou tu však i jiné věci.

Například existuje otevřená a skrytá cenzura, a ta má nekonečné množství hávů.

Nebudu rozebírat, jak jste přišel ke svému obdivuhodnému majetku - jednak jsou tu lidé, kteří to vědí mnohem lépe, jednak nejlépe to ví Vaše svědomí. O Vašich kontaktech s StB nemluvě. Zde bych se, neznalý, dokonce přiklonil k názoru, že konfidenty byli spíše Klaus se Zemanem a že předání komunistické moci nešlo via Havel ale via oni. Opět: ví to jen jejich svědomí. A vaše cesta k politické moci byla nepochybně čistší a byla snad i podložena čistšími úmysly.

Co mne trápí, je nejistota - nesčíselně opakovaná historická i relativně čerstvá zkušenost, počínaje nejméně židovským králem Davidem a "naším“ "králem" Zemanem konče, jak byli úžasní, když ptáčka chytali, a jak to nakonec skoro vždy dopadlo.

Marně přemýšlím, proč jste koupil deníky Mladá fronta a Lidové noviny: asi to nebyl čirý byznys, neboť to asi nebylo jen kvůli běžnému obchodnímu zisku. Předpokládám, že jste chtěl mít především deníky, které píší nestranně, ale nemohu vyloučit, že to bylo především kvůli posílení Vaší moci. Zatím to navenek vyznívá ve prospěch toho prvního, ale je všechno to mnohem, mnohem složitější.

Vydržíte aspoň tak jak to děláte doposud, nebo se nakonec taky obrátíte naruby?

Vzhledem k tolikrát zklamané české vřejnosti máte obrovskou, historickou odpovědnost..."