Bylo by sice potěšné, kdyby se vymetl rybník komunistům, ale byl by to jen rybníček, a to ještě velmi malinký: komunismus je dějinně propadlý, právě pro přílišnou levicovost.
Na druhé straně je mýtem, jak jej nedávno (znovu)předvedl Petr Nečas, že sociální stát je mrtvý. Přinejmensím není mrtvý stát sociálně tržní, svého času propagovaný Josefem Luxem, bohužel již mrtvým, těsně před smrtí politicky umrtveným pravicovými demagogy. Dobře koncipovaný sociální stát totiž stimuluje jak sílu kapitalistické podnikavosti, tak sílu harmonické, sociálně smířené společnosti.
Existují dva typy štěpitelů společnosti, rozumní a nerozumní, a nedpoceňujme jejich význam, dokonce ani "jen" význam ekonomický ("jen" ekonomický proto, že bohatsví je pouze jedním z faktorů - a to ještě mnohdy velmi ošidným - toho cílového: šťastného života většiny lidí). Štěpí ti, kdo hlásají realismus a vyváženost, a ještě víc štěpí ti, kdo hlásají extrémy. První štěpí proto, že jak říká Carl G. Jung, „archaická psychologie je nejen psychologií primitivů, ale i psychologií moderního, civilizovaného člověka“[1], druzí štěpí proto, že toho zneužívají.
Česká společnost je již po staletí rozstěpená - a tudíž i neustále latentně revoluční - avšak jako celek středově levicová, to je realistická, rozumná.
Je toho třeba využít, a to nejen z pragmatických důvodů.
Je třeba být "střeďákem se srdcem na správném místě, to je vlevo". Má to nejen největší záběr, je to i ideově nejpřijatelnější.
(Brňákům: ve čtvrtek v 17.00 je na Náměstí svobody shromáždění Holešovské výzvy. Přijďte se přinejmenším podívat.)
[1] Carl G. Jung, Člověk a duše, Praha 1995, in: Bohumil Sláma, T. G. Masaryk, neomodernismus a nová reformace (v přípravě)
