Nedokončená nebo ukradená revoluce?

V roce 1999 mi v Lidových novinách vyšel článek Nedokončená revoluce. Ve stejné době se v médiích objevil podobný pojem, ukradená revoluce, který se ujal. Myslel jsem si tehdy, že slovo ukradená je přehnané.

Dovoluji si svůj tehdejší článek připomenout:

Nedokončená revoluce

Čím je daná společnost méně civilizovaná, tím je to viditelnější: revoluce vynášejí do svého čela jedince, kteří disponují sklonem k demagogii a nesebekritičnosti.

Je zajímavé, jak se v průběhu dějin změnilo chápání slova demagog. Původní ‚vůdce lidu‘ dnes označuje spíše ‚muže, který má vždy pravdu‘, a to za cenu někdy až hrubého zkreslování či popírání skutečnosti. Stejně nebezpečná je i jeho nesebekritičnost, mimo jiné proto, že se téměř vždy nezadržitelně zvětšuje.

Společnost prochází obvykle opačným vývojem. Postupně si začíná uvědomovat, že něco není v pořádku. Přinejmenším její část začíná zápasit o prosazení změn. Vůdci se předem mocensky zajišťují. Ve společnosti se hromadí nespokojenost a potřeba vůdce odstranit. To je druhá fáze revoluce. Scénář však ještě zdaleka není u konce: akce vyvolává reakci, reakce novou akci.

Není nesnadné rozpoznat vývoj k totalitě v jiné zemi nebo v minulosti, třeba i ve své. Bylo například zřejmé, co se dělo na Slovensku, ale není každému dodnes zdaleka zřejmé, co se dělo v nedávnu (a děje se i nyní) u nás.

Stejně jako se dělil majetek federace (v poměru 2:1), podělili jsme se i o své vůdce. Nám připadli Klaus a Zeman, Slovákům Mečiar. Byl z nich sice nejhorší, ale bylo to od nás tak trochu na východ. Oni se ovšem svého demagoga už zbavili (a jen jim přejme, aby natrvalo), nám Klaus se Zemanem vládnou dál, nyní dokonce společně.

Je zde ještě jedno zvláštní východní napojení: Klaus naznačuje sympatie k Mečiarovi, Mečiar k Miloševičovi, Miloševič k Husajnovi(!) A do třetice: sami jsme na východním okraji Evropy, a ta se na nás dívá podobně jako my na Slováky. Evropanům jsme jasní, s veškerým marasmem, co tu máme. Možná i proto jsme pro ně zatím přijatelní jen jako kabát, do jehož kapes se dá leccos odložit. Jako košile bychom jim asi moc nevoněli.

Je třeba si tyto věci v plné míře a se vší důsledností přiznat. Už jen potřeba mít velké vůdce je varující. Naše demokracie je hluboce poznamenána komunismem a východními vlivy.

Jsme primitivnější, než si připouštíme. Nemůžeme ostatně být výjimkou, které se vyhne cokoliv zákonitého. Demokracie nedozrává ze dne na den a nikdy není zadarmo.

Komunisté nyní pozvedají hlavy, aby nám připomněli Puškinovo (východní): nač je třeba stádu svobody?

Takže, milí levicoví voliči, nevolte Zemana a spol. a nevolte komunisty; vy, stejně milí pravicoví voliči a členové ODS nepřipusťte, aby Václav Klaus, až přestane být prezidentem, zůstal v politice.

Všichni jsou prorostlí totalitním-východním myšlením. Všichni jsou notoricky nepoučitelní. Všichni jsou na odchodu do propadliště dějin, ale protože jim moc příliš zachutnala, brání se tomu a budou se tomu bránit zuby nehty.

A koneckonců a přece - napáchali snad už zla víc než dost.

Jesliže nám Zeman z bilbordů říká, že máme právo na změnu, jako typický demagog říká jen částečnou pravdu: změnu mohou přivodit jedině mladší a nezkompromitovaní politici.

Ti, kteří nám naši revoluci neukradli.