Když jsem včera sledoval interview Čt s Tomio Okamurou, nemohl jsem než znovu obdivovat jeho inteligenci (kam se na něj hrabe Dienstbier, který pak následoval v Hyde parku!), vitalitu, výřečnost a vzdělanost. Seznal jsem, že od svých dřívějších převážně všeobecných "populistických řečí" Okamura přechází ke konkrétním věcem a že mu téměř ve všem nelze než dát za pravdu. Ano, to je ten člověk, který se s naší dnešní politickou realitou ani s těmi do ji zavinili nemazlí a nazývá věci pravými jmény - a lépe než kdo jiný!
"Touha po novém vykupiteli je všeobecná," psal Masaryk koncem 19. století v Sebevraždě, v níž jako jeden z prvních poukázal na krizi moderní společnosti. Dnes potřebu nového vůdce cítíme (bohužel) znovu, my Češi mimo jiné proto, že jsme (dneš již) chronicky pasivní a vždy čekáme na někoho nebo něco silného, co nás probudí.
Tomio Okamura má podle všeho sílu, aby s "věcmi" přinejmešm razantně pohnul...
"Něco se mi na tom Okamurovi nezdá," řekl mi dnes dopoledne instalatér, který u nás opravoval boiler. (Dál jsem ovšem zjistil, že vyjma Zemana, kterého "nemůže ani cítit", další prezidentské kandidáta nezná, resp. že si plete Fischera a Fischerovou.) Já sám již delší dobu přemítám, nakolik jde Okamurovi o věc a nakolik o jeho Já. Držím mu palce, byť už třeba jen z vlastních "Já důvodů", neboť si přečetl mého Zapomenutého proroka a poděkoval mi za něj a že se uvolil být spoluautorem "mé" knihy Tomáš G. Masaryk, neomodernismus a Charta 2012. Ale ani já se nedokážu ubránit pochybnostem.
Masaryk vstoupil do politiky, jako poslanec rakousko-uherského Říšškého sněmu, v přibližně stejném věku jako Okamura. Svého mandátu se po dvou letech dobrovolně vzdal, mimo jiné proto, že sebekriticky uznal, pro politiku není ještě dostatečně zralý a zkušený.
Rovnováha mezi sebevědomím a pokorou mne na Masarykovi fascinuje snad ze všho nejvíc.
V duchu Okamuru srovnávám s "mou" "masarykovskou" kandidátkou Táňou Fischerovou. Jako psycholog si troufám trvdit, že inteligenci má stejnou jako Okamura, že je šak sebekritičtější. Vyjadřuje se sice mírněji (méně "efektně"), ale stejně tvrdě. Je podle mne zkušenější a moudřejší.
Netrpí syndromem, který Masaryk označoval za titánský a který tak potíral...
