Je dobře, že dnes už u nás skoro každý ví, že Karel Janeček je "ten, co dal tomu Michálkovi, co práskl toho Drobila, ten meloun". Skroro každý také ví, že Janeček založil i Národní fond boje proti korupci a že těch odměněných je k dnešnímu dni už víc. Méně se ví o Nadačním fondu Karla Janečka, který podporuje mladé vědce.
Já jsem to zjistil až (už?) letos v létě, kdy jsem měl možnost navštívit pana Janečka v jeho kanceláři na Malé Straně. Je to malá historka, a proto si dovolím trochu odbočit. Jako "buran z Brna" jsem se tam mezi těmi hogo fogo rezidencemi necítil úplně dobře. (Označení "buran" v sobě nosím už nějaký čas, ještě z doby, kdy jsme měli na autech místní značky: jednou jsem v Praze špatně odbočil a nějaký řidič na mě z okna náklaďáku zakřičel: "Co to děláš, ty burane zasranej!") Než jsem došel ke kanceláři pana Janečka, potkal jsem na schodech Vladimíra Dlouhého, a protože šlo o mně známou tvář, měl jsem vnuknutí ho pozdravit, avšak včas jsem se zarazil: "Toho ... přece zdravit nebudu!". Také jsem si řekl: "Ten Janečkův národní fond pro vzdělání je sice výborná věc, ale jak se říká, jména hloupých na všech sloupích... neměl by si stavět sochu ještě za živa, asi to bude taky narcis... a taky, nemá tam chlapec humanitní vědy." Jakmile jsme se ovšem s panem Janečkem a jeho asistentem Tomášem Maradou na sebe usmáli, podali si ruce a předal jsem jim deset výtisků svého Zapomenutého proroka Tomáše G. Masaryka, všechno ze mne spadlo: "Vůbec ze sebe nic nedělá a je to sympaťák, nejen na televizní obrazovce!"
Pozval si mne kvůli Chartě 2012, a přestože jsme si téměř ve všem rozuměli, na konkrétní spolupráci jsme se nedomluvili; hlavně proto, že zatímco on je středopravák, já jsem středolevák. Už na zpáteční cestě do Brna jsem si ovšem uvědomil, že to vlastně ani trochu nevadí, protože pevněji se semykají jen politické strany a církve a my tak jak tak táhneme za jeden provaz. Podobně jak to řekly Táňa Fischerová a prof. Hogenová, když se po sérií útoků - hlavně kvůli tomu, že jsme si v Chartě dovolili zmínit odkaz Václava Havla - vzdaly role mluvčích ale napsaly mi, že v duchu Charty 2012 budou nadále pracovat.
Také jsem si řekl, že Janeček sice podléhá "pravici či levici volím podle své kapsy", ale že ani to nevadí, neboť podle mne je špatné, až když je někdo příliš napravo nebo nalevo od levého středu. Já totiž za extrémistické strany považuji nejen KSČM, ale též ODS a TOP 09, a Janeček ODS ani TOP 09 "nemusí". Jistě hlavně kvůli korupci, ale ta je nejen pro nás dva, ale snad pro všechny slušné a rozumné lidi v tomto státě naprosto rozhodující. (Nemohu nedodat: jak jsou ODS a TOP 09 slepé, když po debaklu v posledních volbách sice mluví o hledání příčin, změně a sebereflexi, ale to nejpodstatnější jim uniká!)
V posledních dnech docházím k závěru, že Karel Janeček sice nepokračuje úplně v šlépějích Masaryka, ale pokračuje ve šlépějích Havla, a musím hned začerstva dodat, že si podle mne počíná lépe. Jeho poslední tah, za evoluci v morálce, www.pozitivinievoluce.cz, kdy mimo jiné začíná objíždět Česko, je plně v intencích Charty 77 i 2012.
Nebude to sice mat, takový tah možný není, ale moc bych si přál, aby to byl téměř matový šach našim zkorumpovaným gaunerům; byť "jen" šach velmi pomalý, nesmírně pracný a zdlouhavý - skoro bych řekl, že v duchu Masarykova "sub specie aeternitatis".
Anna Hogenová v nádherném eseji pro knihu Tomáš G. Masaryk, neomodernismus a Charta 2012 cituje Emila Ludwiga (Duch a čin, rozmluvy s Masarykem, 1937): "Zpod jeho hustého obočí vyšlehl ohnivý pohled, v kterém jsem poznal lépe než kdy před tím bojovníka. Pak se usmál a řekl: ‚Politika ve svých zásadách není odůvodněna jen eticky, je tu také jakási radost z logiky: logika státu, republiky, demokracie, logika vlastního života... I když je to někdy nepříjemné, neztrácím mysli – tedy vpřed, všichni boží bojovníci!‘“
(Omlouvám se, pokud jsem si příliš přihřál vlastní polívčičku; neodolal jsem.)
